Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 287/2020-28
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Štefancovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 597,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 800 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 6 797,96 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 024,35 Kč, kapitalizovaného úroku 2 838,98 Kč, úroku 29 % ročně z částky 5 620,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 5 620,81 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 820,81 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 800 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 6 797,96 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 024,35 Kč, kapitalizovaného úroku 2 838,98 Kč, úroku 29 % ročně z částky 5 620,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 5 620,81 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 4. 2020, úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 820,81 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 597,96 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal k řádnému splácení do 3. 5. 2018, a to i s úrokem ve výši 1 431 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 526 Kč a s náklady za zpracování a doručení ve výši 2 276 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil a ocitl se v prodlení. Žalovaný naposledy uhradil splátku dne 20. 10. 2017, celkem žalovaný uhradil 5 200 Kč. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 5 620,81 Kč a na úroku a poplatcích 3 977,15 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 10. 2017 do zaplacení, který za období od 28. 10. 2017 do 20. 1. 2020 kapitalizovala částkou 1 024,35 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 620,81 Kč od 4. 5. 2018 do zaplacení, který za období od 4. 5. 2018 do 20. 1. 2020 kapitalizovala částkou 2 838,98 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, dne datum podepsali smlouvu o zápůjčce číslo na základě které žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 8 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 1 431 Kč, částkou za zpracování, doručení ve výši 2 276 Kč a částkou za administrativní činnosti ve výši 3 526 Kč (cekem tedy 15 233 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 254 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby činila 29 % ročně. Z tabulky umoření vyplývá, jakým způsobem žalovaný svůj dluh hradil, když se dostal do prodlení, kdy uhradil celkem 5 200 Kč.
4. Dle zákaznické karty byl žalovaný zaměstnaný, byl vlastník rodinného domu. Jeho pravidelný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce byl 13 000 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje byly 3 000 Kč měsíčně. V ověřených dokumentech byl zaškrtnuty 3 výplatní pásky za dobu od prosince 2016 do ledna 2017, pracovní smlouva. Tyto dokumenty žalobkyně soudu nedoložila.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což mu bylo oznámeno dopisem ze dne datum obsahujícím zároveň výzvu k úhradě, který byl odeslán dle podacího lístku 14. 2. 2020. Dopisem ze dne 23. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce, aby uhradil dlužnou částku pod hrozbou podání žaloby, a to do 30. 4. 2020.
6. Dle § 2390 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
15. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Žalovanému byly při podpisu smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.
16. Jelikož žalovaný v těchto vztazích vystupuje jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 o. z., a je proto nutné na ni aplikovat také zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, kdy v § 86 zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
17. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou.
18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici zápůjčitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (jakož i k jeho následné novelizaci zákonem č. 43/2013 Sb. – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Zápůjčitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které vydlužitel zapůjčiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost zápůjčitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Lze proto uzavřít, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.), (srov. judikaturu 22 A 22/2013 – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015). Toto lze vztáhnout i na nový zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb.
19. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyni žalobkyně měly být ze strany žalovaného doloženy výplatní pásky. Soudu však nebyly tyto dokumenty předloženy, tedy nemá za dostatečně prokázané, že se s nimi právní předchůdkyně žalobkyně seznámila. Ani výdaje na domácnost/nájem nebyly nijak zkoumány, nebylo předloženo ani SIPO. Navíc částka měsíčních výdajů domácnosti 3 000 Kč je až nepřiměřeně nízká, když životní minimum jednotlivce je zhruba 3 410 Kč měsíčně ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu. Předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala ani výdaje žalovaného, když nepředložila ani, že by bylo nahlíženo do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaný v těchto databázích nachází či nikoliv.
20. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. I když § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně nestanovil, že následkem porušení povinnosti zápůjčitele je absolutní neplatnost, je třeba aplikovat § 588 o. z., neboť došlo k narušení veřejného pořádku. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči zápůjčiteli, jak z hlediska vyjednávající a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
21. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 800 Kč představujícího rozdíl mezi částkou, která žalovanému byla poskytnuta ve výši 8 000 Kč a kterou vrátil 5 200 Kč a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků, úroků z prodlení a poplatků mu uplatněné nároky platně nevznikly. Na základě předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do 30. 4. 2020. Žalobkyně tak má rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 2 800 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.