Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
25 C 53/2016-234
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Šalamouna a přísedících Ing. Dagmar Nejedlé a Marie Jungwirthové ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
bytem adresa žalobce
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru,
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi, dané mu žalovanou dopisem ze dne 26. 11. 2015.
II. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 15. 12. 2015, je neplatné.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 36 243 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi, dané mu žalovanou dopisem ze dne 26. 11. 2015.</b> <b>II. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 15. 12. 2015, je neplatné.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 36 243 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobce se domáhal žalobou podanou k soudu dne 12. 2. 2016 určení neplatnosti výpovědi, dané mu žalovanou dopisem ze dne 26. 1. 2015 a dále neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (dále jen ozpp), daného mu dopisem ze dne 15. 12. 2015. Tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva v roce 2008, žalobce vykonával práci na pozici„ vedoucího ticketingu“. Žalovaná dala žalobci výpověď z důvodu organizačních změn s tím, že mělo dojít k ukončení pracovního poměru se všemi zaměstnanci společnosti nejpozději do 31. 1. 2016. Po výpovědi začala žalovaná zasílat žalobci různá upozornění na porušování pracovní smlouvy, dopisem ze dne 15. 12. 2015 byl pracovní poměr s ním ukončen okamžitě. Žalobce se domáhal neplatnosti obou úkonů žalované s tím, že mu nebylo doručeno rozhodnutí o organizační změně, avšak vzhledem ke skutečnosti, že v mezidobí došlo k likvidaci žalované a jejímu výmazu z obchodního rejstříku (byť v současné době je žalovaná v rejstříku stále zapsána), je vysoce pravděpodobné, že žalovaná nebude mít po proběhlé likvidaci již žádný majetek k uspokojení jeho mzdových nároků. I z trestního řízení ve věci spisová značka vyplývá, že se nepodařilo zajistit účetnictví žalované a existuje důvodná obava o jeho neexistenci. Proto žalobce již nepožadoval určení neplatnosti výpovědi, a podáním ze dne 31. 7. 2020 vzal žalobu v této části zpět. Protože žalovaná s tímto úkonem souhlasila, soud výrokem I. rozsudku řízení postupem podle ust. § 96 odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v této části zastavil. Žalobce tak nyní požaduje určit pouze neplatnost ozpp s tím, že tímto úkonem s ním byl ukončen pracovní poměr z důvodu jeho nepřítomnosti v zaměstnání od 27. 10. 2015 do 11. 12. 2015, z důvodu zneužívání prostředků žalované poskytnutých mu k výkonu pracovních povinností, čistě pro osobní účely, a to zejména služebního automobilu Volvo XC90 a mobilního telefonu Apple iPhone, čímž měla být žalované způsobena škoda přesahující 50 000 Kč a dále ztráty a odcizení předmětů z trezoru, které měl mít žalobce od žalované ve správě, čímž mělo dojít ke spáchání trestného činu a vzniku škody. Žalobce byl zaměstnancem žalované po dobu 7 let bez jediného vytknutí porušení pracovních povinností (až do 30. 11. 2015), dopisu ze dne 15. 12. 2015 předcházející výtky obsahují zcela nepravdivá tvrzení, kterými žalovaná stupňovala nátlak na žalobce, z dopisu plyne zájem na ozpp bez ohledu na právní základ tohoto požadavku (je v něm uvedena i účelová námitka o neplatnosti pracovního poměru z důvodu nepovoleného souběhu funkcí, který trval 7 let, přičemž skutečnost, že se jednalo o povolený souběh funkcí, byla potvrzena v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka). Pokud jde o nepřítomnost v zaměstnání, žalovaná nijak nedoložila své tvrzení o nepřítomnosti žalobce v práci v uvedené době, takovou skutečnost žalobci až do 26. 11. 2015 nevytkla. K faktickému ukončení spolupráce mezi účastníky došlo dne 26. 11. 2015, kdy byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru, žalobce byl nucen odevzdat klíč ke kanceláři, do které mu nadále nebyl umožněn vstup, přičemž mu nebylo oznámeno jiné pracoviště, na kterém má práci vykonávat. Dne 29. 11. 2015 žalobce předal žalované veškeré pracovní pomůcky, a to v souladu s tvrzenou organizační změnou žalované, uvedenou ve výpovědi z pracovního poměru. Tvrzení žalované o tom, že žalobce měl užívat jiné kancelářské prostory v budově, je smyšlené a účelové. Žalobce takto žalovanou instruován nebyl a žádné takové prostory se v budově nenacházely, neboť kancelář měla pouze jedny vstupní dveře a za těmi se nacházel trezor. Kromě toho je podstatné, že žalovaná odhlásila žalobce jako svého zaměstnance u Pražské správy sociálního zabezpečení ke dni 31. 10. 2015 a nezaplatila mu mzdu za listopad a prosinec 2015 a část za leden 2016. I z uvedeného vyplývá vůle žalované žalobce dále nezaměstnávat, a to již od 1. 11. 2015. Nepravdivé je rovněž tvrzení o nedovoleném čerpání dovolené, kdy v zaměstnání nebyl přítomen z tohoto důvodu překážek na straně žalované (toto tvrzení navíc nebylo vůbec v ozpp vůbec uvedeno). Tvrzení žalované o zneužívání služebního automobilu a služebního telefonu je nepravdivé, když žalovaná ani nikdy neuvedla, v jakých dnech a v jaké intenzitě k němu mělo docházet. Veškeré cesty uvedené v knize jízd byly služební, resp. souvisely s výkonem práce žalobce. Služební telefon byl potom vypnutý od 27. 11. 2015 od 9:45 hod. Žalovaná ani netvrdila a neprokazovala údajně vzniklou škodu z tohoto důvodu, a ani se jí po žalobci nedomáhala. Pokud jde o odcizení věcí z trezoru, žalobce sice po ztrátě jednoho klíčů od trezoru věci z něho deponoval, ale bylo to proto, aby nedošlo k jejich odcizení. Veškeré věci umístěné v trezoru byly následně předány prostřednictvím Policie České republiky, a to za účelem vyloučení pochybností o tom, že k předání věcí došlo. Tvrzení o vzniku škody z tohoto důvodu není opět nijak doloženo a je v rozporu se zjištěními z řízení trestního, v němž byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby.
2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že pracovní poměr byl s žalobcem ke dni 31. 1. 2016 ukončen výpovědí z důvodu nadbytečnosti, následovalo zcela neakceptovatelné žalobcovo chování, kdy se i přes výzvy žalované opakovaně neomluveně nedostavoval do zaměstnání, čerpal neoprávněnou dovolenou, zneužíval služební automobil pro osobní účely a z trezoru žalované odcizil důležité listiny, dokumenty, věci a finanční prostředky, proto s ním žalovaná ukončila pracovní poměr jeho okamžitým zrušením ze dne 15. 12. 2015. Pokud jde o ozpp, bylo provedeno platně a oprávněně, neboť žalobce se v době trvání výpovědní doby (konkrétně v době od 27. 11. 2015 do 11. 12. 2015, byť v ozpp je uvedeno od 27. 10. 2015) opakovaně a bez omluvy nedostavoval do zaměstnání, a to i přesto, že byl na toto porušování povinností žalovanou opakovaně a průběžně písemně upozorněn. Tvrzení žalobce, že mu byl znemožněn výkon práce s ohledem na výměnu zámku, je zcela účelové, neboť práci na stanovené adrese místa výkonu práce nadále vykonávat mohl. Je sice pravdou, že zámek do jedné z kanceláři (konkrétně u kanceláře nacházející se v 7. patře budovy) žalovanou vyměněn byl, nicméně primárně z důvodu, že žalobce se dopustil útoku na majetek žalované (resp. i dalších společností ze skupiny žalované) a bylo tak nezbytné dalším případným útokům bezodkladně zamezit. Navíc žalovaná podotýká, že zámek byl vyměněn pouze do prostor této jedné kanceláře v 7. patře budovy, kde se nacházel trezor s majetkem žalované a dalších společností. V žádném případě však žalobci nebyl znemožněn vstup do místa výkonu práce jako takového, neboť místem výkonu práce (jak plyne i z uzavřené pracovní smlouvy) byly sjednány kanceláře společnosti na Praze 10. Žalobce tak mohl i přes shora realizovanou výměnu zámku v kanceláři v 7. patře práci nadále vykonávat. Žalobce se také nikdy nedomáhal vydání náhradního klíče k vyměněnému zámku a absence v zaměstnání je, a to i v době plynutí výpovědní lhůty, legitimním důvodem pro ozpp ze strany zaměstnavatele. Žalobce v době trvání pracovního poměru neoprávněně čerpal dovolenou, která mu zaměstnavatelem nebyla schválena. Navíc v této době neoprávněně užíval i pracovní prostředky žalované (služební vozidlo Volvo a mobilní telefon). Žalobce se také v době od 23. 10. 2015 do 27. 11. 2015 dopustil přímého útoku na majetek žalované (resp. i na majetek dalších společností ve správě žalované), kdy z uzamčeného trezoru žalované (nacházejícího se v kanceláři v 7. patře budovy) si neoprávněně přisvojil finanční prostředky, listiny a zlaté cihly (které vrátil až po následné výzvě) žalované a dále právnická osoba anonymizována dvě slova ze skupiny žalované, které měla žalovaná ve správě. Tento útok žalobce na majetek byl potvrzen i v trestním řízení, byť to skončilo zprošťujícím rozsudkem, přičemž z tohoto výsledku nelze bez dalšího dovozovat, že žalobce se žádného útoku na majetek žalované nedopustil, resp. že mu nemohla vzniknout odpovědnost za škodu v rovině civilní.
Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
3. Žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel spolu uzavřeli smlouvu, kterou vznikl pracovní poměr žalobce na dobu neurčitou počínaje dnem 1. 6. 2008. Ve smlouvě byl sjednán druh práce žalobce – vedoucí ticketingu, místo práce v kancelářích společnosti v Praze 10 (prokázáno smlouvou ze dne 1. 6. 2008).
4. Žalovaná dopisem ze dne 26. 11. 2015 dala žalobci výpověď z pracovního poměru s odkazem na ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen z. p.), neboť utlumuje podnikatelskou činnost a ukončí pracovní poměr se všemi zaměstnanci. Tímto dopisem bylo žalobci zároveň uloženo odevzdat do 30. 11. 2015 k rukám jméno jméno pracovní pomůcky a veškeré věci patřící žalované (konkrétně vozidlo VolvoXC90, notebook, klíče od trezorů, dokumentaci, platební kartu KB, přístup do datové schránky žalované). Pracovní poměr měl podle výpovědi skončit dne 31. 1. 2016.
5. Z předávacího protokolu ze dne 26. 11. 2015 je prokázáno, že žalobce předal jméno jméno (jednateli žalované) šanony s účetnictvím žalované a klíče od kanceláře V Praze 10, ulice a číslo.
6. Žalobce poté dne 29. 11. 2015 předal jméno jméno vozidlo Volvo XC90 a ostatní movité věci, včetně klíčů od trezorů, které nejsou majetkem žalované, a rovněž sim kartu k telefonu, který je od 27. 11. 2015 cca 9.45 vypnutý (předávací protokol).
7. Dopisem ze dne 30. 11. 2015 žalovaná sdělila žalobci doporučeným dopisem na adresu bydliště, že jeho dovolené nejsou schválené zaměstnavatelem a jeho absence tak je hrubým porušením smlouvy (žalobce tvrdí, že dopis mu byl doručen 7. 12. 2015, žalovaná jiné datum doručení neprokazuje).
8. Dopisem ze dne 2. 12. 2015 žalovaná upozornila žalobce na to, že služební vůz a telefon měl používat k jiným účelům než pracovním, což mělo způsobit škodu. Opět to bylo označeno za porušení pracovním kázně hrubým způsobem (žalobce tvrdí, že dopis obdržel dne 7. 12. 2015, žalovaná jiné datum neprokazuje).
9. Dopisem ze dne 3. 12. 2015 žalovaná upozornila žalobce na to, že se nedostavuje do zaměstnání, což může vést ke krácení mzdy, ale také k ozpp (dopis podle žalobce doručen 21. 12. 2015, žalovaná jiné datum neprokazuje).
10. Dopisem ze dne 12. 12. 2015 žalovaná upozornila žalobce na to, že v listopadu 2015 neměl pracovat ani jediný den, přesto vykázal spotřebu pohonných hmot ve výši 3 360 Kč (doručení dopisu žalovaná neprokazovala).
11. Z knihy jízd vozidla Volvo XC90, vedené žalobcem, plyne, že spotřebované pohonné hmoty v uvedené výši žalobce vykazuje za cesty ke klientům v době od 2. 11. 2015 do 29. 11. 2015 (kdy vozidlo odevzdal jednateli žalované – viz odstavec 5).
12. Dopisem ze dne 15. 12. 2015 žalovaná zrušila s žalobcem okamžitě pracovní poměr s odůvodněním, že právní úprava nepřipouštěla v době jmenování žalobce do funkce jednatele souběh s výkonem pracovní činnosti, proto dovozovala, že pracovní poměr je neplatný. Zároveň (pro případ opačného výkladu soudu) uvedla, že žalobce porušil své pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, za což považuje 1. opakované neomluvené nedostavování se do zaměstnání v době od 27. 10. 2015 do 11. 12. 2015 (a to i po opakovaných písemných výzvách), 2. opakované zneužívání prostředků zaměstnavatele, poskytnutých k výkonu činnosti (automobil Volvo XC90, telefon Apple iPhone a služební emaily), čímž měl způsobit škodu přes 50 000 Kč, 3. způsobení škody žalované tím, že„ zcizil“ (zřejmě myšleno odcizil) z trezoru věci, finanční prostředky a listiny vysoké majetkové hodnoty, které měl ve správě. Přesný popis tohoto jednání je popsán v protokolu o podání trestního oznámení (dopis byl podle žalobce doručen až dne 4. 1. 2016, žalovaná jiné datum neprokazuje).
13. Emailem ze dne 19. 12. 2015, adresovaným jméno jméno, žalobce odmítl tvrzené hrubé porušení pracovní smlouvy s tím, že od okamžiku podání výpovědi řádně plnil své pracovní povinnosti a nedovoleně dovolenou nečerpal. Pokud jde o nedostavování se na pracoviště, nebylo mu sděleno místo výkonu práce, když společnost ani nemá žádnou kancelář, a pokud jde o služební vozidlo a telefon, používal je pouze k plnění pracovních povinností.
14. Dopisem ze dne 28. 12. 2015, podaným na poštu dne 31. 12. 2015, zástupce žalobce uvedl, že žalobci byl zamezen vstup na pracoviště výměnou zámků v kanceláři v Praze 10, ulice a číslo a zároveň mu nebylo sděleno jiné místo výkonu práce, přičemž mu rovněž byly odňaty veškeré předměty potřebné k výkonu práce.
15. Dopisem ze dne 4. 1. 2016 žalovaná vyzvala žalobce k vrácení nespecifikovaných zařízení a předmětů, které měly být žalobcem prohlášeny za ztracené či zničené.
16. Tuto výzvu odmítl jako zcela nekonkrétní zástupce žalobce dopisem ze dne 18. 1. 2016.
17. Dopisem ze dne 7. 1. 2015 (zjevně 2016) zástupce žalobce odmítl jednotlivé důvody pro ozpp, přičemž ozpp považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání.
18. Z emailové komunikace ze dne 13. 11. 2015 až 29. 11. 2015 plyne, že žalobce komunikoval s třetími osobami z emailové adresy email.
19. Žalovaná bez dalšího zdůvodnění vyúčtovala žalobci částku 306 750,44 Kč za služby, které měl v rámci žalované použít pro své podnikání ve společnosti právnická osoba Tento důkaz je zcela osamocený a neprokazuje porušení povinností ze strany žalobce.
20. Dopisem ze dne 5. 2. 2016 vyrozuměl zástupce žalobce žalovanou o brzkém podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru.
21. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce byl zapsán jako jednatel žalované v době od 1. 2. 2009 do 6. 11. 2015.
22. Z notářského zápisu N 352/2016 plyne, že jediný společník žalované rozhodl o zrušení žalované a vstupu do likvidace ke dni 31. 3. 2016.
23. Z evidenčního listu důchodového zabezpečení soud zjistil, že žalovaná odhlásila žalobce jako svého zaměstnance z evidence u Pražské správy sociálního zabezpečení ke dni 31. 10. 2015.
24. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že v době od roku 2008 do roku 2015 nikdy nedostal žádnou výtku ke své práci. Koncem roku 2015 se ztratil klíč od trezoru, které byly původně dva. Jeden měl žalobce, jeden paní příjmení, ta jej následně nechávala v šuplíku v kanceláři. Když se kanceláře přestěhovaly o patro výše, žalobce zjistil, že tento klíč v šuplíku není. Žalobce měl za to, že v souvislosti s tím hrozí problém, proto dokumenty, které se nacházely v trezoru, deponoval u sebe, aby se neztratily. Dne 26. 11. 2015 žalobce jel do kanceláře, kde zjistil, že byl vyměněn zámek. Od pana jméno, který byl v té době jmenován jednatelem žalované, se dozvěděl, že má odevzdat pracovní pomůcky, k čemu došlo v neděli 29. 11. 2015. Tehdy byla žalobci rovněž předávána výpověď, kterou však nepřevzal a požádal o její zaslání na adresu. Pana jméno se ptal, co má u žalované dělat, byl informován, že mu budou pokyny zaslány, což se ale nestalo a následovalo okamžité zrušení pracovního poměru. Dovolenou žalobce na konci roku 2015 nečerpal, pro společnost právnická osoba v té době nepracoval, neboť ta nevykonávala skoro žádnou činnost. V období 27. 10. až 27. 11. 2015 pro žalovanou plnil pracovní úkoly a když mu byl přístup do kanceláře dne 26. 11. 2015 znemožněn, předal klíče panu jméno a dne 29. 11. 2015 také pracovní pomůcky. Pokud jde o otázku tvrzeného zneužití auta a telefonu, telefonní číslo si žalobce k žalované převedl jako soukromé a společnost měla neomezený tarif. Vozidlo používal pouze pro účely zaměstnání, nikoliv pro osobní či podnikatelské aktivity. Věci nacházející se v trezoru byl připraven předat paní příjmení, ta to ale odmítla, proto je předal policii.
25. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 85/2017 soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby, která mu kladla za vinu, že jako jednatel žalované na adrese jejího faktického sídla ulice a číslo, Praha 10, v kanceláři v 7. patře budovy, v době od 23. 10. 2015 do 27. 11. 2015, si z uzamčeného trezoru, k němuž měl klíč a jako jediný disponoval kódem pro otevření trezoru, přisvojil a zmocnil se finanční hotovosti ve výši 28 200 Kč a hotovosti ve výši 1 700 EUR a dále 5 kusů zlatých cihel v hodnotě 34 499 Kč za kus a 1 kusu zlaté cihly v hodnotě 22 237 Kč, vše ve vlastnictví právnická osoba anonymizována dvě slova organizační složka v ČR, a to přesto, že nebyl zástupcem ani zaměstnancem této společnosti a neměl tak oprávnění s věcmi jakkoliv nakládat, přičemž zlaté cihly v počtu 6 kusů po výzvě vrátil, neboť tento skutek není trestným činem. Soud rozhodnutí odůvodnil mj. tím, že nemohl přehlédnout procesní postup poškozené, která účetní společnost nezbavila mlčenlivosti. Tvrzení o schodku na pokladně a ve skladu tak zůstalo toliko v této rovině, konkrétní důkazy objektivně uvedené prokazující nebyly předloženy. Po takto provedeném dokazování je patrné, že část jednání popsaného v jednotlivých skutcích se sice stala, avšak celkově nenaplnily znaky jednotlivých skutkových podstat trestných činů, konkrétně vznik škody.
26. Z ostatních provedených důkazů soud žádné skutečnosti nezjistil, neboť se většinou týkaly výpovědi z pracovního poměru.
27. Veškeré takto provedené důkazy bylo třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Při jejich hodnocení soud postupoval podle ust. § 132 o. s. ř., podle něhož důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
28. Soud nejprve zkoumal, zda žalobce má naléhavý právní zájem na určení, jehož se domáhá. Dospěl přitom k závěru, že ve vztahu k určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru naléhavý právní zájem dán je, když takovýmto určením bude vytvořen pevný právní základ pro právní vztahy mezi účastníky. Ostatně v řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru vyplývá tento naléhavý právní zájem již z podstaty sporu a je dán vždy, když zaměstnanec či zaměstnavatel tvrdí, že s ním druhá strana ukončila pracovní poměr neplatně.
29. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr soudu o tom, že žalobci jako zaměstnanci žalované byla dopisem ze dne 26. 11. 2015 dána výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti. Ještě dne 26. 11. 2015 žalobce odevzdal jednateli žalované šanony s účetnictvím a rovněž klíče od kanceláře v Praze 10, kde vykonával svou pracovní činnost. Žalobci nebyla prokazatelným způsobem sdělena adresa pracoviště, na kterém má vykonávat práci po dobu výpovědní doby, rovněž mu nebyl určen druh práce, kterou má vykonávat. Dne 29. 11. 2015 (tedy ve lhůtě uvedené ve výpovědi) žalobce odevzdal jednateli žalované služební vozidlo, sim kartu od telefonu, klíče od trezorů a platební kartu, přičemž mobilní telefon byl vypnutý již ode dne 27. 11. 2015 od rána. Následně žalovaná zasílala žalobci různé výzvy k odstranění závadného stavu, jednalo se o výtky související s používáním služebního vozidla či telefonu k jiným než pracovním účelům, nepovoleným čerpáním dovolené a zejména s nedostavováním se do zaměstnání. Tyto výtky však neobsahovaly konkrétní označení období, kdy se žalobce měl tohoto jednání dopouštět. Dopisem ze dne 15. 12. 2015 žalobkyně s žalobcem ukončila okamžitě pracovní poměr, což zdůvodnila opakovaným neomluveným nedostavováním se do zaměstnání v době od 27. 10. 2015 do 11. 12. 2015, přestože takovou výtku žalobci v době před 26. 11. 2015 neodeslala a po 26. 11. 2015 žalobci nebylo určeno místo výkonu práce, dále opakovaným zneužíváním prostředků poskytnutých k výkonu činnosti (vozidlo Volvo, mobilní telefon a služební emaily), přestože je zřejmé, že vozidlo žalobce používal dlouhodobě, aniž mu to bylo vytýkáno a nejméně v době od 2. 11. 2015 do 29. 11. 2015 vedl o cestách s vozidlem knihu jízd, přičemž náklady na tyto cesty odpovídají částce vyúčtované za tyto jízdy, a„ zcizením“ různých věcí z trezoru žalované, které měl mít ve správě (pro tento skutek byl však žalobce zproštěn obžaloby, když je zjevné, že cenné věci nacházející se v trezoru nepatřily žalované, ale třetí osobě, žalobce je však pouze zajistil z obavy, aby nebyly odcizeny a dobrovolně je vydal policii). Přestože pracovní poměr žalobce u žalované měl skončit až 31. 1. 2016, případně okamžikem doručení ozpp v prosinci 2015, žalovaná ho odhlásila z evidence důchodového zabezpečení již ke dni 31. 10. 2015.
30. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) z. p. může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.
31. Podle ust. § 58 odst. 1 z. p. pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi vznikl.
32. Podle ust. § 60 z. p. okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené době doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn.
33. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byl pracovní smlouvou založen pracovní poměr na dobu neurčitou podle ust. § 33 odst. 1 z. p., žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru a v době trvání výpovědní doby žalobci dopisem ze dne 15. 12. 2015 okamžitě zrušila pracovní poměr, přičemž v uvedeném dokumentu vymezila důvody, pro které s ním pracovní poměr ruší. Prvé dva důvody byly jasně a určitě definovány (nedocházení do práce, zneužívání prostředků zaměstnavatele), poslední důvod byl vymezen velmi obecně, neboť nebyly specifikovány finanční prostředky a listiny vysoké majetkové hodnoty, které měl žalobce z trezoru žalované odnést a vymezení tohoto porušení povinností odkazovalo na jiný dokument (protokol o podání trestního oznámení) a bylo jej tak možné zaměnit s jiným.
34. Pokud byly ale prvé dva důvody pro ozpp specifikovány, bylo na žalované jakožto zaměstnavateli, zda ke svým tvrzením o naplnění důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru označí takové důkazy, které jejich existenci prokážou.
35. Jak soud uvedl shora, naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je dán vždy, a protože žalovaná formálně splnila i lhůtu uvedenou v ust. § 58 odst. 1 z. p. a u prvých dvou důvodů pro ozpp také podmínky vyžadované v ust. § 60 z. p., zjišťoval soud jen to, zda byly tyto důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru vůbec dány.
36. Tyto důvody byly v ozpp vymezeny tvrzením, že žalobce se a) nedostavoval do zaměstnání v době od 27. 10. 2015 do 11. 12. 2015, b) zneužíval pracovní prostředky zaměstnavatele (vozidlo, telefon) k soukromým účelům a c) způsobil žalované škodu tím, že odcizil z trezoru věci, finanční prostředky a listiny vysoké majetkové hodnoty, které měl ve správě.
37. Pokud jde o třetí důvod pro ozpp, jak soud již uvedl, nebyl ve smyslu ust. § 60 z. p. vymezen natolik určitě, aby jej nebylo možné zaměnit s důvodem jiným. Kromě toho je ovšem z dokazování zřejmé, že žalobce měl z trezoru žalované odnést cenné věci nepatřící žalované, ale třetí osobě, a přestože byl za tento skutek trestně stíhán, byl obžaloby zcela zproštěn. Soud sice nepopřel, že se uvedená skutečnost stala, nicméně nespatřoval v ní znaky trestného činu, konkrétně vznik škody. A jestliže tímto jednáním žalobce nemohla vzniknout (a ani nevznikla) škoda žalované, neboť věci umístěné v trezoru nepatřily do jejího majetku a žalobce je ve spolupráci s policií protokolárně předal jejich skutečnému vlastníkovi, nelze v jeho jednání spatřovat ono zákonem vyžadované zvlášť hrubé porušení povinností vyplývající z právních předpisů, vztahující se k jím vykonávané práci.
38. Pokud jde o důvod prvý, v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce nevykonával práci v době od 27. 10. 2015 do 11. 12. 2015. Naopak v řízení bylo prokázáno, že žalobci byla dána výpověď teprve dne 26. 11. 2015, a to pro nadbytečnost, do té doby nebyl zaměstnavatelem žádným způsobem upozorňován na to, že svou práci nevykonává a pokud snad v tak důležitém dokumentu, jakým je ozpp, žalovaná udělala písařskou chybu, kdy se mělo jednat o správné datum 27. 11. 2015, odpovídá za tuto chybu žalovaná. Jestliže měl žalobce práci nevykonávat až ode dne 27. 11. 2015, bylo prokázáno, že dne 26. 11. 2015 byl nucen odevzdat klíče od kanceláře, přičemž mu žádným prokazatelným způsobem nebylo zaměstnavatelem sděleno, jakou práci a v jaké kanceláři má v průběhu výpovědní doby vykonávat. Navíc dne 29. 11. 2015 byl nucen odevzdat pracovní prostředky zaměstnavateli a je potom otázkou, jak měl bez přístupu do kanceláře, bez mobilního telefonu, notebooku či přístupu k pracovní elektronické poště vykonávat svou práci vedoucího ticketingu.
39. Tvrzení žalované o tom, že žalobce měl snad vykonávat práci v jiných kancelářích v téže budově, je ve sporu nové a není ničím prokazováno, když z žádného důkazu neplyne, že by takové kanceláře vůbec existovaly a že by žalobce byl na jejich existenci ze strany žalované upozorněn. A kromě toho platí shora uvedené, že bez pracovních pomůcek, které žalobce odevzdal dne 26. 11. 2015 a 29. 11. 2015, si lze jen těžko představit, že by mohl svou práci vykonávat v jiných prostorách.
40. Pokud jde o druhý uplatněný důvod ozpp, v řízení opět nebylo prokázáno, že by žalobce zneužíval pracovní prostředky zaměstnavatele, neboť služební vozidlo, notebook, telefon a další měl zjevně od zaměstnavatele v minulosti přidělené a odevzdal je na jeho výzvu dne 29. 11. 2015, tedy v době, kdy teprve počínala běžet výpovědní doba. Žalovaná neprokazovala své tvrzení o zneužívání těchto prostředků, ale ani tvrzení o vzniku a výši škody z tohoto zneužívání (její tvrzení v ozpp je tak značně neurčité), naopak žalobce prokázal, že i v době do 29. 11. 2015 komunikoval s třetími osobami z emailové adresy žalované, tedy plnil pracovní povinnosti. V listopadu 2015 také vedl knihu jízd služebního vozidla Volvo.
41. Z uvedeného plyne, že nebyla prokázána existence žádného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru, naopak důkazy v celém svém souhrnu svědčí o tom, že žalovaná se snažila žalobce„ zbavit“ za každou cenu. V dopisu ze dne 15. 12. 2015 mu jednak vytýkala souběh pracovní činnosti s výkonem funkce jednatele a tvrdila, že pracovní poměr vůbec neexistuje, přestože pracovní poměr žalobce u žalované trval již od roku 2008. Dopisy z konce listopadu a počátku listopadu potom odesílala žalobci v rychlém sledu, zjevně za účelem vytvoření si důvodů pro ozpp v době, kdy běžela výpovědní doba. Podstatné je v této souvislosti i to, že žalovaná žalobce odhlásila z důchodového pojištění nikoliv od 15. 12. 2015, ale již k 31. 10. 2015.
42. Z těchto důvodů soud uzavírá, že ozpp dané dopisem žalované ze dne 15. 12. 2015 je jednoznačně neplatné. Proto soud žalobě domáhající se určení jeho neplatnosti vyhověl.
43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a contrario za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce sice zavinil, že řízení o určení neplatnosti výpovědi bylo zastaveno, avšak stalo se tak poté, kdy bylo zcela zřejmé, že žalovaná je v likvidaci, jedná se o jejím zrušení a nemá žádný majetek. Domáhání se výroku, který by měl vliv na další trvání pracovního poměru žalobce a na výplatu mzdových nároků, se potom jeví jako zcela zbytečné a řízení o druhém nároku prodlužující. Pokud by tedy soud u prvého výroku přiznal náhradu nákladů řízení žalované, šlo by o rozhodnutí zjevně nespravedlivé, které by postihovalo žalobce za činnost žalované směřující k jejímu zániku, na kterou neměl žalobce žádný vliv. U druhého výroku byl potom žalobce procesně zcela úspěšný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů vzniklých v souvislosti se zaplacením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (ze žaloby o určení neplatnosti ozpp) a nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 9 úkony právní služby po 2 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř.), a to písm. a) uvedeného ustanovení – převzetí a příprava zastoupení, písm. d) – podání žaloby, vyjádření ze dne 27. 9. 2016, 27. 10. 2016 a závěrečný návrh, písm. g) – účast na jednání dne 27. 9. 2016, 27. 4. 2017, 7. 11. 2017 a 4. 2. 2021, 2 polovičními úkony právní služby po 1 250 Kč (ust. § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky – odvolání do usnesení o zastavení řízení a o přerušení řízení, když výše úkonů právní služby je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky) a dále 11 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 36 243 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.
Nesplní-li povinná to, co jí bylo rozhodnutím soudu uloženo, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.