Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 28/2021-35
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 31 790 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 438 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně
z částky 2 837 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení,
z částky 5 601 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení,
a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 23 352 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně,
z částky 2 504,65 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení,
z částky 7 488,13 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení
s úrokem ve výši 29 % ročně
z částky 5 341,65 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení,
z částky 13 089,13 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 438 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 837 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, z částky 5 601 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 23 352 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně, z částky 2 504,65 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, z částky 7 488,13 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 341,65 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, z částky 13 089,13 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 31 790 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) ve dnech datum a datum dvě smlouvy o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet. Na základě smlouvy ze dne datum byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 17 333 Kč v rámci 60 týdenních splátek nejpozději do datum. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne datum, přičemž uhradil pouze 14 399 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného předchůdkyně žalobkyně požadovala uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 22 934 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 13 089,13 Kč a poplatku ve výši 9 844,87 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum pak byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 6 019 Kč v rámci 45 týdenních splátek nejpozději do datum. Žalovaný ani v tomto případě svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne datum, přičemž uhradil pouze 5 163 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak požadovala úhradu celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 8 856 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 5 341,65 Kč a poplatku ve výši 3 514,35 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným z obou smluv v celé neuhrazené výši na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně omluvila svoji nepřítomnost při jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 17 333 Kč sestávajícím z úroku ve výši 3 577 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 8 816 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 940 Kč, celkem tedy částku 37 333 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 623 Kč (s poslední splátkou ve výši 576 Kč). Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která při splácení zápůjčky v 60 splátkách činila 29,00 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dále dne datum smlouvu o zápůjčce číslo. Také v tomto případě byla smlouva oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byl v hotovosti poskytnuty předmět smlouvy, tj. peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 6 019 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 065 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 518 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 436 Kč, celkem tedy částku 14 019 Kč v rámci 45 týdenních splátek po 312 Kč (s poslední splátkou ve výši 291 Kč). Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která při splácení zápůjčky v 45 splátkách činila rovněž 29,00 % p.a. po celou dobu trvání závazku.
4. Žalovaný však ani v jednom případě nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z přehledů plateb, a dále z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Z oznámení soud dále zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a současně vyzván k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 48 290 Kč do 10 dnů od doručení dopisu (dle podacího lístku bylo oznámení žalovanému odesláno dne datum). Z předžalobní výzvy ze dne datum pak soud zjistil, že žalovaný po postoupení pohledávek nic neuhradil. Byl tedy vyzván k úhradě dlužné částky na základě smlouvy ze dne datum představované dosud neuhrazenou jistinou ve výši 13 089,13 Kč a neuhrazeným poplatkem ve výši 9 844,87 Kč, a dlužné částky na základě smlouvy ze dne datum představované neuhrazenou jistinou ve výši 5 341,65 Kč a poplatkem ve výši 3 514,35 Kč (výše dlužných částek vyplývá rovněž z přehledů plateb). Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu do datum, přičemž výzva byla žalovanému odeslána dne datum. Žalovaný ani v této lhůtě svůj dluh neuhradil.
5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněných zákaznických karet podepsaných žalovaným i předchůdkyní žalobkyně dne datum, resp. datum. Uvedené karty byly fakticky žádostí o zápůjčku. Z obou karet soud dále zjistil, že žalovaný byl v době žádostí o zápůjčku ženatý, na jeho výživě byly závislé dvě osoby, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské a žil v nájmu. Jako zdroj svého příjmu žalovaný v obou případech uvedl invalidní důchod, který mu náležel vždy ve výši 7 500 Kč měsíčně. V prvním případě dále žalovaný uvedl, že jeho ostatní příjem činil 3 000 Kč a další příjmy jeho domácnosti pak 19 500 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 30 000 Kč. Oproti tomu měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 6 500 Kč. V případě druhé žádosti pak žalovaný uvedl i další příjmy jeho domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně, předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši 27 500 Kč, na které započítala odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 5 000 Kč. Majetkové poměry žalovaného byly v obou případech osvědčeny oproti předloženému výměru důchodu, při první žádosti také oproti výpisům z účtu za březen, duben a květen. Předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 23 500 Kč, resp. 22 500 Kč, který považovala za dostatečnou finanční rezervu.
6. Ve výše uvedeném postupu předchůdkyně žalobkyně soud spatřuje několik pochybení, kterých by se pečlivý poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedopustil. Zásadním pochybením je skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně v obou případech srovnávala celkové příjmy domácnosti žalovaného s výdaji jednotlivce. Ačkoliv příjmy ostatních členů domácnosti žalovaného mají velký význam pro celkovou finanční situaci žalovaného, nelze oproti nim uvažovat jen výdaje jednotlivce, nýbrž výdaje celé domácnosti. Pokud by se totiž uvažovaly pouze příjmy žalovaného z invalidního důchodu, po započtení jeho měsíčních výdajů by mu nezůstávaly téměř žádné finanční prostředky. Navíc pokud žalovaný uváděl i svůj další příjem, předchůdkyně žalobkyně se neměla spokojit jen s tímto tvrzením, ale měla tyto příjmy ověřit a zejména zjistit jejich charakter a pravidelnost. Ve výdajích žalovaného pak měly být zohledněny především výdaje dvou dalších osob, které svojí výživnou byly odkázány na žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně tedy v obou případech vůči žalovanému nejednala pečlivě, pokud některé údaje uvedené žalovaným řádně neověřila (kromě příjmů a výdajů je to například ověření bydlení žalovaného oproti nájemní smlouvě a zjištění skutečné výše měsíčního nájmu).
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkové vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Soud na uvedené závazkové vztahy vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, resp. nejsou důvodné pochybnosti o opaku; jinak je smlouva neplatná.
10. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelské úvěry tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněných karet zákazníka, na základě nichž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet. Soud má však za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčky na základě neúplných údajů v rozporu se svým odborným přístupem. Postup předchůdkyně žalobkyně zakládá důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaný byl schopen bez hrozby předlužení či ohrožení vlastní výživy či výživy osob závislých na žalovaném předmětné zápůjčky splácet. Předchůdkyně žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost a soud posoudil předmětné smlouvy o zápůjčce jako neplatné. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, která v tomto případě nebyla zajištěna.
11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Vzhledem k výše vyslovení absolutní neplatnosti smluv ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání nelze konstatovat, že by mezi stranami bylo platně ujednáno jakékoli peněžité plnění. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, resp. 8 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byly pohledávky za žalovaným řádně postoupeny), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení tedy odpovídá té části fakticky čerpaných zápůjček, na které žalovaný doposud ničeho neuhradil. Žalovaný však na zápůjčky uhradil celkem 14 399 Kč, resp. 5 163 Kč. Tuto částečnou úhradu přitom nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnil svůj závazek a ten v tomto rozsahu zanikl. Zbývající část poskytnutých částek již žalovaný neuhradil (resp. netvrdil ani neprokázal opak). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 8 438 Kč odpovídající zbývajícím dlužným jistinám zápůjček společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. vždy z příslušné dlužné částky. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
14. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 352 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně smluvního úroku a úroku z prodlení.
15. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, náležela by mu náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu) a žádné náklady mu nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.