Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 52/2020-63
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 357,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 050 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky 5 307,28, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 872,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 861,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 492,73 Kč od 25. 6. 2019 do 22. 7. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 442,73 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 28 % ročně z částky 9 492,73 Kč od 25. 6. 2019 do za se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 050 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 050 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení. II. Žaloba se co do částky 5 307,28, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 872,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 861,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 492,73 Kč od 25. 6. 2019 do 22. 7. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 442,73 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 28 % ročně z částky 9 492,73 Kč od 25. 6. 2019 do za se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem 14 357,28 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 23. 11. 2016, poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba Předchůdce žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit spolu s částkou 8 807 Kč představující součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování a doručení a poplatku za administrativní činnost. Žalovaná se zavázala svůj závazek uhradit v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 17. 1. 2018. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupena žalobci jako novému věřiteli. Žalovaná na svůj dluh plnila toliko částkou 950 Kč. Celková dlužná částka činí 14 357 Kč a sestává z dlužné jistiny ve výši 9 492,73 Kč, dlužného poplatku ve výši 4 864,55 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši
3 861,46 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 872 Kč. Žalobce dále požaduje úrok ve výši 28 % ročně z částky 9 492,73 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 9 492,73 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o úvěru je zřejmé, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo dne 23. 11. 2016, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši
10 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti, a zavázala se je vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 807 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 314 Kč (poslední 281 Kč). Žalovaná svým podpisem stvrdila, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzala celou výši zápůjčky v hotovosti. Z tabulky umoření dále vyplývá, že žalovaná dne 5. 12. 2016 uhradila částku 400 Kč, dne 12. 12. 2016 částku 150 Kč a dne 16. 1. 2017 částku 100 Kč.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni, jak je patrno z předmětné smlouvy a seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne
24. 6. 2019, jak je patrno z dopisu předchůdce žalobkyně nazvaného Oznámení o postoupení pohledávky. Z podacího lístku je pak zřejmé, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne 17. 7. 2019.
6. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 13. 2. 2020 je patrné, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.
7. Ze zákaznické karty klienta ze dne 23. 11. 2016 vyplývá, že žalovaná požadovala poskytnutí zápůjčky ve výši 50 000 Kč, je svobodná, má vyživovací povinnost ke 2 dětem, vlastní auto. Je zaměstnaná na pracovní smlouvu jako šéfkuchař. Své měsíční příjmy odhadla na 35 000 Kč, bankovní účet na své jméno nemá. K ověření byla předložena pracovní smlouva z roku 2014, výpisy z bankovního účtu s poznámkou: 8, 9, 10, 11.
8. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného v době uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Byť je v záhlaví smlouvy uzavřené mezi účastníky uvedeno, že se jedná o smlouvu o půjčce, z obsahu smlouvy jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 3 zákona o spotřebitelském úvěru). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky v částce
10 000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu se souhrnným poplatkem uhradit v 60 splátkách. Žalovaná tuto částku převzala v hotovosti a na tuto částku uhradila celkem 950 Kč.
9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Novelou účinnou od 24. 3. 2013 bylo ustanovení doplněno následující větou: Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.
11. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky
z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
13. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobce předložil zákaznickou kartu klienta, ze které je patrné, že při sjednávání smlouvy dne 23. 11. 2016 žalovaná odhadla svůj příjem na 35 000 Kč. Z údajů je dále patrné, že žalovaná je svobodná, má 2 děti, nemá bankovní účet na své jméno. Taktéž uvedla, že je zaměstnána na základě pracovní smlouvy. Z dokumentů předložila pracovní smlouvu a výpisy z účtu 8, 9, 10, 11. Patrně je tím myšlen srpen až listopad.
14. Soud při jednání vyzval žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby sdělila, jakým způsobem povinnost uloženou ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru splnila. Tato navrhla k provedení důkaz pracovní smlouvou žalované, bankovními výpisy a výslechem pracovnice, se kterou byla zákaznická karta a smlouva sepisována. Následně bylo soudu žalobkyní sděleno, že kopiemi dokladů nedisponuje. Navržená svědkyně – pracovnice předchůdce žalobkyně – která s žalovanou smlouvu sepisovala, se k jednání nedostavila a zástupce žalobkyně na jejím výslechu netrval.
15. Na základě takto zjištěných údajů má soud za to, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) před sjednáním úvěru nezkoumala úvěruschopnosti žalované pečlivě. Žalobkyně vycházela výhradně z údajů sdělených žalovanou. Žalovaná se zavázala sdělit údaje pravdivě a smlouva obsahuje klauzuli, kterou klient potvrzuje, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty. Tímto však nelze přenášet odpovědnost za zjištění schopnosti splácet úvěr na žalovanou a považovat povinnost úvěrujícího za splněnou. Od žalované nelze požadovat, aby byla s to posoudit, zda byla péče poskytnutá věřitelem odborná a informace dostatečné a nelze tímto způsobem svou zákonnou povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přenášet na jiného. Již
z gramatického výkladu tohoto ustanovení lze dovodit, že informace poskytnuté žadatelem jsou pouze dílčím vodítkem pro posouzení jeho schopnosti splácet a věřitel má potřebné údaje aktivně zjišťovat.
16. Předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy dne 23. 11. 2016 vycházel výhradně ze skutečností sdělených žalovanou, ze kterých je patrná pouze odhadovaná výše příjmů. Žalobkyně však zcela zjevně nezjišťovala výši výdajů žalované. Kolik činí výše nákladů na bydlení a nákladů spojených s bydlením, zda má žalovaná nějaké dluhy, s kolika osobami sdílí společnou domácnost, jaká je výše životních nákladů žalované a členů její domácnosti. Dokonce není ani zřejmé, zda a jak žalobkyně ověřila skutečný příjem žalované, neboť v zákaznické kartě je údaj o tom, že žalovaná nevlastní bankovní účet a následně, že výše příjmů byla ověřena výpisy z bankovních účtů. Svědkyně, která měla tento rozpor odstranit, se nedostavila a strana žaloby na jejím výslechu netrvala. Nebylo tedy prokázáno, jaké listiny byly v rámci prověřování schopnosti žalované úvěr splácet předloženy a co z nich vyplynulo. Jeví se, že žalobkyně k závěru o schopnosti žalované splácet úvěr dospěla pouze na základě prostého kupeckého výpočtu výše příjmu žalované (byť není zřejmé, zda se jedná o příjem čistý či hrubý a z čeho byl ověřen, když žalovaná nevlastní účet, ale žalobkyni byly výpisy z účtu údajně předloženy. Dokonce jí měl být předložen výpis z účtu za listopad, ačkoliv smlouva byla uzavírána v listopadu a je zřejmé, že výpis za listopad patrně v danou dobu ani nemohl být k dispozici), jejích základních výdajů, přičemž kladné saldo poměřila výší měsíční splátky. Takový způsob posouzení schopnosti splácet nelze v žádném případě považovat za dostatečný, natožpak pečlivý, jak vyžaduje zákon. Soud si je vědom, že způsob posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je do jisté míry subjektivní. Nicméně zákon objektivně klade na věřitele povinnost aktivně vyhledávat informace pro posouzení této skutečnosti u každého jednotlivého žadatele o zápůjčku/úvěr. Žalobkyně se však omezila jen na zjištění několika neúplných a dílčích informací od žalované a její prohlášení, kterým stvrdila, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet. Za této situace nelze povinnost dle
§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za splněnou. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 23. 11. 2016 je neplatná.
17. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Žalobkyně tak má právo dle ust. § číslo obč. zák požadovat po žalované vrácení částky
10 000 Kč, kterou žalované poskytla, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Žalovaná plnila částkou
950 Kč, soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 9 050 Kč žalobkyni.
19. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 9 050 Kč, pokud tak neučinila ani přes výzvu ze dne 24. 6. 2019, která byla žalované zaslána dne 17. 7. 2019 dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení z částky 9 050 Kč v zákonné výši. Úrok z prodlení žalobkyni náleží od 23. 7. 2019, neboť dle § 573 obč. zák. se považuje výzva za doručenou dnem 22. 7. 2019. Žalovaná se tak octla v prodlení následujícím dnem.
20. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za zpracování a doručení, za komfortní splácení a nesplacených úroků, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný, a proto byl ve výroku II. zamítnut.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně byla v řízení co do částky 10 367,33 Kč úspěšná a co do částky 16 050,99 Kč neúspěšná. Úspěch žalobkyně tak činil 39,24 % a neúspěch 60,76 %. Byla to tedy žalovaná, kdo byl v řízení převážně úspěšný a náleželo by jí 21,52 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl jak ve výroku III. uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodní soud pro Prahu 2.