Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 106/2021-35
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Mášou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 15 661,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 9 618,46 Kč s 29% úrokem ročně od 21. 1. 2020 z částky 9 560,68 Kč do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 21. 1. 2020 z částky 9 560,68 Kč do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 505,80 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 889 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 6 043 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 539,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 9 618,46 Kč s 29% úrokem ročně od 21. 1. 2020 z částky 9 560,68 Kč do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 21. 1. 2020 z částky 9 560,68 Kč do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 505,80 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 889 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 6 043 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 539,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 661,46 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 505,80 Kč odpovídajícím sazbě 29 % ročně z částky 9 560,68 Kč za dobu od 9. 3. 2019 do 20. 1. 2020, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 560,68 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 889 Kč z částky 9 560,68 Kč za dobu od 20. 2. 2019 do 20. 1. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 9 560,68 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 27. 4. 2018. Na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 418 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu (poslední splátku zaplatila 20. 10. 2018, následně zaplatila ještě 1 000 Kč, co postoupení pohledávky žalovaná zaplatila celkem 6 600 Kč). Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Po tomto postoupení již žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 17 982,46 Kč a z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 15 339,54 Kč.
2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 27. 4. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 418 Kč, který sestával z úroku ve výši 1 730 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 638 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 050 Kč, to vše v 45 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 499 Kč, respektive 462 Kč, pokud jde o poslední splátku. Výpůjční úroková sazba zápůjčky činila dle smlouvy 29 % ročně, RPSN pak 290,91 %.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 1. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce včetně příslušenství byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalované skutečnost, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzval ji, aby ode dne doručení oznámení plnil na svůj dluh již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně. Uvedené oznámení bylo dle přiloženého poštovního podacího lístku odesláno žalovanému dne 14. 2. 2020.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 22 905,14 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce ve lhůtě do 12. 2. 2021 a upozornila jej na skutečnost, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
8. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 27. 4. 2018 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 9 418 Kč, který sestával z úroku ve výši 1 730 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 638 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 050 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách po 499 Kč, respektive 462 Kč, pokud jde o poslední splátku. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla s účinností k 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy o zápůjčce.
9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.
10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o zápůjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě předmětné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 obč. zák. závazkový právní vztah. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnil, když žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaná porušila sjednané smluvní podmínky, neboť zápůjčku nesplácela řádně a včas. Žalobkyně v žalobě uvedla že žalovaná na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce celkem uhradila 6 600 Kč.
17. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 2390 o. z. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 13 000 Kč a ve smyslu § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., rovněž na zaplacení smluvního úroku. Výše samotného sjednaného úroku dle smlouvy činila 1 730 Kč. Žalovaná se však ve smlouvě zavázala také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 4 638 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí zápůjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí zápůjčky a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 6 368 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, lze považovat za nepřiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků ve výši 13 000 Kč, a doby trvání zápůjčky (45 měsíců). Taková částka představuje téměř 50 % ze zapůjčené částky. Jako přiměřenou považuje soud částku odpovídající 30% ročně ze zapůjčené částky, tedy ještě částku 3 375 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyni a rovněž před tím právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na zaplacení úroku ve výši 3 375 Kč a naopak na úrok ve výši 2 993 Kč jí nárok nevznikl z důvodu, že v této části jde o právní jednání, které je ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. neplatné, neboť jde o právní jednání příčící se dobrým mravům. V této části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Předmětem smlouvy o zápůjčce bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, tedy vlastně poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 050 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek zápůjčky formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení zápůjčky by oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení zápůjčky si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky zápůjčky. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení zápůjčky za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky či spíše stovky sporů vzniklých ze smluv o půjčkách a zápůjčkách poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud ani v jednom případě nesetkal s tím, že by ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení (zá) půjčky. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní inkaso splátek takto navyšoval celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, tedy vlastně hotovostní inkaso splátek ve výši 3 050 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.
19. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 4. 2018 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 13 000 Kč, úrok ve výši 1 730 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 645 Kč, celkem tedy částku 16 375 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na tento dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 6 600 Kč. Soud proto od žalované částky odečetl část administrativního poplatku 2 993 Kč, na kterou žalobkyni nevznikl nárok a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 050 Kč a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit 9 618,46 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného smluvního úroku. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 2392 odst. 1 větu prvou o. z., výše nárokovaného smluvního úroku pak odpovídá příslušnému ujednání smluvních podmínek, které tvořily součást uzavřené smlouvy o zápůjčce. Dále soud zavázal žalovaného k úhradě požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 9 560,68 Kč, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, je za toto prodlení odpovědný a dle § 1970 o. z. je tedy povinen žalobkyni uhradit i úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalovaného nastalo.
20. Ve zbývající části, v které se žalobkyně požadovala zaplacení dalších 6 043 Kč, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 15 661,46 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 9 618,46 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 6 043 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 61 % ku 39 % ve prospěch žalobkyně, což odpovídá rozdílu ve výši 22 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni svědčí dle shora citovaného ustanovení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 22 %.
22. Žalobkyně účtovala na nákladech řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, (soud však doplatek doměřuje do 1 000 Kč) a náklady svého zastoupení ve výši 1 452 Kč, které sestávaly z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3 cit. vyhlášky, ze tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky a z náhrady za 21% DPH z uvedených položek podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
23. Celkem tedy činí účelně vynaložené náklady žalobkyně 2 452 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 539,44 Kč (22 % z částky 2 452 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
24. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
25. Žalobkyně zaplatila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 800 Kč, zřejmě s ohledem na to, že podávala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (položka 2,1.b) sazebníku soudních poplatků). Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřuje žalobkyni soudní poplatek do výše dle položky 1,1. b) sazebníku, tedy do výše 1 000 Kč. Ukládá tak žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.