Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 50/2021-46
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Dobišarovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5.339,85 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.832,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení a s úrokem 29 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 462,88 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1.202,68 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části o 2.506,87 Kč se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.832,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem 29 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 462,88 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1.202,68 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části o 2.506,87 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Návrhem podaným u soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 5.339,85 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit částku 7.233 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.431 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2.276 Kč a za administrativní činnost ve výši 3.526 Kč. Celkovou částku (zápůjčku a poplatek) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce uhradit v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 2.832,98 Kč a na dlužném poplatku 2.506,87 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne
datum uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost právnická osoba Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 5.339,85 Kč. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k plnění.
Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.
Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.
K prokázání žalobních tvrzení žalobce předložil Smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti ze dne datum, Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum se Seznamem postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum s podacím lístkem a Výzvu k plnění ze dne datum s podacím lístkem.
Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Po provedeném dokazování a za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 8.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátil. Soud proto shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky, tj. v částce 2.832,98 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.202,68 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému uhradit tyto částky a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.
Co se týče nároku žalobce na zaplacení poplatku v celkové výši 2.506,87 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z., lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v obec ve svém rozhodnutí
sp. zn. 14 Co 3/2012 a název soudu v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona číslo Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.).
Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce jen nepatrně vyšší než jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.