Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 286/2020-33
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Štefancovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 23 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 030 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 030 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, vše v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč vždy do 25. dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 19 220 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 707,34 Kč, kapitalizovaného úroku 1 612,79 Kč, úroku 21,27 % ročně z částky 16 849,9 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 16 849,9 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 12 819,9 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 030 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 030 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, vše v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč vždy do 25. dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se co do zaplacení částky 19 220 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 707,34 Kč, kapitalizovaného úroku 1 612,79 Kč, úroku 21,27 % ročně z částky 16 849,9 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 16 849,9 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 12 819,9 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 250 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta nejdříve s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy pak žalovaný obdržel částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 3 400 Kč (sazba 21,27 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, vše v 78 týdenních splátkách po 485 Kč, a to do 20. 6. 2019. Žalovaný hradil splátky do 7. 11. 2019, poté přestal splátky hradit, celkem uhradil 15 970 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 16 849,90 Kč, částku 6 400,10 Kč na poplatcích a pevném úroku, dále úrok ve výši 1 612,79 Kč (tj. úrok ve výši 21,27 % ročně z jistiny za dobu od 21. 6. 2019 do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení 707,34 Kč (z částky jistiny za dobu od 28. 6. 2019 do 29. 11. 2019). Dále se žalobkyně domáhá částky úroku ve výši 21,27 % ročně z částky jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni. Žalobkyně souhlasila s úhradou dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že uznal, že si vzal půjčku, uznal, že přestal platit, poté však začal splácet manažerce právnická osoba anonymizováno paní příjmení, ta pak z ničeho nic mu oznámila, že s ním nemá nic společného a od té doby už se ze společnosti nikdy neozval. Až nyní mu přišla zásilka od soudu. Žalovaný žádal o povolení splátek, když má rodinu a anonymizováno syna. V prohlášení o majetkových poměrech uvedl, že má příjem asi 20 000 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost k anonymizováno synovi.
3. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 3 400 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, splatit v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 485 Kč. V dalším smluvní strany odkázaly na smluvní podmínky, dle kterých činí RPSN 157,95 % a výše úrokové sazby činí 21,27 % p. a. Žalovanému byl úvěr poskytnut v hotovosti ke dni podpisu smlouvy.
5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem 33 600 Kč měsíčně a že žije v nájmu. Měsíční výdaje jsou 2 000 Kč výdaje na bydlení, 4 000 Kč na osobní výdaje, spoření/pojištění 1 000 Kč. Žalovaný zaškrtl, že doložil výplatní pásky a pracovní smlouvu, SIPO. Současně uvedl, že není proti němu vedena exekuce. Žalobkyně předložila pouze nečitelný dodatek k pracovní smlouvě žalovaného ze dne datum.
6. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému dle podacího lístku oznámeno, a to dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020, jak vyplývá z dopisu ze dne 30. 4. 2020 a z přiloženého podacího lístku. Výzva byla zaslána na adresu místa výběru splátek, kterou uvedl žalovaný v zákaznické kartě.
7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 78 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
11. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat zaplacení celého neuhrazeného úvěru i se sjednanými poplatky a úroky. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.
13. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020).
14. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru žádala od žalovaného informace o jeho finanční situaci, nedoložila dokumenty, které si nechala od žalovaného předložit, zejména nebyla doložena nájemní smlouva a SIPO, proto soud nemohl ověřit, zda úvěruschopnost byla řádně posouzena, dodatek k pracovní smlouvě byl nečitelný. Bez ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá dostatečné informace o finanční historii žalovaného, jsou informace výlučně z insolvenčního rejstříku v tomto směru naprosto nedostačující. Proto vzal soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, zejména neověřila výdaje žalovaného. Rovněž nebylo doloženo, že by byl prováděn scoringový model a jakým způsobem.
15. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 15 970 Kč, žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu bezdůvodného obohacení 4 030 Kč. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalovanému, přičemž v této výzvě mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 7. 5. 2020. Žalobkyně tak má právo i na zákonný úrok z prodlení z částky 4 030 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z.
16. Třeba konstatovat, že soud v dané věci nemohl přistoupit k vydání rozsudku pro uznání, neboť by ve věci nebylo možné uzavřít smír, a to s ohledem na skutečnost, že by byl takový smír v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, dle kterých povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je jedním ze stěžejních principů zodpovědného úvěrování. Zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou jako obecný princip musí vzít soud v úvahu. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku.
17. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (po zohlednění kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
18. Soud se dále zabýval tím, zda je možno splatit dluh žalovaným ve splátkách, když s úhradou dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně souhlasila i žalobkyně. Soud proto rozhodl o úhradě dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Takto stanovenou výši splátek považuje soud za přiměřenou s ohledem na délku trvání dluhu i jeho výši. Soud dále konstatuje, že pokud žalobkyně projevila se splátkami i jejich výší souhlas, pak úhrada žalované částky, jejího příslušenství tímto způsobem není nepřiměřeným znevýhodněním žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.