Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 179/2020-37
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Černovským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zast. jako zmocněnkyní jméno celé jméno žalobkyně, datum narození
bytem pod adresou žalobkyní
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci
pro: zvýšení výživného na zletilé dítě
takto:
I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 9.500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, počínaje měsícem březnem 2021, a to s účinností od 5. 6. 2020; tím se mění usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze 17. 10. 2019, č. j. číslo jednací.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu od 5. 6. 2020 do 28. 2. 2021 v celkové výši 13.250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Ve zbytku, tj. co do částky 6.500 Kč měsíčně, se návrh zamítá.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6.534 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku se splatností k rukám právní zástupkyně žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 9.500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, počínaje měsícem březnem 2021, a to s účinností od 5. 6. 2020; tím se mění usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze 17. 10. 2019, č. j. [číslo jednací]. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu od 5. 6. 2020 do 28. 2. 2021 v celkové výši 13.250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ve zbytku, tj. co do částky 6.500 Kč měsíčně, se návrh zamítá. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6.534 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku se splatností k rukám právní zástupkyně žalovaného.
1. Žalobkyně se svým návrhem z datum po jeho protokolárním upřesnění na jednání soudu dne datum domáhala zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného vůči své osobě z částky částka měsíčně na částku částka měsíčně, a to s účinností od uplatnění návrhu u soudu. Svůj návrh odůvodnila změnou svých osobních poměrů, poklesem příjmu matky a skutečností, že podle jejího názoru výživné ve výši částka měsíčně, které bylo stanoveno posledním rozhodnutím soudu, neodpovídalo již v době jeho vydání reálné skutečnosti, a bylo nepřiměřeně nízké.
2. Žalovaný požadoval zamítnutí návrhu, když naopak byl toho názoru, že soudem stanovené výživné bylo stanoveno v maximální možné výši, dohoda účastníků vycházela z prezentovaného postoje soudu a podtrhl skutečnost, že dosud splácí v souladu se soudním rozhodnutím dlužné výživné platbami ve výši částka měsíčně.
3. Soud při svém rozhodování vycházel z koncentrace řízení a vymezení sporných a nesporných skutečností mezi účastníky, jak k tomu došlo na jednání soudu dne datum.
4. Soud především podtrhuje skutečnost, že sama koncentrace řízení vycházela, resp. jejím základem se stalo, předchozí rozhodnutí soudu, kterým byla stanovena vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni ve výši částka měsíčně, a to s účinností od datum. Konkrétně se jedná o usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, které nabylo právní moci k datum, a kterým byl schválen smír mezi účastníky řízení. S ohledem na tuto skutečnost nelze převzít argumentaci žalobkyně, resp. její zmocněnkyně, která zpochybňuje toto rozhodnutí soudu. Citované rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, nebylo zrušeno, soud schválil smír mezi účastníky jako smír, který je v souladu s hmotným právem.
5. Ze shora uvedených důvodů se stalo rozhodnutí shora označené podkladem pro nové rozhodnutí soudu o zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni, jinými slovy řečeno, soud posuzoval ve věci toliko skutečnost, zda došlo na straně žalobkyně, žalovaného, resp. matky žalobkyně, ke změně osobních a majetkových poměrů od doby posledního rozhodnutí soudu, přičemž nebylo možno přehlédnout skutečnost, že toto rozhodnutí nabylo právní moci k 21. 10. 2019, zatímco návrh na zvýšení vyživovací povinnosti byl u soudu uplatněn již 5. 6. 2020.
6. Ze shora označeného usnesení soud především zjistil, že toto bylo vydáno za situace, kdy žalobkyně byla studentkou druhého ročníku VOZŠ obec, kdy její náklady v souvislosti se studiem činily částku částka ročně, náklady na bydlení částka měsíčně, náklady na MHD částka měsíčně a na jízdné obec – obec částka měsíčně, přičemž citované rozhodnutí zohledňuje i zvýšené náklady žalobkyně v souvislosti s jejím zdravotním stavem. Žalovaný v době předcházející vydání tohoto rozhodnutí dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu částka, matka žalobkyně částka, oba měli vyživovací povinnost pouze k žalobkyni.
7. Z potvrzení o studiu z 13. 2. 2020 plyne, že žalobkyně je i nadále studentkou shora uvedené školy, aktuálně její třetího ročníku. Na nákladech za bydlení aktuálně hradí 8.000 Kč měsíčně. Další její pravidelné výdaje nedoznaly, logicky, zásadních změn.
8. Z výpisu z portálu„ bydlení pro studenty“ (příloha 1 spisu) lze vzít za prokázané, že v lokalitě obec bylo možno na podzim 2020 nalézt nájemní bydlení za nižší částky, než částka měsíčně.
9. Pokud jde o příjem matky žalobkyně, tento činil za období od číslo do anonymizováno rok (odhlédnuto od jednorázové odměny za práci v covidu) průměrně částku částka čistého měsíčně, přičemž k jeho zásadnímu poklesu na částku cca částka měsíčně došlo na samém počátku tohoto období.
10. Pokud jde o příjem žalovaného, tento činil za období od číslo do anonymizováno rok (odhlédnuto od jednorázové odměny a 14. platu za rok 2020, jako nenárokových součástí mzdy) průměrně částku částka čistého měsíčně. K tomuto příjmu je nutno ještě připočíst roční odměnu ve výši částka za kalendářní rok 2020, která mu byla vyplacena za činnost v komisích Města Ostrov, jak plyne z potvrzení MÚ obec ze datum (č.l. 23 spisu). Naopak odměna za práci v dozorčí radě právnická osoba, ve výši částka hrubého, je již zahrnuta v potvrzení zaměstnavatele žalovaného, jak plyne ze zprávy ze datum (č.l. 21 spisu).
11. Soud konstatuje, že ve své podstatě provedl veškeré důkazy účastníky navržené k prokázání sporných skutečností tak, jak vyplynuly z koncentračního jednání soudu z 1. 12. 2020. Pokud se následně zmocněnkyně žalobkyně domáhala prokazování dalších případných příjmů žalovaného, pak se tak stalo po uzavření koncentrace řízení, pokud následně předkládala soudu další listin y, pak k těmto nebylo soudem přihlíženo z téhož důvodu, resp. zejména též proto, že se týkaly majetkových poměrů účastník z období předcházejícímu předchozímu rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni. Soud neprovedl ani důkazy týkající se prokázání nezbytnosti navýšení nákladů žalobkyně na bydlení, a to s ohledem na listin u předloženou žalovaným a soudem konstatovanou k důkazu, z níž plyne, že náklady na bydlení v aktuální výši 8.000 Kč měsíčně nejsou náklady nezbytnými, neboť bydlení lze obstarat i za nižší částky.
12. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, pak dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni, avšak pouze na částku částka měsíčně. Soud na toto své rozhodnutí aplikoval ustanovení § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , přičemž k navýšení vyživovací povinnosti ve shora uvedeném rozsahu ho vedl prokazatelný závěr o tom, že v mezidobí od posledního rozhodnutí soudu došlo k poklesu příjmu matky žalobkyně o částku částka měsíčně, naopak došlo k mírnému navýšení příjmu žalovaného, a to o částku částka měsíčně. I přes skutečnost, že k zásadnímu poklesu příjmu matky žalobkyně došlo především na počátku soudem posuzovaného období, je nutno na toto období pohlížet jako na jeden celek. Ke změně poměrů žalobkyně, jak plyne ze shora uvedeného, z pohledu soudu nedošlo, nedošlo ani k jiné změně majetkových poměrů žalovaného, resp. matky žalobkyně. Z těchto důvodů má soud navýšení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni z částky částka měsíčně na částku částka měsíčně, a to s účinností od uplatnění návrhu u soudu, za zcela přiměřené a odpovídající všem zákonným hlediskům, když se navíc ztotožňuje s názorem žalovaného, že vyživovací povinnost stanovené v číslo ve výši částka měsíčně se blížila maximální možné výši výživného při zohlednění všech zákonných hledisek. Soud, s ohledem na své rozhodnutí, vycházeje z nesporné skutečnosti o tom, že žalovaný dosud řádně platí na výživném částku částka měsíčně, rozhodl o doplacení dlužného výživného za dobu od podání návrhu (poměrná část měsíce anonymizováno rok) do datum v celkové výši částka, přičemž s ohledem na aktuální příjem žalovaného neshledal důvody pro odklad splnění této povinnosti, tedy pro aplikaci ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Z tohoto odůvodnění logicky plyne, že pod výrokem III. tohoto rozsudku soud ve zbytku návrh žalobkyně zamítl jako nedůvodný.
13. Své rozhodnutí o nákladech řízení pod výrokem IV. tohoto rozsudku soud opírá o ustanovení § 142 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. , vztažmo k § 150 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž na záměr aplikovat na rozhodnutí o nákladech řízení ustanovení § 150 o. s. ř. o. s. ř. byla, v souladu s platnou judikaturou, strana žalovaná předem upozorněna. Soud při svém rozhodnutí vycházel ze skutečnosti, že k úhradě nákladů řízení má být zavázána žalobkyně, která je bez stálého příjmu, zároveň však považuje za nutné zdůraznit skutečnost, že žalobkyně se domáhala navýšení výživného o 100% oproti stávajícímu výživnému, tedy, z pohledu soudu, ve zcela nepřiměřené výši. Pokud by soud na věc neaplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. o. s. ř. , pak by straně žalované náležel nárok na jeden úkon právní pomoci dle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/96 Sb., tedy z předmětu sporu ve výši 480.000 Kč (pětinásobek hodnoty ročního plnění z částky 8.000 Kč měsíčně). Přiznání odměny právní služby v této výši by soud vůči žalobkyni považoval za nepřiměřeně tvrdé, proto přiznal straně žalované odměnu za jeden úkon právní pomoci ve výši 1.500 Kč, a to dle § 7 pol. 4 vyhl. č. 177/96 Sb., tedy jako by předmětem sporu nebylo opakující se plnění, ale jednorázové plnění ve výši 8.000 Kč měsíčně. Tuto odměnu pak přiznal za pět úkonů právní pomoci, včetně pěti režijních paušálů po 300 Kč, a to za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k návrhu a účast na jednáních soudu ve dnech 2. 10. 2020, 1. 12. 2020 a 2. 3. 2021, tedy ve výši 9.000 Kč + 21 % DPH ve výši 1.890 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), celkem tedy částku 10.890 Kč. Zároveň na věc, jak již shora uvedeno, aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. , vycházeje z úspěchu účastníků ve věci, a to na straně žalující ve výši 20 %, na straně žalované ve výši 80 %, po započtení těchto úspěchů tedy přiznal straně žalované 60 % z částky 10.890 Kč, což znamená částku 6.534 Kč. S ohledem na majetkové poměry žalobkyně jí umožnil odklad platby nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku za splnění podmínek § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li účastníci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.