Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 174/2021-36

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Janem Bucharem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D.

sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 51 142 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

a) částku 14 500 Kč,

b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 500 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení,

c) částku 7 900 Kč,

d) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 900 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení

a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení

a) částky 11 480,60 Kč,

b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 774 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení,

c) kapitalizovaného úroku ve výši 4 281,83 Kč,

d) úroku ve výši 29 % ročně z částky 15 274,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

e) částky 17 261, 40 Kč,

f) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 014,26 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení,

g) kapitalizovaného úroku ve výši 4 819,75 Kč,

h) úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 914,26 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 14 500 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 500 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení, c) částku 7 900 Kč, d) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 900 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 11 480,60 Kč, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 774 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení, c) kapitalizovaného úroku ve výši 4 281,83 Kč, d) úroku ve výši 29 % ročně z částky 15 274,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, e) částky 17 261, 40 Kč, f) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 014,26 Kč od 21. 3. 2018 do zaplacení, g) kapitalizovaného úroku ve výši 4 819,75 Kč, h) úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 914,26 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 51 142 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého nároku žalobkyně uvedla, že dne 13. 12. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ právnická osoba“) – s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši

16 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že peněžní prostředky vrátí společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 862 Kč, který byl sjednán ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 4 372 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 6 733 Kč. Vše se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas s tím, že poslední splátku uhradil dne 13. 3. 2018. Ke dni 16. 7. 2018 činila dlužná částka na jistině 15 274,06 Kč a na poplatku 10 706,54 Kč.

2. Dále žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne

22. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že peněžní prostředky vrátí společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 935 Kč, který byl sjednán ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 5 824 Kč a částkou za administrativní činnost ve výši 9 258 Kč. Vše se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas s tím, že poslední splátku uhradil dne 13. 3. 2018. Ke dni 16. 7. 2018 činila dlužná částka na jistině 13 914,26 Kč a na poplatku 11 247,14 Kč.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba ze dne 20. 1. 2020 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 12. 2017 číslo uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku 16 000 Kč s poplatkem 13 967 Kč („ smlouva o zápůjčce 1“). Poplatek se skládal z kapitalizovaného úroku ve výši 2 862 Kč, který byl sjednán ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4 372 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 6 733 Kč. Výše uvedené částky se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 500 Kč, s poslední splátkou ve výši 467 Kč. Z karty klienta se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný má čistý příjem 17 521 Kč, ostatní příjmy domácnosti činí 12 600 Kč, kdy odhadované měsíční výdaje na domácnost dosahují částky 5 000 Kč. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 2 splátky v celkové výši 1 500 Kč.

6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 9. 2017 číslo uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému částku 22 000 Kč s poplatkem 19 017 Kč („ smlouva o zápůjčce 2“). Poplatek se skládal z kapitalizovaného úroku ve výši 3 935 Kč, který byl sjednán ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 824 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 9 258 Kč. Výše uvedené částky se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, s poslední splátkou ve výši 661 Kč. Z karty klienta se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný má čistý příjem 17 181 Kč, ostatní příjmy domácnosti činí 15 000 Kč, kdy odhadované měsíční výdaje na domácnost dosahují částky 5 000 Kč. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na svůj dluh uhradil splátky v celkové výši 14 100 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění dlužné částky.

8. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně věc posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“), zejména a násl. o. z. Soud s ohledem na spotřebitelskou povahu předmětné smlouvy aplikoval rovněž ustanovení a násl. o. z. a , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2390 o. z. vzniká smlouva o zápůjčce přenecháním zastupitelné věci vydlužiteli tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil zapůjčiteli věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem došlo k uzavření smluv o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) dle § 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 36 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 29 % ročně. Žalobkyně v uvedeném vztahu vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. jako podnikatel a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel.

14. Dále se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o zápůjčce, a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu.

20. Otázkou, zda zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“

21. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

22. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

23. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j.  - 39).“

25. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

26. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění této povinnosti uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

27. Podle žalobkyní předložené zákaznické karty žalovaného poskytovatel spotřebitelského úvěru při zjišťování příjmů žalovaného vycházel z jeho tvrzení a výplatních pásek za období od června do listopadu roku 2017 Ani jeden z výše uvedených dokumentů však žalobkyně soudu nepředložila. Co se týče výdajů, vycházel poskytovatel spotřebitelského úvěru pouze z tvrzení žalovaného, tuto informaci nijak neověřoval (například nájemní smlouvou nebo výpisem z účtu, byť žalovaný v kartě klienta uvedl, že bankovní účet na své jména má).

28. Soud podotýká, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nedotvrdila a neprokázala, že by skutečně byly zjišťovány a ověřovány žalovaným uváděné příjmy a zejména jeho výdaje, tedy že by skutečně byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.

29. V nyní projednávané věci však žalobkyně neprokázala, kolik skutečně činil pravidelný měsíční příjem žalovaného a jaké byly jeho skutečné výdaje, tedy ani nemohla prokázat, že bylo skutečně v možnostech žalovaného hradit předepsané měsíční splátky.

30. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

31. Poněvadž jsou smlouvy o zápůjčce, na základě kterých žalobkyně požadovala uhrazení nové jistiny, úroku, smluvní pokuty a nákladů, neplatné, soud shledal tyto uplatněné nároky za nedůvodné, a proto je zamítl.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

33. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Jelikož soud shledal předmětné smlouvy o zápůjčce za neplatné, tedy plnění poskytnuté na základě těchto smluv bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat oč se obohatil. U smlouvy o zápůjčce 1 se jedná konkrétně částku 14 500 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 16 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržel, a částkou 1 500 Kč, kterou již žalobkyni uhradil a u smlouvy o zápůjčce 2 se jedná konkrétně o částku 7 900 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 22 000 Kč, kterou od žalobkyně obdržel, a částkou 14 100 Kč, kterou již žalobkyni uhradil.

35. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 22 400 Kč.

36. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 14 500 Kč, který žalobkyně požadovala od 21. 3. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 7 900 Kč, který žalobkyně požadovala od 21. 3. 2018 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s  , ve znění pozdějších předpisů.

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle věty před středníkem.

38. Žalobkyně byla úspěšná co do 36 % a co do 64 % byla neúspěšná, tedy dle má žalovaný nárok na poměrnou náhradu vynaložených nákladů. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.