Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 94/2021-73
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem ulice a číslo, PSČ obec,
o 10.437,29 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.634 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.634 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 4.803,29 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1.063,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.465,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 6.310,58 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 676,58 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 6.310,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.634 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.634 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části se žaloba ohledně částky 4.803,29 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1.063,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.465,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 6.310,58 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 676,58 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 6.310,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 27. 11. 2020 domáhal proti žalovanému ve výroku uvedeného peněžního plnění, včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce), uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo (dále též Smlouva), jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce (dále pouze Podmínky), otištěné na zadní straně Smlouvy. Žalobce tvrdil, že před uzavřením Smlouvy postupoval právní předchůdce žalobce v souladu s ust. § 84-89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobce poukázal na informace zaznamenané do zákaznické karty žalovaného, ze kterých vycházel, a které ověřoval. Žalovaný obdržel ke dni podpisu Smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, zavázal se je vrátit i s poplatkem ve výši 5.330 Kč (jedná se o součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou 29%, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2.204 Kč a částku za administrativní činnost 2.194 Kč) v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 9. 2018. Žalovaný povinnosti ze Smlouvy nesplnil řádně ani včas a ke dni sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uhradil celkem 1.366 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neplatil, právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo požadovat kromě zápůjčního úroku též úrok z prodlení v zákonné výši. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, postoupil pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na žalobce a změnu v osobě věřitele tentýž den písemně oznámil žalovanému. Zástupce žalobce postupoval v souladu s ust. § 142a) o.s.ř. a vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu, který je předmětem tohoto řízení, žalovaný ani dodatečně nic neplnil.
Žalobce na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložením listin doplnil žalobních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, podáním ze dne 8. 6. 2021, ve kterém znovu poukázal na výše označenou právní úpravu a tvrdil, že žalovaný ve Smlouvě potvrdil, že právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedených v zákaznické kartě. Žalobce poukázal na to, že pokud by žalovaný hrubě zkreslil údaje, něco zamlčel, tak by se dopustil též úvěrového podvodu dle § 211 tr. zákona. Žalobce tvrdil, že s ohledem na výši poskytnutého peněžního plnění, na něm nelze požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, byl procesně nečinný, předvolání k ústnímu jednání nepřevzal, přitom předvolání mu bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř.. Soud považoval podle § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř. tuto zásilku za doručenou dne 11. 6. 2021. Protože žalovaný se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, zástupce žalobce a žalobce se z jednání omluvili, rovněž se nedostavili, soud věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Soud přitom vycházel z obsahu spisu a na základě provedeného dokazování listinnými důkazy navrženými a předloženými žalobcem a to konkrétně:
zákaznickou kartou z 11. 11. 2017, smlouvou o postoupení pohledávek z datum, stranou 26 ze 169 Seznamu postoupených pohledávek, tabulkou umoření z 27. 1. 2020, podacím lístkem ze 14. 2. 2020 a 24. 4. 2020, předžalobní výzvou z 23. 4. 2020, smlouvou o zápůjčce z datum a oznámením o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020, učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto skutkovému stavu v projednávané věci.
Ze Smlouvy soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný Smlouvu uzavřeli dne datum, na základě Smlouvy právní předchůdce žalobce proti jejímu podpisu poskytl žalovanému zápůjčku v částce 7.000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce tuto částku s Poplatkem ve výši 5.330 Kč, tj. celkem 12.330 Kč vrátit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, při sjednané RPSN 313,90%. Soud ze Smlouvy dále zjistil, že její součástí jsou Podmínky, z nichž žalobce vycházel při stanovení výše zápůjčního úroku. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že tato je rovněž podepsána žalovaným dne datum, tedy v den podpisu Smlouvy. Žalovaný v ní uvedl zaměstnavatele celé jméno žalovaného, IČ číslo a čistý příjem ve výši 29.900 Kč na základě pracovní smlouvy s údajem od 9. 8. 2017 a měl předložit bez bližší konkretizace fakturu. Jiné listiny„ ověřené dokumenty“ ani podle obsahu zákaznické karty právním předchůdcem žalobce předloženy nebyly. Soud v kartě označené listiny (pracovní smlouvu, ani fakturu) neměl k dispozici, proto nemohl ověřit tyto údaje. Soud z tabulky umoření zjistil, že žalovaný celkem na tomto dluhu ze Smlouvy zaplatil částku 1.366 Kč, se zbývající částí dluhu je v prodlení. Právní předchůdce žalobce v souladu s podmínkami požadoval po žalovaném uhrazení celého neuhrazené dlužné částky, tj. jistiny ve výši 6.310,58 Kč a poplatku ve výši 4.126,71 Kč, kapitalizovaných úroků 2.465,51 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1.063,86 Kč, úroku 29% ročně z dlužné jistiny 6.310,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny 6.310,58 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce pohledávku ze Smlouvy postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobce, což žalobce doložil a soud zjistil ze Smlouvy o postoupení pohledávek a ze strany 26 Seznamu postoupených pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný kromě žalobcem tvrzené částky 1.366 Kč ani dodatečně na výzvu žalobce podle § 142a o.s.ř. nic nezaplatil, alespoň tuto skutečnost netvrdil a tedy ani neprokázal. Soud vzniklé pochybnosti ohledně obsahu zákaznické karty nemohl odstranit, neboť zástupce žalobce, ani žalobce se k jednání nedostavili bez řádné omluvy a tím se vzdali práva být poučeni ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o.s.ř, aby tuto spornou skutečnost prokázali. Soud z těchto důvodů vycházel ze skutkových zjištění vyplývajících z obsahu předložených listin.
4. Podle ust. § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle ustanovení § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.
13. Mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrujícím) a žalovaný (dále též spotřebitelem), byla uzavřena Smlouva v souladu s ust. § 2395 o. z., neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce. S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany – spotřebitele a obsah Smlouvy, vztahují se na Smlouvu povinnosti smluvních stran před jejím uzavřením upravené v ust. zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Povinností úvěrujícího proto bylo před jejím uzavřením řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr – zápůjčku). Na výzvu soudu žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce vycházel z obsahu žalovaným vyplněné zákaznické karty a dále z toho, že žalovaný ve Smlouvě potvrdil, že právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce zastával názor, že s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky nebylo třeba nad rámec těchto zjištění něco dalšího zkoumat. Žalobce proto na výzvu, na kterou dotvrdil některé skutečnosti týkající se jednání právního předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy, žádné další důkazy (kromě zákaznické karty) nepředložil, ani netvrdil, že by posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace z veřejných databází, např. rejstříku příjmení, NRKI, apod. Podle názoru soudu, s přihlédnutím k ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nebyla úvěruschopnost úvěrujícím posouzena v tomto konkrétním případě dostatečně. Námitka žalobce, že s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků, tj. 7.000 Kč nebyl důvod něco šetřit, nemůže obstát. Pokud úvěrující zjistí nesrovnalosti, či nedostatky z vyplněné zákaznické karty, tyto musí odstranit bez ohledu na výši poskytnutého peněžního plnění. V tomto případě je zřejmé, že kromě pracovní smlouvy žalovaný další listiny nepředložil a tedy ničím nedoložil, že jeho čistý měsíční příjem činí 29.900 Kč. Rovněž také odhadované měsíční výdaje žalovaného 3.000 Kč nebyly ničím dotvrzeny, ani doloženy. Žalovaný kromě toho měl předložit před uzavřením Smlouvy další listinu označenou jako„ FAKTURA“, o této listině nebylo ze zákaznické karty nic bližšího zjištěno, a tato listina doložena nebyla. Za řádné posouzení úvěruschopnosti soud nepovažuje pouhé„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Takovými podklady může být zejména potvrzení o výši příjmu zaměstnavatele, nájemní smlouva, kalendář plateb záloh, energií, výpis z rejstříku exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, SIPO, potvrzení o dalších příjmech, apod. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá a soudu nedoloží, ač svojí ledabylostí, nebo z důvodu nesouhlasu spotřebitele, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě jeho čestného prohlášení, či prohlášení, že právní předchůdce žalobce – úvěrující řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Úvěrující nemůže v této situaci dostát povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Shora popsané zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splatit, soud nepovažuje za„ direktivní počínání“, jak tuto činnost označil žalobce, ale běžné jednání obezřetného úvěrujícího vedoucí odstranění nesrovnalostí v údajích uvedených žalovaným v kartě, jak byly uvedeny výše. Za takové situace by obezřetný úvěrující spotřebiteli předmětný úvěr nemohl poskytnout. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy s odbornou péčí náležitě nezjistí schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené smlouvy, k níž přihlédne i bez návrhu. Žalobce poskytl žalované spotřebitelské úvěry (zápůjčku) v případě Smlouvy, v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. a proto je Smlouva absolutně neplatná. Soud si je vědom z námitky žalobce, že gramatickým výkladem ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C 497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal zápůjčku ve výši 7.000 Kč a proto je povinen tyto peněžní prostředky a to z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1,2 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil na tuto částku pouze 1.366 Kč, soud v rozsahu částky 5.634 Kč žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání EPR) doručen, to je 30. 4. 2021, je žalovaný s vrácením bezdůvodného obohacení v této výši v prodlení, proto soud zavázal žalovaného zaplatit kromě uvedené částky i zákonný úrok z prodlení stanovený v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na vyslovený právní názor relevantní pro tuto konkrétní věc, se nezabýval výší dohodnutých úroků a žalobu bez dalšího ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).
14. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy byl žalovaný ve věci procesně úspěšnější (s přihlédnutím k výši kapitalizovaných zákonných úroků a úroků), vzniklo žalovanému právo vůči žalobci na náhradu poměrné části nákladů tohoto řízení. Jelikož žalovanému v tomto řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (odst. III. výroku).
15. Uloženou platební povinnost je žalovaný povinen splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, soud neshledal podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v obec, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).