Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 4/2021-23
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 12.5.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 1 809,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 000 Kč od 13.12.2019 do 11.5.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12.5.2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 559,52 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 12.5.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 1 809,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20 000 Kč od 13.12.2019 do 11.5.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 12.5.2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 559,52 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 340 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 10. 2018 byla mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 20 000 Kč. Úvěr měl být splácen v jedné splátce spolu s úrokem ve výši 4 755 Kč do 16. 11. 2018. Žalovaný svou smluvní povinnost nesplnil. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn oznámením ze dne 7. 1. 2020. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši od 1. dne prodlení po splatnosti tj. ode dne 17. 11. 2018, když tento úrok kapitalizovala za období od 17. 11. 2018 do 19. 11. 2019 ve výši 1 809,86 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 7 340 Kč (0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 17.11.2018 do 19.11.2019). Přes upomínku žalobkyně ze dne 24.7.2020 žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 19.3.2021 došlým soudu dne 22.3.2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení poplatku za úvěr ve výši 4 755 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 340 Kč, proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 14.4.2021 č.j. 23C 4/2021 -19, které nabylo právní moci dne 26.5.2021.
4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 17.10.2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v bankovním převodem. Žalovaný se zavázal, že žalobkyni tyto prostředky vrátit v 1 splátce do 30 dnů spolu s úroky v celkové výši 4 655 Kč, tj do 16.11.2018.
7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 17.10.2018 částku 19 400 Kč a dne 22.10.2018 částku 600 Kč pod variabilní symbol a žalovaný zaslal dne 6.3.2017 předchůdkyni žalobkyně částku 0,01 Kč.
8. Z výpisu z účtu č. bankovní účet soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně obdržela dne 23. 3. 2018 od žalovaného částku 1 Kč z účtu č. bankovní účet.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně potvrzení o úhradě kupní ceny, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 24.7.2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 32 115 Kč.
12. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 17. 10. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal použité finanční prostředky žalobkyni vrátit včetně úhrady úroku ve výši 4 655 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 17.10.2018 částku 19 400 Kč a dne 22.10.2018 částku 600 Kč pod variabilní symbol, úvěr měl být splacen v jedné splátce do 16. 11. 2018. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, zda zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky převodem na účet. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání smlouvy o úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
22. K tomuto svému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
23. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
24. Z titulu bezdůvodného obohacení je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 20 000 Kč a za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. pak soud považuje den 12. 5 2021, když žaloba byla žalovanému doručena dne 10. 5. 2021. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 12.5 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalovaném úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dne 9. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
25. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , § 146 odst.2 věta prvá o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 559,52 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše 5 595,20 (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 20 357,12 Kč, tj. 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16 477,06 Kč, tj. 45 % při započítání i příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 094 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 720 Kč ve výši 781,20 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.
26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.