Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 73/2019-43

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 2 308,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 308,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 164,08 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 2 308,94 Kč od 2. 9. 2016 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 308,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 164,08 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 2 308,94 Kč od 2. 9. 2016 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 27. 9. 2019 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 308,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 22. 6. 2009 smlouvu o účtu číslo na jejímž základě původní věřitelka pro žalovaného zřídila a vedla sporožirový účet. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal platit původní věřitelce za služby spojené s vedením účty ceny dle platného sazebníku. Na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Jelikož však žalovaný nepovolený debetní zůstatek ani přes upomínky nevyrovnal, převedla jej původní věřitelka dne 2. 11. 2015 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Nepovolený debetní zůstatek k tomuto dni činil 2 308,94 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2016 převedla původní věřitelka na žalobkyni svou pohledávku za žalovaným, která ke dni účinnosti postoupení 1. 9. 2016 činila 2 473,02 Kč a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 2 308,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 164,08 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou odeslanou dne 27. 11. 2018.

2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Polské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť závazek, o nějž se jedná, může být žalován u soudu místa, kde byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , (dále jen „“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný uzavřel dne 22. 6. 2009 s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, smlouvu o sporožirovém účtu, jíž se původní věřitelka zavázala od 22. 6. 2009 zřídit a vést pro žalovaného účet č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Výše úroků byla dána aktuálním oznámením původní věřitelky o úrokových sazbách. Žalovaný se smlouvou zavázal platit původní věřitelce ceny za služby a produkty jemu poskytované, a to ve výši dle platného sazebníku poplatků (bod 3 smlouvy). V souladu s článkem číslo všeobecných obchodních podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna zúčtovat ceny za služby i v případě, že na účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný byl povinen nepovolený debetní zůstatek okamžitě na požádání původní věřitelky. Z článku 16 bod číslo všeobecných obchodních podmínek soud ověřil, že původní věřitelka byla oprávněna vypovědět smlouvu o účtu v případě, že žalovaný závažně porušil smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o sporožirovém účtu ze dne 22. 6. 2009, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem poplatků a oznámení o úrokových sazbách). Účet žalovaného vykazoval od srpna 2015 nepřetržitě nepovolený debetní zůstatek. Od téhož měsíce nebyly ve prospěch účtu připsány žádné peněžní prostředky (prokázáno výpisy z účtu žalovaného za roky 2013 až 2015). Původní věřitelka z důvodu dlouhodobého nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalovaného smlouvu o účtu dne 3. 11. 2015 vypověděla, nepovolený debetní zůstatek ve výši 2 308,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 27,14 Kč převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků číslo žalovaného vyzvala k jeho uhrazení (prokázáno dopisem původní věřitelky ze dne 3. 11. 2015). Žalovaný poté neuhradil ničeho, do dne 1. 9. 2016 narostl zákonný úrok z prodlení na částku 164,08 Kč (prokázáno výpisem z účtu pohledávek z nepovolených debetních zůstatků).

6. Původní věřitelka smlouvou ze dne 25. 8. 2016 s účinností ke dni 1. 9. 2019 postoupila svou pohledávku za žalovaným ve výši 2 473,02 Kč na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 9. 2016 odeslaným následujícího dne (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z 25. 8. 2016 včetně seznamu postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 31. 8. 2016, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 9. 2016, oznámením o postoupení pohledávky z 20. 9. 2016).

7. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 26. 11. 2018, odeslaným téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 26. 11. 2018 včetně poštovního podacího lístku).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy podepsané v Římě dne 19. července 1980 ve znění dodatkových protokolů, která se na vztahy mezi signatářskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použije přednostně, a to s ohledem na dobu uzavření smlouvy před nabytím účinnosti nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008. Podle čl. 3 odst. 1 této úmluvy se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo vyplývat s dostatečnou jistotou z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Svou volbou mohou strany zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu, nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z článku 28 všeobecných obchodních podmínek.

10. Podle , , v platném znění, dále jen„ o. z.“, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Věc byla soudem tedy posuzována dle , obchodní zákoník, platným do 31. 12. 2013, dále jen„ obch. zák.“, přičemž podle tohoto zákona se smlouvou o běžném účtu banka zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Dle obch. zák. smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžní prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžní prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru ( a násl.). Dle obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle věty prvé obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

12. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o účtu podle § 708 a násl. obch. zák. V souladu s § 273 odst. 1 obch. zák. část obsahu smlouvy byla určena odkazem na obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, které tak tvořily nedílnou součást smlouvy. V souladu s § 711 obch. zák. byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna provádět převod peněžních prostředků z účtu na úhradu svých pohledávek za žalovaným i tehdy, když na tomto účtu nebylo dostatek peněžních prostředků. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně si na úhradu svých pohledávek za žalovaným převedla z jeho účtu celkem částku 2 308,94 Kč, avšak žalovaný na předmětném účtu neměl dostatek finančních prostředků, čímž došlo ke vzniku záporného zůstatku. V souladu s § 497 obch. zák. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s hrazením svého závazku. Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku toho převedla úvěr na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalobkyně tak předloženými listinnými důkazy prokázala vznik nepovoleného debetního zůstatku na účtu, který pro žalovaného vedla její právní předchůdkyně, a to včetně jeho výše a má tak nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 2 308,94 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu s § 369 odst. 1 obch. zák., a to zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu ke dni 1. 9. 2016 ve výši 164,08 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 2. 9. 2016 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou

14. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn , podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 089 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny:

-) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby ( a vyhl. č. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč,

-) paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT)

-) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle ve výši 189 Kč.

Aplikace vyhl. č. je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

15. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.