Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 7/2021-22

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Štefancovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6 674 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 320 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 1 320 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 5 354 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 710,71 Kč, kapitalizovaného úroku 2 006,68 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 5 067,47 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 067,47 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 747,47 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 320 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 1 320 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 5 354 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 710,71 Kč, kapitalizovaného úroku 2 006,68 Kč, úroku 23,72 % ročně z částky 5 067,47 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 5 067,47 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 3 747,47 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 674 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 7 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 980 Kč (sazba 23,72 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 174 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 213 Kč, a to do 7. 4. 2018 Žalovaný hradil splátky do 10. 5. 2019, poté přestal splátky hradit, celkem uhradil 5 680 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 5 067,47 Kč, částku 1 606,53 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 2 006,68 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny za dobu od 8. 4. 2018 do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení 710,71 Kč (z částky jistiny za dobu od 15. 4. 2018 do 29. 11. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 23,72 % ročně z částky jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 980 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, poplatkem za pojištění anonymizována dvě slova 174 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 213 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí RPSN 204 % a výše úrokové sazby činí 23,72 % p. a. Žalovanému byl úvěr poskytnut v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.

4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že žije v nájmu, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem 18 795 Kč měsíčně. Měsíční výdaje jsou 6 500 Kč výdaje na bydlení, 3 800 Kč na osobní výdaje, spoření 1 000 Kč. Žalovaný zaškrtl, že doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Současně uvedl, že proti němu není vedena exekuce.

5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020, jak vyplývá z dopisu ze dne 30. 4. 2020 a z přiloženého podacího lístku.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 78 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

10. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení jistiny i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.

12. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

13. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, žalobkyně nedoložila dokumenty, které si nechala od žalovaného předložit, proto soud nemohl ověřit, zda úvěruschopnost byla řádně posouzena. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá dostatečné informace o finanční historii žalovaného, jsou informace výlučně z insolvenčního rejstříku v tomto směru naprosto nedostačující. Proto vzal soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Nadto nebyly vůbec ověřovány výdaje žalovaného.

14. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 7 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 5 680 Kč, žalobkyni tak vzniklo právo na bezdůvodné obohacení ve výši 1 320 Kč. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalovanému, přičemž v této výzvě mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 7. 5. 2020, žalobkyně tak má právo i na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení od 8. 5. 2020 do zaplacení.

15. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.