Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 91/2021-31
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
SGN číslo, příjmení jméno, země
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 943,98 Kč s příslušenstvím (půjčka)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 943,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 943,98 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 368 Kč, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 943,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 943,98 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 368 Kč, k rukám zástupce žalobce.</b>
1. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění.
2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalované zaplacení částky 4 943,98 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu dohody o uznání dluhu ze dne datum ve znění dodatku datum. Žalovaná svůj dluh uznala co do výše a důvodu a svůj dluh ve výši 16 243,98 Kč se zavázala uhradit v 52 pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč, a to vůči žalobci, kdy uznala, že jí vznikl dluh vůči právnímu předchůdci žalobce společnosti právnická osoba Žalovaná se dostala do prodlení s platbou splátek číslo žalobce využil své právo a dluh vůči žalované zesplatnil. Žalovaná dlužila žalobci 4 943,98 Kč. Žalovaná na dlužnou a žalobou uplatněnou částku dosud ničeho neuhradila, žalobci za této procesní situace nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.
4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaná ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítala, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
5. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo na území Malty, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalované. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 o. s. ř.„ a contrario“. Jeho místní příslušnost je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 1, 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne datum, zveřejněná pod číslo Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, poskytovatel půjčky měl v době uzavření smlouvy sídlo a příjemce půjčky bydliště v České republice, kde se nachází i místo plnění; cizí prvek vnesený do vztahu postoupením pohledávky zahraniční osobě nemůže toto svou intenzitou převážit.
6. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
7. Žalobce uzavřel se žalovanou dne datum dohodu o uznání dluhu, která byla následně doplněna ve znění dodatku ze dne datum, kdy si smluvní strany sjednaly jiný režim a výši splátek. Šlo o dluh žalované, který jí vznikl ve vztahu k původnímu věřiteli, společnosti právnická osoba V předmětné dohodě žalovaná uznala svůj dluh, co do důvodu a výše, a to co do částky 16 243,98 Kč. Žalovaná se zároveň zavázala tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč v souladu se splátkovým kalendářem. Tento splátkový kalendář byl datum změněn tak, že žalovaná se zavázala hradit splátku ve měsíční výši 300 Kč. První splátka byla splatná dne datum. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami číslo žalobce proto rozhodl využít svého práva a celý závazek žalované zesplatnil. Žalobce dále žalovanou vyzval k uhrazení zbývající dlužné částky 4 943,98 Kč výzvou ze dne datum. Žalovaná dosud na dlužnou částku ničeho neuhradila.
8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby.
11. Předmětem řízení je nárok žalovaný z titulu smlouvy o úvěru, avšak uznaný co do důvodu a výše 4 943,98 Kč. S ohledem na skutečnost, že došlo k jednostrannému právnímu jednání, konkrétně uznání žalovaného nároku ve smyslu § 2053 o. z., došlo v řízení k obrácení důkazního břemena z žalobce na žalovanou. Žalobci tak stačilo pouze tvrdit existenci a důvod vzniku a výši žalované pohledávky, žalovaná naopak měla dle procesní teorie důkazního břemena povinnost soudu prokázat, že žalovanou částku, byť částečně uhradila, případně, že tato nikdy nevznikla. Žalovaná, zcela pasivní, však takto v řízení nepostupovala. Soud proto uzavírá, že dluh v žalobou uplatněné výši trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení. S ohledem na výše uvedené proto soud žalovanou zavázal k uhrazení částky 4 943,98 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 4 943,98 Kč od datum do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně. Výši a počátek prodlení soud považuje za zákonu neodporující a odpovídající skutkovým zjištěním soudu. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši
1 368 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 500 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a ½ úkon za předžalobní výzvy k plnění ve výši 100 Kč), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 168 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1 368 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání není přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí nebo exekuce.