Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 371/2020-20
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 5 737 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 5 737 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 289,03 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 111,67 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 744,55 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a smluvních úroků ve výši 17,35 % ročně z částky 3 744,55 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 5 737 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 289,03 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 111,67 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 744,55 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a smluvních úroků ve výši 17,35 % ročně z částky 3 744,55 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 737 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne 14.11.2016, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 34 145 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 14 145 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 17,35 % ročně), a to formou 18 měsíčních splátek po 1 897 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 14.5.2018. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud neuhradil žalobkyni částku 3 744,55 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 1 992,45 Kč jako souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 20.1.2020 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 21.1.2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 1.2.2021, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 14.11.2016, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 14 145 Kč, a to obojí v 18 měsíčních splátkách po 1 897 Kč, s úrokovou sazbou 17,35 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru bez další specifikace a prověřování, nebylo předloženo žádné potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil částku 28 408 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.
5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením každé smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V daném případě věřitel, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka bez jakýchkoliv údajů a prokázání - doložení těchto údajů. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně však nedošlo. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy.
7. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni zaplatil částku 28 408 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně neobohatil, zaplatil z titulu bezdůvodného obohacení více, proto byla žaloba žalobkyně zamítnuta.
11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , kdy ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).