Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 324/2020-25

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Štefancovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 678 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 878 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 2 878 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 8 800 Kč, úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 11 678 Kč od 1. 8. 2020 do 10. 11. 2020, úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 8 800 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 878 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 2 878 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 8 800 Kč, úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 11 678 Kč od 1. 8. 2020 do 10. 11. 2020, úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 8 800 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 678 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, uzavřené prostřednictvím prostředků dálkové komunikace. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 300 Kč na jím uvedený účet. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny uhradit také poplatek za čerpání finančních prostředků ve výši 2 060 Kč a úrok ve výši 20 % měsíčně a po zesplatnění ve výši 15 % ročně z dlužné částky, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem úrok činil 6 377 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení. Pro případ prodlení měl žalovaný zaplatit smluvní pokutu 121 Kč měsíčně. Žalobkyně se nyní domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 10 300 Kč, dlužného poplatku ve výši 2 060 Kč, dlužného úroku ve výši 6 377 Kč a smluvní pokuty ve výši 363 Kč (3 x 121 Kč za 3 měsíce prodlení). Úrok a smluvní pokuta se ke konci každého kalendářního měsíce staly součástí jistiny dluhu žalovaného. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 7 422 Kč, žalobkyně u něj eviduje dluh v celkové výši 11 678 Kč. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky od 1. 8. 2020 do zaplacení. Žalobkyně sdělila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného před sjednáním smlouvy o úvěru, skutečné výdaje žalovaného lze ověřit obtížně, ověřovala je s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činí 10 500 Kč, tento postup potvrzuje i odborná literatura. Žalobkyně dospěla k tomu, že je žalovaný schopen úvěr splatit.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v  rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo dne datum, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky do celkové výše úvěrového limitu až 50 000 Kč. Výše prvního čerpání byla stanovena v maximální výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve stanovených měsíčních splátkách do konce měsíce společně s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, který měl pokrýt náklady žalobkyně související se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o úvěr a zajištěním zdrojů peněžních prostředků a jejich rezervací. Úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně do zesplatnění úvěru a v případě jeho zesplatnění z důvodu prodlení klienta po dobu alespoň 2 měsíce byl úrok ve výši 15 % ročně. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za 30 dní prodlení. Dle výpisu z bankovního účtu žalobkyně poskytla žalovanému dne datum celkem 5 000 Kč, 2. 3. 2020 celkem 200 Kč, 16. 3. 2020 celkem 1 200 Kč, 16. 4. 2020 celkem 1 200 Kč, 28. 7. 2020 celkem 2 700 Kč, a to bankovním převodem na žalovaným uvedený účet. Z výpisu vyplynulo, že žalovaný měl před uzavřením smlouvy čistý příjem 28 000 Kč měsíčně, druh bydlení byl jiný, náklady na bydlení byly dle sdělení žalovaného 3 000 Kč měsíčně, ostatní náklady byly 1 000 Kč měsíčně, náklady obživy 4 000 Kč měsíčně, měl jednu vyživovanou osobu. Byl doložen výplatní lístek, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný má čistý plat 32 234 Kč měsíčně. Jiné doklady k těmto tvrzením nebyly žalobkyní doloženy. Z výpisů k revolvingovému úvěru za měsíce únor 2020 až září 2020 soud ověřil, jak postupně narůstala dlužná částka, v jaké výši byly žalovanému stanoveny úroky, poplatky za čerpání a smluvní pokuty. Žalobkyní požadovaná částka byla žalovanému vyúčtována celá ve výpise ze dne 10. 9. 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 10. 2020, a to do 10. 11. 2020.

4. Dle , (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Nutno konstatovat, že žalobkyně soudu nedoložila dostatečné doklady od žalovaného, které by prokazovaly, že byla posouzena jeho úvěruschopnost, nebyla doložena nájemní smlouva ani SIPO, což soud považuje za nedostatečné, když žalobkyně měla povinnost tyto doklady archivovat ve smyslu § 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanou zákonnou úpravou bylo povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému tuto jeho schopnost posoudit. Žalovaný uvedl, že jeho bydlení je jiné, kdy toto nebylo blíže objasněno, proto muselo být žalobkyni podezřelé jeho tvrzení o tom, že náklady na bydlení má pouze 3 000 Kč měsíčně, žalobkyně přitom po žalovaném nevyžadovala žádné další doplnění jím poskytnutých údajů nebo vysvětlení a spokojila se s tímto sdělením. Soud k tomu dodává, že v daném případě nebylo možno stanovit jako náklady průměrné měsíční výdaje na člena průměrné české domácnosti ve výši 10 500 Kč (dle ČSÚ), jak to provedla žalobkyně. Tyto náklady neodpovídají skutečnosti, když cena pronájmu bytu v obec se v dané době, dle zjištění soudu provedeného prostřednictvím internetových stránek, pohybovala minimálně okolo 6 000 Kč měsíčně a dále by byl žalovaný povinen hradit náklady za energie minimálně okolo 3 000 Kč měsíčně, žalovaný přitom uváděl, že vyživuje další osobu. Jiné bydlení žalovaného nebylo blíže specifikováno, soud neví, co je tímto myšleno, ani nebyly doloženy náklady na výživu osoby, které žalovaný uváděl, že má. Žalovaný nesdělil ani nedoložil, že by za něj náklady bydlení hradil někdo jiný. Nebylo ani doloženo, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků. To vše za situace, kdy bylo žalovanému nabídnuto celkem 50 000 Kč, což je poměrně vysoká částka. Soud tak musel dospět k závěru, že žalobkyně tuto svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila, přičemž sankcí je v takovém případě absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Soud nemůže přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele.

13. Soud však má na základě shora uvedených důkazů za prokázané, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému na jeho účet částku ve výši 10 300 Kč, přičemž toto je třeba posoudit jako plnění bez platného závazku, které je tak žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalovaný přitom uhradil na dluh celkem dle sdělení žalobkyně 7 422 Kč, žalobkyni tak vzniklo právo na 2 878 Kč. Dle předžalobní výzvy přitom byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení uhradit do 10. 11. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Žalovaný tak má právo na dlužnou částku 2 878 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 11. 11. 2020 do zaplacení.

14. Ve věci soud rozhodl ohledně náhrady nákladů řízení v souladu s  , kdy v řízení byl převážně úspěšný žalovaný, ze spisu se však nepodává, že by mu náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.