Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 157/2021-46

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 5 749 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 236,15 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 4 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 749 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 595,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 236,15 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 4 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 749 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 595,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2021 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 5 749 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetu dne 12. 6. 2020 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalovaný obdržel zasláním na svůj účet. Žalovaný předložil svůj doklad totožnosti a výpis ze svého účtu. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost ( ) žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného společností Cz Credit Bureau. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku s poplatkem 885 Kč do 26. 6. 2020. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném kromě zaplacení jistiny a poplatku i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 4 000 Kč od 27. 6. 2020 do 28. 1. 2021 v celkové výši 864 Kč.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na den 20. 7. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.

4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to kopie dokladu, výpisu z účtu žalovaného, výplatních lístků, výpisu EUCB/CRIF, smlouvy o úvěru, výpisu z účtu žalobkyně a předžalobní výzvy.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující či věřitel a žalovaný jako úvěrovaný tohoto dne elektronicky uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 885 Kč nejpozději do 26. 6. 2020. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky věřitele. Z Potvrzení o provedené odchozí platbě soud zjistil, že věřitel zaslal žalovanému na účet uvedený ve smlouvě dne 12. 6. 2020 částku 4 000 Kč, a to pod VS tvořeným rodným číslem žalovaného. Žalovaný při zavření smlouvy předložil kopii svého občanského průkazu, 3 výplatní pásky a jednoduchý elektronický výpis z účtu„ anonymizováno“ z 11. 6. 2020. Z něj bylo soudem zjištěno, že příjem na účtu činil 11 600 Kč a výdaj 9 083 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za únor 2020 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 16 209 Kč, po srážkách 5 700 Kč 10 509 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za březen 2020 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 17 598 Kč, po srážkách 4 000 Kč 13 598 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za duben 2020 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 18 305 Kč, po srážkách 6 500 Kč 11 805 Kč. Z listin REPI Credit Report Pool + a EUCB REQUEST ze dne 12. 6. 2020 a 11. 6. 2020 soud zjistil, že dle nich žalovaný neprochází evidencí. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., avšak shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. , 588 o. z. Žalobkyně ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného tvrdila, že posoudila úvěruschopnost ( ) žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného společností Cz Credit Bureau.

8. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávájících se ze zestručněného výpisu z účtu žalovaného a ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, které ani nebyly doloženy zprávou zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, zejména není-li sjednán na dobu neurčitou. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšla žalobkyně pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala jeho náklady na bydlení, typ bydlení, náklady na bydlení, počet dalších osob v domácnosti, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala vyživovací povinnosti, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Z předložených 3 výplatních pásek je například zřejmé, že žalovanému byly každý měsíc z výplaty prováděny srážky v rozmezí 4 000 Kč až 6 500 Kč, žalobkyně však nijak nepátrala po důvodech, na co jsou tyto srážky prováděny. Žalobkyně proto zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučen podle ust. , 3 , aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena v  a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu zák. o spotřebitelském úvěru. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (viz mj. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. ).

9. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatku 885 Kč i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 4 000 Kč od 27. 6. 2020 do 28. 1. 2021 v celkové výši 864 Kč. Plnila-li žalobkyně žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 4 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž na úvěr prokazatelně žádnou částku neuhradil, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 4 000 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. o. z. ve spojení s ust. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 4 000 Kč, a to jak kapitalizovaného úroku ve výši 236,15 Kč (10,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 27. 6. 2020 do 28. 1. 2021), tak za dobu od 29. 1. 2021 do úplné úhrady dluhu.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 70 % původně žalované částky, její neúspěch 30 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 40 %. Soud proto přiznal žalobkyni 20 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení ve výši 1 489 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč dle (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle téže vyhlášky a 21% DPH. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní podaná žaloba splňuje pro první tři úkony právní pomoci kritéria uvedená v  , tj. že jde o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných, a proto vycházel při stanovení odměny pr. zástupkyně žalobkyně a režijních paušálů podle tohoto ustanovení. 40 % z částky 1 489 Kč činí 595,60 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).