Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 96/2021-110
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem anonymizováno jméno anonymizováno, PSČ obec
o zaplacení částky 26 180 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 750 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a částku 1 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 450 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 400 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 339,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 606,97 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 6 935,85 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 356,97 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále částky 12 580 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 925,83 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 354,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 8 671,04 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 804,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 750 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a částku 1 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 450 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 7 400 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 339,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 606,97 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 6 935,85 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 356,97 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále částky 12 580 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 925,83 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 354,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 8 671,04 Kč a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 804,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne 8. 1. 2021 u název soudu žalobu postoupenou Okresnímu soudu v Lounech, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 26 180 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce číslo dne 27. 9. 2015, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 11. 2016. Žalovaný uhradil částku 5 250 Kč. Dále žalovaný uzavřel s původním věřitelem dne 26. 6. 2015 smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 380 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 510 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 8. 2016. Žalovaný uhradil částku 15 550 Kč. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani původní věřitel nemají doklady k dispozici, když se předkládají při uzavření smlouvy. Původní věřitel z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil.
3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 27. 9. 2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 17 400 Kč, která zahrnuje částku 10 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu čl. 9 3 věty druhé (správně čl. 9), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze stejného dne vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne 27. 9. 2015 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPO, kdy žalovaný potvrdil příjem celkem ve výši 16 300 Kč, a výdaje celkem 10 530 Kč (nájem ve výši 3 300 Kč, výdaje na domácnost 4 000 Kč, splátky půjčky 2 200 Kč, výdaje na telefon 450 Kč, spoření 580 Kč). Žalovaný potvrdil nájemní bydlení.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 26. 6. 2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 29 580 Kč, která zahrnuje částku 17 000 Kč, úrok ve výši 2 380 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč, částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 29 580 Kč v 58 týdenních splátkách po 500 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu čl. 9 3 věty druhé (správně čl. 9), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne 26. 6. 2015 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPO, kdy žalovaný potvrdil příjem celkem ve výši 19 420 Kč, nájem ve výši 3 300 Kč a výdaje na domácnost 4 000 Kč, splátky půjčky 2 300 Kč, výdaje na telefon 700 Kč, jiné dluhy 500 Kč, spoření 580 Kč, celkem výdaje ve výši 11 380 Kč. Žalovaný potvrdil nájemní bydlení.
5. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřeny v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 59/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o zápůjčce, na které se vztahuje i zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, doklady však nemá k dispozici a nemohly být soudem ověřeny. Z jiných zdrojů úvěruschopnost neprověřoval (např. výpisem z registru dlužníků, výpisem z centrální evidence exekucí), i když z karty zákazníka vyplývaly výdaje žalovaného na půjčky. Výdaje domácnosti mohly být ověřeny výpisem z účtu. Soud má za to, že původní věřitel neposuzoval úvěruschopnost žalovaného řádně. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvách uvedené finanční hotovosti čerpal. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle §2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil v prvním případě částku 5 250 Kč a byla mu poskytnuta částka 10 000 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 4 750 Kč (10 000 Kč 5 250 Kč) a v druhém případě zaplatil částku 15 550 Kč a byla mu poskytnuta částka 17 000 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 1 450 Kč (17 000 Kč 15 550 Kč). Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud proto žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že žalobkyně žalovala úroky do zaplacení, ačkoli ze smlouvy vyplývalo, že jistina nebude v období překračující sjednanou dobu trvání úročena.
6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).