Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 238/2019-147
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, Slovenská republika
o zaplacení 26 755,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 755,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 880 Kč od 11. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 755,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 880 Kč od 11. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 8. 2019, doplněnou podáním ze dne 10. 3. 2020 a 4. 3. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 26 755,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18 880 Kč od 11. 8. 2019 do zaplacení. V žalobě dále uvedla, že dne 21. 7. 2016 uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování zápůjček a smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“). Ve Smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku celkem ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu zápůjčky spolu s úrokem ve výši 26 131 Kč, administrativním poplatkem ve výši 12 000 Kč, celkem tedy zaplatit částku ve výši 63 131 Kč, a to v 29 měsíčních splátkách po 2 105 Kč a 30. splátce ve výši 2 086 Kč, se splatností první splátky dne 24. 8. 2016. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč bezhotovostně, převodem na jeho účet č. bankovní účet, a to dne 26. 7. 2016. Žalovaný však nesplácel zápůjčku včas a řádně, když uhradil pouze 21 splátek, poslední dne 16. 5. 2018, a proto žalobkyně dluh ke dni 2. 12. 2018 zesplatnila a toto oznámila žalovanému dopisem ze dne 2. 12. 2018. Žalovaný žalobkyni uhradil před zesplatněním na dluh z uvedené smlouvy celkem částku ve výši 44 321 Kč, z které žalobkyně započetla na jistinu zápůjčky částku ve výši 13 113 Kč, na úrok částku ve výši 22 692 Kč a na administrativní poplatek částku 8 400 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni na nevrácené jistině částku ve výši 11 771 Kč, na úroku částku ve výši 3 359 Kč, na administrativních poplatcích částku ve výši 3 200 Kč a žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvních pokut cekem ve výši 6 352 Kč, úroku z prodlení z neuhrazených splátek před zesplatněním ve výši 391,78 Kč a po zesplatnění ode dne 3. 12. 2018 do 10. 8. 2019 ve výši 1 131,51 Kč a úhradu upomínečného a poštovného ve výši 550 Kč. Žalovaný však dluh dosud neuhradil, a to ani po předžalobní upomínce ze dne 30. 5. 2019.
2. Žalobkyně dále uvedla, že řádně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet měsíčně částku ve výši 2 105 Kč, tedy naplnila požadavek podle zákona o spotřebitelském úvěru i judikatury Nejvyššího soudu ČR, když nespoléhala pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale aktivně sama vystupovala k prověření, resp. doložení těchto tvrzení. Z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí zjistila, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Dále od žalovaného vyžádala pracovní smlouvu a dotázala se na případné vyživovací povinnosti. Žalobkyně také provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky a před podpisem smlouvy předložila žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že jako poskytovatel úvěrů provádí prostřednictvím scóringového systému finanční analýzu příjmů a výdajů především z údajů získaných ve výpisu z účtu předloženého žadatelem o úvěr. Do vyhodnocení výdajové stránky žadatele o úvěr se vedle prokázaných měsíčních výdajů plynoucích z výpisu z účtu promítá řada faktorů statistických a pravděpodobnostních, které přidávají klientovi bonitu a prokázaným měsíčním výdajům je přiřazován skórovacím systémem žalobkyně určitý koeficient. Žalobkyně tak z podkladů a informací od žalovaného (výpis z účtu a pracovní smlouva) došla k závěru, že příjmy žalovaného činí 18 450,31 Kč. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného pak stanovila po vyhodnocení příslušným koeficientem v rámci finanční analýzy přiřazeným ve scóringovém systému průměrně na částku 13 112,60 Kč (540 Kč výběry v hotovosti, 20,20 Kč bankovní poplatky výdajové, 718,07 Kč transakce platební kartou, 375 Kč sázky, 88,27 Kč splátky kreditní karty, 203,85 Kč domácí platba neidentifikovatelná, 11 000 Kč bydlení, 155 Kč mobilní platby, 12,12 Kč kontokorent - uhrazení jistiny). Jiné výdaje žalovaný nesdělil. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil 5 337,71 Kč. Při započtení nové splátky ve výši 2 306,29 Kč tak tento rozdíl činil částku ve výši 3 031,42 Kč, což dle žalobkyně stačí k pokrytí zbývajících měsíčních nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, případně doprava apod.), jelikož se jedná téměř o částku tehdejšího životního minima, která činila částku ve výši 3 410 Kč. Žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen sjednaný úvěr splácet. Dále žalobkyně uvedla, že není realizovatelné posuzovat úvěryschopnost každého žadatele o úvěr individuálně, ale pouze automatizovaně systémově prostřednictvím systému s předem nastavenými ekonomickými parametry tak, aby byly logické a relevantní, přičemž systém nemůže předvídat 100% všech skutečností, které rozmanitost života přináší.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Jelikož žalovaný je slovenský státní příslušník, na závazkový vztah účastníků, který je vztahem s mezinárodním prvkem, dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Jelikož oba účastníci mají bydliště, resp. sídlo na území Evropské unie, je třeba v této věci vycházet z přímo použitelných předpisů práva Evropské unie. Podle čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Žalovaný má sice aktuální bydliště pravděpodobně na území Slovenské republiky, ale v době zahájení tohoto řízení bydlel na území České republiky, jak vyplývá ze sdělení společnosti anonymizováno právnická osoba o ukončení účastnické smlouvy žalovaným v září 2019, a proto má zdejší soud pravomoc tuto věc rozhodnout. Podle čl. 6 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) smlouva uzavřená spotřebitelem s obchodníkem, se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště. Jelikož žalovaný měl v době zahájení bydliště v České republice a žalobkyně zde provozuje svoji podnikatelskou činnost, rozhodným právem je právo české.
5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
6. Dne 21. 7. 2016 podepsal žalovaný s žalobkyní zastoupenou jméno příjmení rámcovou smlouvu o poskytování zápůjček (dále také jen„ Rámcová smlouva“), která upravovala práva a povinnosti mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem při uzavírání jednotlivých smluv o zápůjčce (dílčí smlouvy), proces uzavírání těchto smluv a i některá práva a povinnosti vyplývající pro účastníky z takto uzavřených dílčích smluv. Předmětem jednotlivých dílčích smluv je poskytnutí spotřebitelského úvěru ve formě úplatné zápůjčky ze strany věřitele zákazníkovi. Jednotlivé bližší podmínky poskytnutí zápůjčky, zejména výše poskytnutých peněžních prostředků, výše úroku a způsob splácení (splatnost), budou mezi smluvními stranami sjednány v dílčím smlouvě. V otázkách dílčí smlouvou neupravených se uplatní tato Rámcová smlouva, a to zejména pokud jde o úpravu nároků věřitele v případě prodlení zákazníka se splácením zápůjčky (zejména smluvní pokuta a zesplatnění). Obsahem jednotlivých smluv o zápůjčce je přenechání peněžních prostředků ze strany věřitele zákazníkovi tak, aby jich užil podle libosti (tj. k jakémukoliv účelu) a po čase (tj. ve sjednaném termínu splatnosti, ev. v termínech splatnosti dle sjednaného splátkového kalendáře) vrátil věřiteli spolu s úrokem dle sjednané pevně stanovené výpůjční úrokové sazby (viz čl. 1 rámcové smlouvy).
7. Dne 21. 7. 2016 podepsal dále žalovaný s žalobkyní zastoupenou jméno příjmení smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 26 131 Kč (65% ročně) a administrativním poplatkem ve výši 12 000 Kč (RPSN 136,7%) v 29 měsíčních splátkách po 2 105 Kč a 30. splátce ve výši 2 086 Kč, splatných k 24. dni v měsíci, počínaje dnem 24. 8. 2016 (viz smlouva o zápůjčce číslo). Dne 26. 7. 2016 žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. bankovní účet částku ve výši 25 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně). Žalovaný uhradil žalobkyni v 21 splátkách celkem částku ve výši 44 321 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 16. 5. 2018 (viz tvrzení žalobkyně). Dopisem ze dne 18. 10. 2018 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze Smlouvy ve výši 12 918 Kč (viz dopis žalobkyně ze dne 18. 10. 2018) a protože žalovaný na výzvu nereagoval, dopisem ze dne 2. 12. 2018 žalobkyně dluh ze Smlouvy ke dni 2. 12. 2018 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě tohoto dluhu ve výši 23 246 Kč, a to do 1. 1. 2019 (viz dopis ze dne 2. 12. 2018 s podacími lístky). Žalovaný však uvedený dluh žalobkyni neuhradil ani po předžalobní upomínce ze dne 30. 5. 2019 (viz předžalobní upomínka ze dne 30. 5. 2019 s podacím lístkem).
8. Při posuzování úvěryschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z následujících skutečností: Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí (viz výpis z insolvenčního rejstříku a evidence exekucí ke dni 21. 7. 2016). Občanský průkaz žalovaného č. EM číslo nebyl hlášený jako odcizený (viz kopie občanského průkazu žalovaného a výpis z databáze odcizených dokladů Ministerstva vnitra SR). Žalovaný měl sjednaný pracovní poměr na pozici skladový operátor u společnosti právnická osoba na dobu určitou od 1. 8. 2013 do 30. 6. 2018 (viz pracovní smlouva s dodatkem číslo). V období od 1. 6. 2016 - 30. 6. 2016 činily příjmy žalovaného celkem 37 420,44 Kč, z toho 17 611 Kč z pracovního poměru u společnosti právnická osoba, 14 309,44 Kč z čerpaných úvěrů a 5 500 Kč jiné neoznačené platby. Výdaje žalovaného pak činily částku ve výši 37 690,44 Kč, z toho částka 11 000 Kč nájem, částku 2 821 Kč služby anonymizováno, částka 1 214 služby anonymizována dvě slova, částka 269 Kč kino, částka 1 500 Kč na sázky, částka 12 329,73 Kč na splátky úvěrů, atd. (viz výpis z účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1. 6. – 30. 6.2016).
9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Smlouva byla uzavírána mezi žalobkyní jako podnikatelkou (ust. § 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným v pozici spotřebitele (ust. § 419 o. z.), neboť z označení žalovaného ve Smlouvě vyplývá, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, přičemž to, že Smlouva měla být zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru, vyplývá i ze Smlouvy samotné. Práva a povinnosti stran Smlouvy se proto řídí i režimem zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (21. 7. 2016).
15. Podle ust. § 9 odst. 1 ZSU je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
17. Přestože z provedeného dokazování vyplývá, že účastníci měli v úmyslu uzavřít Smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o zápůjčce (§ 2395 o. z.) a zároveň spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU), soud dospěl k závěru, že Smlouva nebyla platně uzavřena. Přestože žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 9 odst. 1 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, zjevně nepostupovala s odbornou péčí, když ze získaných údajů došla k závěru, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet. Žalobkyně odkázala na scóringový systém, na základě kterého dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet s odůvodněním, že žalovanému i po úhradě splátky podle Smlouvy zbyde k úhradě jeho nákladů téměř částka životního minima. Žalobkyně přitom vycházela z průměrných výdajů žalovaného ve výši 13 112,60 Kč měsíčně (z toho splátky úvěrů celkem ve výši 100,39 Kč, tvořené splátkami kreditní karty ve výši 88,27 Kč měsíčně a splátkami jistiny kontokorentu ve výši 12,12 Kč měsíčně), soud se však s takovým hodnocením neztotožňuje. Z účtu žalovaného za měsíc červen 2016 totiž vyplývá, že výdaje žalovaného činily částku ve výši 37 690,44 Kč, tedy přesahovaly (byť nepatrně) jeho příjmy ve výši 37 420,44 Kč, které však byly z větší části tvořeny předcházejícími úvěry žalovaného (čerpané úvěry celkem ve výši 14 309,44 Kč, celková splátka úvěrů ve výši 12 329,73 Kč). Žalovaný tedy byl nucen k úhradě jeho výdajů (včetně splátek úvěrů) nucen čerpat již v červnu 2016 další úvěry, tedy je zřejmé, že nebyl schopen tyto předchozí úvěry jinak splácet. Uvedené pak zjevně vylučuje závěr, že by po posouzení úvěryschopnosti s odbornou péčí bylo zřejmé ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZSU, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. To, že se žalobkyně domnívá, že není realizovatelné posouzení úvěryschopnosti každého žalovaného individuálně, přičemž systém nemůže předvídat 100% všech skutečností, je pro posouzení této věci irelevantní, pokud výsledky posouzení úvěryschopnosti tímto systémem jsou v rozporu s ust. § 9 odst. 1 ZSU, přesto však soud poukazuje na skutečnost, že i v případě posouzení úvěryschopnosti systémem záleží primárně na údajích zadaných do tohoto systému individuálně pro každého ze žadatelů o úvěr.
18. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně stanovené v ust. § 9 odst. 1 ZSU je Smlouva podle poslední věty tohoto ustanovení neplatná. Jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , byť se týkal znění zákona č. 145/2010 Sb. , účinného před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. ) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 9 odst. 1 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.
19. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného) ani úroky z prodlení s úhradou těchto závazků.
20. Nárok žalobkyně co do jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč soud posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně podle ust. § 2991 o. z., neboť žalovaný tuto částku od žalobkyně obdržel bez právního důvodu, nicméně z tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí žalovaný již uhradil celkem částku ve výši 44 321 Kč, tedy jí uvedené bezdůvodné obohacení již vydal. Z toho důvodu soud žalobu zcela zamítl (výrok I).
21. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Jelikož soud žalobu zcela zamítl, byl žalovaný v tomto řízení z procesního hlediska plně úspěšný a má proto proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
22. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.