Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 79/2020-54
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 3 540,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 540,81 Kč, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 3 540,81 Kč od 19. 11. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 540,81 Kč od 19. 11. 2018 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 540,81 Kč, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 3 540,81 Kč od 19. 11. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 540,81 Kč od 19. 11. 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.</b>
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 30. 9. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 540,81 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále též jen„ obec anonymizováno“), s žalovaným dne 10. 4. 2018 uzavřela Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 5 000 Kč převodem peněžních prostředků na bankovní účet žalovaného. Smluvní strany dále ve smlouvě sjednaly, že roční úroková sazba činí 16,9 % s tím, že celková měsíční splátka úvěru (včetně úroku) ve výši 250 Kč je splatná k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se splacením více než 2 splátek, je obec anonymizováno oprávněna prohlásit veškeré dluhy z úvěru za okamžitě splatné. Jelikož žalovaný přestal řádně hradit dohodnuté splátky, rozhodla obec anonymizováno dne 18. 11. 2018 o zesplatnění úvěru a žalovaného současně písemně upozornila, že ode dne 19. 11. 2018 je zesplatněný úvěr úročen sazbou řádného úroku i úroku z prodlení. Žalovaný příjmení anonymizováno poté již nic neuhradil. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od obec anonymizováno na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 9. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila předmětná pohledávka částku v celkové výši 4 202,73 Kč, jež sestávala z nesplacené části jistiny ve výši 3 540,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 431,80 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 230,12 Kč. Dne 24. 1. 2020 žalobkyně, již prostřednictvím svého zástupce, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, na což žalovaný nereagoval. Žalobkyně tudíž požaduje dlužnou jistinu úvěru ve výši 3 540,81 Kč spolu s úrokem ve výši 16,9 % ročně za dobu od 19. 11. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení v (zákonné) výši 9 % ročně za stejné období.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.
3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně je poučil, že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “) /. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný v určené lhůtě nevyjádřili, postupoval soud v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru:
5. obec anonymizováno a žalovaný uzavřeli dne 10. 4. 2018„ Smlouvu o revolvingovém úvěru (Peníze na klik)“, jíž se obec anonymizováno zavázala poskytovat žalovanému bezhotovostní formou převodem na účet žalovaného peněžní prostředky do limitu 5 000 Kč s možností jejich opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 16,9 % ročně z čerpaných prostředků, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového rámce, resp. ve výši 250 Kč, přičemž termín splatnosti jednotlivých splátek byl stanoven k 15. dni každého kalendářního měsíce. V předmětné smlouvě bylo rovněž ujednáno, že v případě prodlení žalovaného se splácením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splácením více než 2 splátek, je obec anonymizováno oprávněna prohlásit celý úvěr za ihned splatný a požadovat, aby žalovaný celou dlužnou částku uhradil jednorázově (srov. čl. 7 a čl. 7 smlouvy). Před uzavřením smlouvy ověřila obec anonymizováno schopnost žalovaného splácet úvěr, o jehož poskytnutí žádal. Jelikož žalovaný peněžní prostředky čerpané ze sjednaného úvěrového rámce řádně nesplácel, čímž porušil smluvní podmínky, vyzvala jej obec anonymizováno přípisem ze dne 17. 10. 2018, aby nejpozději do 18. 11. 2018 uhradil stávající dlužnou částku po splatnosti, tedy částku 707 Kč, s tím, že v opačném případě dojde k zesplatnění úvěru. Jelikož však žalovaný dlužné splátky ve stanovené lhůtě i přes výzvu obec anonymizováno neuhradil, tato ke dni 18. 11. 2018 rozhodla o okamžité splatnosti celého dluhu, o čemž žalovaného písemně informovala. Následně obec anonymizováno postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 9. 2019 (s účinností k 1. 10. 2019), přičemž ke dni postoupení činila celkem 4 202,73 Kč (z toho dlužná jistina 3 540,81 Kč). Postoupení pohledávky žalovanému písemně oznámila obec anonymizováno přípisem ze dne 8. 10. 2019, jenž byl k poštovní přepravě předán 9. 10. 2019. Poté, přípisem ze dne 24. 1. 2020, žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného ke dni postoupení pohledávky ve výši 4 202,73 Kč) ve lhůtě 7 dnů, přičemž zároveň žalovaného upozornila, že jinak uplatní svá práva soudní cestou; dopis odeslala žalobkyně, resp. její zástupce žalovanému téhož dne. Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni svůj dluh, byť jen částečně, splnil, tedy to ani neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo.
6. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně (příjmení anonymizováno) a žalovaným posoudil zejména dle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), přičemž dospěl k závěru, že obec anonymizováno (úvěrující) a žalovaný (úvěrovaný) uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a následujících OZ , důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které žalovaný čerpal ze sjednaného úvěrového rámce, a současně i úroku v dohodnuté výši. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 540,81 Kč (nesplacená část jistiny úvěru), úrok ve výši 16,9 % ročně z nesplacené jistiny za dobu od 19. 11. 2018 (tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru) do zaplacení a úrok z prodlení (zákonný) ve výši 9 % ročně z téže částky a období.
8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
9. Nadto soud podotýká, že odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019 a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Namístě je též poznamenat, že nárok na zaplacení dlužného plnění ze spotřebitelského úvěru je – např. vedle nároku na dlužné pojistné či jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit formulářovou žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž lze podřadit pod § 14b advokátního tarifu. Pokud by žalobkyně zvolila jiný způsob soudního uplatňování takových nároků, zjevně by postupovala nehospodárně a bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů jen v takové výši, v jaké by jí byla přiznána v případě, kdyby při soudním uplatnění těchto druhově shodných nároků používala„ formulářovou“ žalobu.
10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
11. Předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému, resp. všem dlužníkům obecně, poslední možnost ke splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to předtím, než věc předá advokátu k dalšímu postupu. Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by smysl a účel § 142a o. s. ř. o. s. ř. , neboť kvůli tomuto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by ve své podstatě byl sankcionován za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř. o. s. ř. , který se stal součástí právního řádu„ v zájmu dlužníků“, mu taková sankce nehrozila, ačkoliv věřitelé a jejich zástupci – advokáti i tehdy dlužníkům pravidelně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tudíž obecně vylučuje, aby se jeho užití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení.
12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).