Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 266/2020-28
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Mandátovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 23 850 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit 23 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % od 14.9.2018 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit 23 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % od 14.9.2018 do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou ze dne 8. 12. 2020 domáhal uhrazení částky 23 850 Kč s příslušenstvím po žalovaném z titulu smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2017, jež byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným.
Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
Z evidenční karty klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťoval žalobce majetkové a rodinné poměry žalovaného.
Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 7. 2017 a přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný a žalobce dne 20. 7. 2017 uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy žalobce poskytl žalovanému částku 35 000 Kč, kdy žalovaný měl tuto částku v 60 týdenních splátkách splatit. Výše týdenní splátky byla stanovena na 1 032,50 Kč.
Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2020 a podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem vyzýván k uhrazení dlužné částky vyplývající z smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2017.
Žalobce soudu sdělil, že žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru ze dne 20. 7. 2017 částku ve výši 38 100 Kč.
Po právní stránce soud posoudil věc následovně.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 20. 7. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda žalobce splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto usnesením ze dne 3. 2. 2021, č. j. 20C 266/2020 -7 vyzval žalobce k doložení splnění zákonné povinnosti. Žalobce na tuto výzvu reagoval tím, že soudu sdělil, že kontroloval při uzavření smlouvy o úvěru platnost dokladů žalovaného, kredibilitu žalovaného systémem právnická osoba anonymizováno, stav insolvenčního řízení žalovaného, telefonicky zaměstnání žalovaného, platební historie žalovaného, finanční situaci žalovaného dle jeho čestného prohlášení. Jelikož hlavní dokument z jakého žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel bylo pouhé čestné prohlášení žalovaného, tak soud nemohl rozhodnout ve věci bez nařízení jednání, když potřeboval od žalobce doložit, že skutečně prověřil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.
Soud nařídil jednání na den 8. 6. 2021, na který se žalobce nedostavil, ale soudu sdělil, že může být jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud na tomto jednání nemohl tedy poskytnout poučení žalobci dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen „o. s. ř. “) ve smyslu doplnění dokazování o důkazy, jež by prokazovaly skutečnost, že se žalobce při hodnocení úvěruschopnosti nespoléhal pouze na údaje tvrzené spotřebitelem doplněné o údaje z volně dostupných rejstříků, ale takové údaje si i ověřil.
Žalobce tedy nedostál dle názoru soudu své povinnosti, když nedostatečně prokázal splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl žalobce žalovanému plnění ve výši 35 000 Kč bez právního důvodu. Pokud žalobce vyplatil žalovanému 35 000 Kč, tak vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , povinen vydat žalobci, oč se na její úkor obohatil. Žalovaný žalobci však uhradil částku 38 100 Kč a tedy již žalobci vrátil bezdůvodné obohacení ve vyšší výši než, oč se obohatil. Soud proto žalobu zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovaný byl v řízení plně úspěšný, ale žalovanému žádné náklady nevznikly, a soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.