Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
13 C 173/2021-31
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 557 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 557 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 557 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 557 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 557 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 6 557 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované dne 26. 8. 2019 finanční prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se přitom zavázal tuto částku vrátit do 25. 9. 2019. Protože žalovaná tuto částku v době splatnosti uvedené společnosti nevrátila, vzniklo věřiteli oprávnění naúčtovat žalované úroky ve výši 133,15 Kč a poplatek ve výši 1 923,85 Kč Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. A protože následně byla celá pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce, domáhá se nyní žalobce, namísto původního věřitele, po žalované zaplacení celé žalované částky skládající se z dlužné jistiny úvěru a z dlužného poplatku a dlužných úroků s tím, že nadto po ní požaduje i zákonný úrok z prodlení jdoucí z žalované částky od 26. 9. 2019 do zaplacení, a to za nedodržení termínu splatnosti závazku žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, bez omluvy se nedostavila ani k soudnímu jednání, ke kterému byla řádně a včas předvolána, aniž požádala z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Z provedených důkazů, zejména ze žádosti o spotřebitelský úvěr a souvisejících listin dokládajících příjmy žalované, z písemného znění smlouvy o úvěru číslo / číslo a z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 8. 2018 soud zjistil, že společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 4 500 Kč. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy náležitě ověřena. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala tuto částku uvedené společnosti vrátit, a to do 30 dnů. Pro případ, že by došlo ze strany žalované k překročení sjednané doby splatnosti, byla ve smlouvě sjednána povinnost žalované uhradit uvedenému věřiteli kromě jistiny úvěru také úroky ve výši 133,15 Kč a poplatek ve výši 1 923,85 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani poté nic nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020 byla pohledávka vůči žalované postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 8. 2. 2021. V tomto přípise byla také žalovaná vyzvána k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu žalobcem vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
4. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná platně uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), která vyhovovala i požadavkům na ni kladeným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující své smluvní povinnosti splnil, neboť poskytl žalované sjednané finanční prostředky, naopak žalovaná, coby úvěrovaná, svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas nevrátila poskytnutou jistinu úvěru, resp. po uplynutí 30 dnů i sjednaný úrok a poplatky. Nadále tak z uvedeného titulu dluží žalovanou částku, a proto jí soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na něho pohledávka za žalovanou dle § 1879 a násl. o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části žádající po žalované zákonné úroky z prodlení, neboť i na ty právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci vzniklo právo dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši stanovanou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 557 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že návrh na zahájení řízení považuje za tzv. formulářovou žalobu, jakou žalobce podává u soudu opakovaně, ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti. Dále jde ve věci o peněžité plnění, které nepřesahuje 50 000 Kč a žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, proto bylo namístě aplikovat při určení výše náhrady nákladů řízení ustanovení § 14b a. t., neboť podmínky pro jeho aplikaci byly zcela naplněny.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.