Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
53 C 59/2019-57
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Libuší Jerouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; název žalobkyně, osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 56.325,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 34.424,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34.424,00 Kč od 25.9.2018 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.596,51 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalobní návrh, kterým se žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky 21.928,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 26.103,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.652,01 Kč, úroku ve výši 36,84 % ročně z částky 48.907,93 Kč od 26.9.2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21.928,23 Kč od 26.9.2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 4.460,49 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 34.424,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34.424,00 Kč od 25.9.2018 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.596,51 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalobní návrh, kterým se žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky 21.928,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 26.103,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.652,01 Kč, úroku ve výši 36,84 % ročně z částky 48.907,93 Kč od 26.9.2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21.928,23 Kč od 26.9.2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 4.460,49 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se žalobním návrhem ze dne 25.9.2018 domáhal po žalovaném uhrazení částky 56.325,93 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 10.8.2016, která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce. Na základě úvěrové smlouvy byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 50.000.00 Kč, který se zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po částce 1.802.00 Kč.
Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci.
Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 10.8.2016 (č.l. 19) bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba, se sídlem adresa, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000,00 Kč, který se zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po částce 1.802.00 Kč, byla sjednána roční úroková sazba bez bonusu ve výši 36. 84 %, s bonusem 30,91 %. Celková částka, která měla být splacena žalovaným, byla v případě bez bonusu v částce 141.960,00 Kč a s bonusem v částce 118.972,00 Kč. Ze smlouvy soud zjistil, že zdroj příjmu žalovaného byl jako zaměstnance u společnosti právnická osoba, kde byl uváděn čistý měsíční příjem ve výši 19.857,00 Kč. Aktivní legitimaci v řízení žalobce prokázal postoupením pohledávky ze smlouvy číslo to ze dne 25.5.2018 (č.l. 13). Z výpisu čerpání splátek a úhrad (č.l. 15) bylo zjištěno, že žalovanému částka 50.000,00 Kč byla připsána dne 11.8.2016 a první splátka byla ze dne 14.9.2016, žalovaný pouze uhradil ve splátkách částku 15.576,00 Kč, žalovaný neplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy a proto žalobce výzvou ze dne 4.10.2017 vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 059.091,56 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od výzvy (č.l. 14). Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u právnická osoba příjmení příjmení (č.l. 36-38) bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalovaného společnosti právnická osoba dne 11.7.2016 zaslala mzdu na účet žalovaného ve výši 18.301,00 Kč. Z výpisu z tohoto účtu soud dále zjistil, že žalovanému byl právnická osoba příjmení poskytnut povolený limit – flexikredit v částce 20.000,00 Kč s úrokovou sazbou 21,99 % p.a. Dále z tohoto výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 13.7.2016 provedl splátku úvěru ve výši 4.900,92 Kč na splátku úvěru. V rámci úvěruschopností žalovaného splácet úvěr právní předchůdce žalobce vychází ze životního minima dospělého člena domácnosti v době schválení úvěru a měsíčních nákladů na bydlení dle ČSÚ. Žalobce provedl lustraci žalovaného registrem SOLUS, kde byl proveden s výsledkem bez negativní informace, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem -dva aktivní úvěry splácet v částce 4.600,00 Kč a 7.770,00 Kč a kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 20.000,00 Kč, řádné splácení, pozitivní vyhodnocení, dotaz do registru příjmení byl proveden s výsledkem bez negativního záznamu v registru. Zda žalovaný je zaměstnán, žalobce dokladoval dotazem právního předchůdce žalobce na zaměstnavatele žalovaného.
Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:
Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015 -39).
Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
Právní předchůdce žalobce žádným způsobem neprověřil měsíční výdaje žalovaného, a to na bydlení, stravu, ošacení apod., a především nezkoumal případné další splátky, které vyplývají např. z výpisu z účtu ze dne 13.7.2016 vyplývá další splátka v částce 4.900,92 Kč, přičemž ve svém vyjádření žalobce hovoří jenom o dvou aktivních úvěrech ve splátkách 4.406,00 Kč a 7.770,00 Kč. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce výdaje žalovaného nezjišťoval, ani se nezabýval prověřením výdajů žalovaného. Právní předchůdce žalobce tak nemohl zjistit, zda je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky.
Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby měl právní předchůdce žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, neboť tak, jak soud zjistil, by na případných splátkách (4.606,00 Kč, 7.770,00 Kč a 4.900,00 Kč) splácel celkově měsíčně 17.276,00 Kč.
Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem je neplatná, je v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 )
Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému (úvěr ve výši 50.000,00 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb. ). Žalovaný je povinen zbytek tohoto bezdůvodného obohacení ochuzenému žalobci vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb. ). Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 34.424,00 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).
Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouvy, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy však není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok a žalobní návrh do částky převyšující bezdůvodné obohacení, tj. do částky 21.928,49 Kč vč. příslušenství zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.
Výrok o nákladech řízení soud opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy stanovil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady řízení, které představují:
- soudní poplatek…………………………………………………………… 2.254,00 Kč
- 4x režijní paušál po částce 300,00 Kč 1.200,00 Kč
/ § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění/
- náklady právního zastoupení 4 x 3.380,00 Kč 13.520,00 Kč
/ § 7 bod 5 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění/
převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1, písm. a)
výzva k plnění (§ 11 odst. 1, písm. d)
návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d)
účast u jednání (§ 11 odst. 1, písm. g)
- 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř……………………………………..……… 3.091,20 Kč
celkem 20.065,20 Kč
úspěšnost 22,23 % - 4.460,49 Kč
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím zdejšího soudu, a to písemně ve třech vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.