Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 11/2020-94
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 19 819 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 993,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 226 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 572,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 993,69 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 993,69 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 825,31 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 262 Kč, jež bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 993,69 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 226 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 572,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 993,69 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 993,69 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 825,31 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 262 Kč, jež bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 819 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Na základě této smlouvy žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 18 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úroky ve výši 18,98 % p. a., odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 421 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 329 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 551 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 11 993,69 Kč, poplatků ve výši 7 825,31 Kč, úroků a zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta v uvedený den částka 18 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit i poplatek ve výši 15 049 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 2 299 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 421 Kč, poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 9 329 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 551 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí RPSN 63,93% a výše úrokové sazby činí 19,98% p. a. V článku 12 smluvních podmínek je sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.
4. Z tabulky umoření soud zjistil, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v den podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil splátky pouze ve výši 13 230 Kč. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že pracuje na plný pracovní úvazek s příjmem ve výši 10 335 Kč, žije s rodiči, v důsledku čehož jeho životní náklady představují částku 1 500 Kč na inkaso, 200 Kč na telefon, 2 000 Kč tvoří výdaje na domácnost. Použitelný příjem tak činí 6 635 Kč. Ke své žádosti o úvěr doložil svůj občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, SIPO. Uvedl, že nemá žádné jiné dluhy.
5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne datum. Před podání žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15. 10. 2019, jak vyplývá z dopisu ze dne 8. 10. 2019 a z přiloženého podacího lístku.
6. Soud ve věci vyslechl svědkyni jméno příjmení, která jako obchodní zástupkyně společnosti právnická osoba úvěr s žalovaným sjednávala. Ta vypověděla, že zápůjčku s žalovaným, který byl partnerem její klientky, sjednávala u něj doma. V domě bydlel žalovaný se svou matkou. Žalovaný jí dokládal listiny, které potřebovala, do listiny vždy nahlédla, opsala z ní potřebné údaje, které zapsala do karty klienta a tyto listiny zase žalovanému vrátila. Sama úvěruschopnost žalovaného neprověřovala, podepsané listiny od žalovaného dala dalšímu pracovníku společnosti právnická osoba Žalovaný jí takto předložil listiny, které jsou uvedeny v kartě klienta, mimo jiné jí předložil i inkaso. Protože žalovaný uvedl, že žije v domě s matkou, zapsala do karty klienta pouze náklady na domácnost v poloviční výši.
7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2390 odst. 1 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celé neuhrazené zápůjčky i se sjednanými úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku.
11. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.)“. Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
12. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, nechala si předložit pracovní smlouvu žalovaného, výplatní pásky, SIPO. Soud k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyslechl svědkyni, která potvrdila, že veškeré listiny předložené žalovaným viděla a údaje z nich přepsala do zákaznické karty klienta. Pokud bylo tedy právní předchůdkyni žalobkyně doloženo, že žalovaný má příjem ve výši 10 335 Kč, přičemž jeho doložené výdaje představují 3 700 Kč, neboť tento bydlí spolu s matkou, což obchodní zástupkyně svou osobní návštěvou u žalovaného ověřila, představují jeho disponibilní prostředky 6 635 Kč, což soud pokládá pro poskytnutí zápůjčky s měsíční splátkou 2 204 Kč (4 x 551 Kč) za dostačující, neboť i po zaplacení sjednané splátky žalovanému stále zbývá dostatečná rezerva na neočekávané výdaje. Za situace, kdy se jedná o zápůjčku, která není nikterak vysoká (její výše nepřesahuje dva měsíční příjmy žalovaného), dospěl soud k závěru, že vyžadování dalších listin a podrobnější zjišťování finanční historie žalovaného není za dané situace potřeba a že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s odbornou péčí.
13. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení jistiny a sjednaných úroků. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas neuhradil, žalobkyni vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení, který požadovala ve výši, která je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. Naopak soud posoudil jako nedůvodnou žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení neuhrazené částky poplatku ve výši 7 825,31 Kč. Ujednání o poplatku považuje soud dle § 580 o. z. za neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Z předložené smlouvy o půjčce vyplývá, že právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na zaplacení poplatku za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 421 Kč a dále poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 329 Kč, celkem tedy nárok na poplatek ve výši 12 750 Kč. Byly tak sjednány poplatky ve výši 70 % zapůjčené částky. Takové poplatky pokládá soud za naprosto nepřiměřené mající za účel jen generovat další zisk právní předchůdkyně žalobkyně a suplovat tak do jisté míry úrok, což lze pokládat za obcházení zákona. Soud tak považuje smluvní ujednání o povinnosti dlužníka zaplatit sjednaný poplatek za absolutně neplatné, proto nárok na jeho zaplacení jako neoprávněný zamítnul.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 19 819 Kč s příslušenstvím, přičemž jí bylo soudem přiznáno 11 993,69 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tak byla ve věci z 60 % úspěšná a ze 40 % neúspěšná. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, přísluší jí tudíž náhrada nákladů řízení ve výši 20 % celkových nákladů. Náklady řízení v dané věci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 19 819 Kč se pak skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu - žaloba, předžalobní výzva k plnění) ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „a. t.”), a z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (účast na dvou soudních jednáních) ve výši á 1 900 Kč, tj. 3 800 Kč. Za první tři úkony pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z těchto úkonů dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a za další dva úkony jí náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů dle § 13 odst. 3 a. t., tj. náhrada hotových výdajů představuje celkem částku 900 Kč. Žalobkyni náleží dále náhrada cestovného za 2 cesty obec – obec a zpět ve výši 1 748 Kč (celkem 288 km, prům. spotřeba 6 l/ 100 km, cena pohonných hmot 27,80 Kč, sazba základní náhrady 4,4 Kč/km) a náhrada za promeškaný čas za 12 půlhodin á 100 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. Celkem tak náklady právního zastoupení činí 9 348 Kč. Žalobkyně má ovšem právo pouze na 20% těchto nákladů, přísluší jí tedy náhrada nákladů řízení ve výši 1 870 Kč. Po připočtení 21% DPH, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, představuje náhrada nákladů řízení žalobkyně částku 2 262 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovanému. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za její vyjádření ze dne 15. 5. 2020 a ze dne 18. 5. 2020, neboť obsahem jejího prvního vyjádření je toliko její sdělení, že žádá, aby ve věci bylo nařízeno jednání (jde o její procesní stanovisko, nikoliv o podání ve věci samé) a ve druhém vyjádření k výzvě soudu sděluje skutečnosti, které měly být již součástí jejích žalobních tvrzení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.