Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
46 C 77/2020-41
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
pro zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 148 750 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 833 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 168 583 Kč od 3. 9. 2020 do 21. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 19 833 Kč od 22. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 131 417 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky
131 417 Kč od 3. 9. 2020 do zaplacení zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč, a to do
15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 148 750 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 833 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 168 583 Kč od 3. 9. 2020 do 21. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 19 833 Kč od 22. 10. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se co do částky 131 417 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 131 417 Kč od 3. 9. 2020 do zaplacení zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v procesním postavení žalovaného účastníkem řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, sp. zn. 44 Cm 247/2006 , zahájeného dne 16. 11. 2006 a pravomocně ukončeného dne 3. 9. 2019 rozsudkem Vrchního soudu v Praze čj. 6 Cmo 202/2018 -669. V řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když předmětné řízení trvalo
12 let, 9 měsíců a 18 dnů. Předmětem řízení byla úhrada částky 445 360,79 Kč, přičemž soud v průběhu řízení měnil právní kvalifikaci z úhrady kupní ceny na vydání bezdůvodného obohacení, v rámci kterého následně měnil své rozhodnutí z relutární restituce na restituci naturální. Soud prvního stupně často nařizoval pouze krátká jednání, kterými chtěl patrně pouze vykázat činnost a ačkoliv mohl v rámci jednoho jednání učinit vícero úkonů, případně vyzvat účastníky před jednáním, činil tak postupně a řízení tím podstatně prodlužoval. Účelově též oddaloval koncentraci řízení. Odvolací soud vytýkal soudu I. stupně řadu procesních pochybení, taktéž vytýkal vady samotným rozhodnutím (nepřezkoumatelnost, nečerpání z tvrzení žalobce, ale z obsahu důkazů). Tyto vady vedly k tomu, že v řízení bylo vydáno 8 soudních rozhodnutí. Čtyřikrát ve věci rozhodoval soud I. stupně, čtyřikrát soud odvolací. Délka řízení překročila obvyklou délku pro tento typ řízení, žalobce proto požaduje přiměřené zadostiučinění v penězích dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR
č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), neboť má za to, že pouhé konstatování porušení práva není dostačujícím zadostiučiněním za vzniklou újmu.
2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 19. 10. 2020, přičemž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 148 750 Kč. Při stanovení výše zadostiučinění vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 . Vycházela ze základní částky 17 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 417 Kč za měsíc trvání řízení (s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční). K navýšení základní částky na 17 000 Kč došlo z důvodu, že délka řízení přesáhla 12 let. Žalovaná základní výši zadostiučinění snížila o 35 % z důvodu složitosti řízení, neboť bylo provedeno rozsáhlé dokazování, byly vypracovány dva znalecké posudky, soud se potýkal s problémy při ustanovování vhodného znalce, jelikož se jednalo o specifický obor, procesní složitost lze dovodit z přítomnosti mezinárodního prvku, výslechu svědka v Řecku, zjišťování řecké úpravy úroků z prodlení. Výše zadostiučinění byla zvýšena o 10 % s přihlédnutím ke skutečnosti, že odvolací soud třikrát zrušil rozhodnutí soudu I. stupně. Pokud se jedná o podíl účastníků nebo zvýšeného významu řízení, tyto žalovaná neshledala.
3. Žalobce v reakci na vydání stanoviska žalovanou po podání žaloby vzal svou žalobu co do částky 148 750 Kč zpět. Ve zbytku na žalobě trval, neboť nesouhlasil s ponížením částky přiměřeného zadostiučinění, jak jej vypočetla žalovaná. Nesouhlasil ani s tím, aby zadostiučinění bylo zvýšeno pouze o 10 % za situace, kdy bylo rozhodnutí soudu I. stupně třikrát zrušeno pro základní chyby soudu. S ohledem na uvedené soud výrokem I. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.
4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
6. Žalobce se podáním ze dne 2. 3. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, sp. zn.
44 Cm 247/2006 v částce 300 000 Kč, jak je patrné z jeho podání. Žalovaná přijetí žádosti ke dni 2. 3. 2020 přípisem z 3. 3. 2020 potvrdila. Ze stanoviska žalované ze dne 19. 10. 2020 adresovanému právnímu zástupci žalobce vyplývá, že žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a po aplikaci kritérií dle § 31a odst. 3 zákona a žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 145 750 Kč. Žalovaná vyšla ze základní částky 17 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 417 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za něž náleží částka poloviční. K navýšení základní částky dopěl soud s ohledem na celkovou délku řízení přesahující 12 let. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 35 % z důvodu složitosti řízení, a to skutkové, procesní, i pro přítomnost mezinárodního prvku. Zadostiučinění bylo zvýšeno o 10 % s přihlédnutím ke skutečnosti, že odvolací soud rozsudek 3x zrušil. Účastníci se na délce řízení nijak nepodíleli, význam řízení byl hodnocen jako standardní.
7. Ze spisu Krajského soud v Hradci Králové sp. zn. 44 Cm 77/2020 , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:
-) dne 16. 11. 2006 byla podána žaloba o zaplacení částky 445 360,79 Kč z titulu neuhrazeného zboží, které žalobce žalovanému dodal. Žalobce v tomto řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného
-) dne 21. 11. 2006 byl žalobce soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku a současně byl vyzván, aby osvětlil výši požadovaného úroku
-) dne 4. 12. 2006 žalobce opravil žalobu
-) dne 8. 12. 2006 soud vydal platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne 13. 12. 2006
-) dne 19. 12. 2006 žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor
-) dne 20. 12. 2006 soud vyzval žalovaného kvalifikovanou výzvou k vyjádření k žalobě
-) dne 5. 2. 2007 se žalovaný k žalobě vyjádřil
-) dne 6. 2. 2007 bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobci k vyjádření
-) dne 2. 3. 2007 žalobce zaujal k vyjádření žalovaného své stanovisko
-) dne 18. 4. 2007 soud nařídil jednání na 23. 7. 2007
-) dne 23. 7. 2007 se konalo jednání, při kterém bylo žalobci dáno poučení dle § 118 a odst. 1,3 o.s.ř. , bylo provedeno dokazování listinami a navržen výslech svědka, jednání bylo odročeno na
25. 10. 2007
-) dne 25. 7. 2007 soud předvolal k jednání svědka
-) dne 29. 8. 2007 soud vyzval žalovaného k předložení listinných důkazů, který podáním
z 5. 10. 2007 sdělil, že se mu listin y nepodařilo dohledat
-) dne 25. 10. 2007 se konalo jednání, při kterém žalovaný doplnil své vyjádření k žalobě, byl vyslechnut svědek a žalovaný. Jednání bylo odročeno na 17. 12. 2007
-) dne 29. 10. 2007 soud vyžádal od třetích osob listinné důkazy
-) dne 17. 12. 2007 se konalo jednání, při kterém byla provedena řada listinných důkazů, byl navržen důkaz notářskými zápisy v Řecku, soud předestřel svůj právní názor a jednání odročil na 14. 2. 2008
-) dne 23. 1. 2008 byl ustanoven tlumočník z řečtiny
-) dne 12. 2. 2008 bylo jednání odročeno a zadán tlumočnický úkon tlumočnici
-) dne 10. 4. 2008 byl předložen tlumočnicí přeložený text
-) dne 2. 5. 2008 byl přeložený text zaslán do Řecka
-) dne 2. 6. 2008 bylo tlumočnici přiznáno tlumočné
-) dne 14. 8. 2008 byl tlumočnici zaslán text k překladu z řečtiny do češtiny
-) dne 4. 11. 2008 bylo tlumočnici přiznáno tlumočné
-) dne 20. 11. 2008 zaslán tlumočnici text k překladu z řečtiny do češtiny
-) dne 19. 1. 2009 nařízeno jednání na 6. 4. 2009
-) dne 16. 3. 2009 bylo rozhodnuto o tlumočném
-) dne 6. 4. 2009 se konalo jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy. Jednání bylo odročeno na 10. 4. 2009 za účelem vyhlášení rozsudku
-) dne 10. 4. 2009 byl vynesen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno
-) dne 26. 5. 2009 se žalovaný proti rozsudku odvolal
-) dne 29. 5. 2009 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, který žalovaný nezaplatil, soud proto usnesením ze dne 1. 7. 2009 odvolací řízení zastavil, žalovaný dne 30. 7. 2009 soudní poplatek zaplatil a podal odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, soud následně usnesením ze dne 4. 8. 2009 usnesení o zastavení řízení zrušil
-) dne 11. 9. 2009 bylo odvolání zasláno žalobci k vyjádření
-) dne 12. 10. 2009 se žalovaný k odvolání vyjádřil
-) dne 20. 10. 2009 byla věc předložena odvolacímu soudu
-) dne 15. 1. 2010 odvolací soud rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zrušil rozsudek s tím, že je v zásadě nepřezkoumatelný
-) dne 9. 3. 2010 soud prvního stupně nařídil jednání na 3. 5. 2010
-) dne 3. 5. 2010 se konalo jednání, při kterém soud poučil žalobce i žalovaného dle § 118a
odst. 1,3 o.s.ř. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem výslechu svědka z Řecka
-) dne 14. 5. 2010 nařízeno jednání na 26. 8. 2010
-) dne 26. 8. 2010 se konalo jednání, při kterém byl za účasti tlumočnice vyslechnut svědek z Řecka a soud sdělil předběžný právní názor ohledně řecké úpravy vztahující se k otázku úroků z prodlení. Jednání bylo odročeno na 4. 10. 2010
-) dne 17. 9. 2010 bylo rozhodnuto o tlumočném
-) dne 1. 10. 2010 bylo jednání zrušeno, neboť soud dosud neobdržel informaci o právní úpravě úroků z prodlení dle řeckého práva
-) dne 10. 11. 2010 učiněn opětovně dotaz na Ministerstvo spravedlnosti ohledně sdělení řecké právní úpravy úroku, které obratem sdělilo, že z řecké strany nebylo prozatím reagováno
-) dne 15. 11. 2010 uložil soud žalobci, aby úpravu úroků z prodlení dle řeckého práva předložil
-) dne 22. 11. 2010 byla Ministerstvem spravedlnosti doručena úprava úroků z prodlení dle řeckého práva
-) dne 7. 12. 2010 bylo nařízeno jednání na 3. 2. 2011
-) dne 3. 2. 2011 se konalo jednání, při kterém byla předestřena řecká právní úprava úroků z prodlení, byly předneseny závěrečné řeči a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 10. 2. 2011
-) dne 10. 2. 2011 byl vyhlášen rozsudek
-) dne 29. 3. 2011 žalovaný podal odvolání
-) dne 31. 3. 2011 byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání
-) dne 3. 6. 2011 bylo usnesení o vyměření soudního poplatku zrušeno
-) dne 11. 7. 2011 bylo odvolání zasláno žalobci k vyjádření
-) dne 5. 8. 2011 se žalobce k žalobě vyjádřil
-) dne 16. 9. 2011 byla věc předložena odvolacímu soudu
-) dne 3. 1. 2012 byl odvolacím soudem rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena soudu
I. stupně k dalšímu řízení. V zásadě odvolací soud opět uvedl, že rozsudek je nepřezkoumatelný, nectí závěry předchozího rozhodnutí odvolacího soudu, nevypracoval rozsudek v souladu s ustanovením
§ 157 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud zavázal soud I. stupně, aby dostál své poučovací povinnosti
-) dne 20. 2. 2012 bylo nařízeno jednání na 2. 4. 2012
-) dne 2. 4. 2012 se konalo jednání, při kterém byl žalobce vyzván dle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. Jednání bylo za účelem poskytnutí lhůty k doplnění odročeno na 18. 6. 2012
-) dne 13. 4. 2012 se žalobce k výzvě soudu vyjádřil
-) dne 16. 4. 2012 bylo vyjádření zasláno žalovanému
-) dne 18. 6. 2012 se konalo jednání, při kterém soud konstatoval, že žalobce výzvě nevyhověl, poučil žalobce o tom, že lze věc právně posoudit jinak. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku
-) dne 18. 6. 2012 byl žalobce vyzván k zaplacení zálohy na znalecký posudek
-) dne 18. 7. 2012 byla zaplacena záloha na znalecký posudek
-) dne 21. 9. 2012 byla ustanovena znalkyně z oboru ekonomika a stavebnictví, která dne
24. 10. 2012 požádala o zproštění
-) dne 26. 11. 2012 byla zproštěna znalkyně a ustanoven jiný znalec, který sdělil, že znalecký posudek není z oboru jeho činnosti
-) dne 5. 2. 2013 zapsán úřední záznam, dle kterého se nepodařilo nalézt znalce, který by byl sto vypracovat znalecký posudek na cenu mramoru v roce 2002, přistoupeno proto k oslovení firmy zabývající se dovozem mramoru z Řecka, tato se však také nebyla s to k ceně mramoru vyjádřit
-) dne 6. 3. 2013 osloven znalec z jedné z oslovených kamenosochařských společností, který si dne
20. 3. 2012 vyžádal další podklady
-) dne 24. 4. 2013 byl kontaktován znalec příjmení příjmení, který sdělil, že poté, co mu podaří spojit s Řekem znalým dané problematiky, sdělí soudu, zda bude schopen znalecký posudek vypracovat
-) dne 9. 5. 2013 soud zprostil jméno příjmení funkce znalce v této věci a ustanovil znalce jméno příjmení
-) dne 10. 6. 2013 byl spis zaslán znalci
-) dne 15. 7. 2013 byl soudu doručen znalecký posudek, který byl dne 16. 7. 2013 rozeslán účastníkům
-) dne 1. 8. 2013 žalovaný vznesl námitky ke znaleckému posudku
-) dne 30. 8. 2013 bylo nařízeno jednání na 14. 10. 2013
-) dne 3. 10. 2013 se znalec z nařízeného jednání omluvil pro zdravotní důvody
-) dne 18. 10. 2013 bylo nařízeno jednání na 6. 1. 2014
-) dne 2. 1. 2014 požádal žalovaný o odročení pro nemoc
-) dne 3. 1. 2014 bylo nařízeno jednání na 3. 2. 2014
-) dne 3. 2. 2014 se konalo jednání, při němž byl vyslechnut znalec. Jednání bylo odročeno za účelem předložení písemných závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku na 27. 2. 2014
-) dne 17. 2. 2014 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 18. 2. 2014 a 25. 2. 2014 účastníci předložili své závěrečné návrhy v písemné podobě
-) dne 27. 2. 2014 byl vyhlášen rozsudek
-) dne 7. 3. 2014 se žalovaný odvolal proti usnesení o znalečném
-) dne 14. 4. 2014 se žalovaný odvolal proti rozsudku
-) dne 4. 6. 2014 soud vyzval žalobce, aby se k odvolání žalovaného vyjádřil
-) dne 27. 6. 2014 se žalovaný k odvolání žalovaného vyjádřil
-) dne 16. 7. 2014 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 8. 6. 2015 odvolací soud zrušil usnesení o znalečném a vrátil věc soudu I. stupně, tentýž den zrušil i rozsudek pro nepřezkoumatelnost a vrátil jej soudu I. stupně k dalšímu řízení
-) dne 30. 6. 2015 byla rozhodnutí odvolacího soudu rozeslána účastníkům
-) dne 8. 9. 2015 bylo nařízeno jednání na 16. 11. 2015
-) dne 7. 10. 2015 byl znalec vyzván k doplnění likvidace znalečného
-) dne 16. 11. 2015 se konalo jednání, při kterém byli žalobce i žalovaný dle § 118a odst. 1 o.s.ř. vyzváni k doplnění skutkových tvrzení, jednání bylo odročeno na 25. 1. 2016
-) dne 19. 11. 2015 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 14. 12. 2015 a 15. 12. 2015 účastníci svá skutková tvrzení doplnili
-) dne 25. 1. 2016 se konalo jednání, při kterém soud poučil účastníky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. a vyzval k doplnění tvrzení, jednání bylo odročeno na 7. 3. 2016 za účelem vylíčení rozhodných skutečností k bezdůvodnému obohacení žalovaného
-) dne 9. 2. 2016 žalobce doplňuje svá skutková tvrzení, která soud dne 16. 2. 2016 zaslal žalovanému k vyjádření
-) dne 29. 2. 2016 se žalovaný vyjádřil
-) dne 7. 3. 2016 se konalo jednání, při kterém soud předestřel svůj právní názor ohledně promlčení nároku, jednání bylo odročeno za účelem ohledání věci na místě samém
-) dne 14. 3. 2016 bylo nařízeno místní šetření na 25. 4. 2016
-) dne 25. 4. 2016 se konalo místní šetření
-) dne 13. 6. 2016 bylo znalci přítomnému při místním šetření přiznáno znalečné
-) dne 6. 9. 2016 bylo nařízeno jednání na 22. 11. 2016
-) dne 22. 11. 2016 se konalo jednání při kterém byl žalobce poučen dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a jednání odročil na 31. 1. 2017
-) dne 8. 12. 2016 žalobce svou žalobu doplnil
-) dne 31. 1. 2017 se konalo jednání, při kterém soud poučil žalovaného dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a jednání odročil na 7. 3. 2017
-) dne 16. 2. 2017 se žalovaný vyjádřil
-) dne 7. 3. 2017 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění znaleckého posudku
-) dne 3. 4. 2017 bylo znalci uloženo doplnit znalecký posudek
-) dne 22. 5. 2017 znalec předložil doplnění znaleckého posudku
-) dne 29. 5. 2017 byl znalecký posudek zaslán účastníkům
-) dne 11. 8. 2017 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 31. 10. 2017 bylo nařízeno jednání na 14. 12. 2017
-) dne 14. 12. 2017 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut znalec, předneseny závěrečné návrhy a jednání odročeno na 22. 12. 2017, za účelem vyhlášení rozsudku
-) dne 21. 12. 2017 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 22. 12. 2017 byl vyhlášen rozsudek
-) dne 2. 2. 2018 se proti rozsudku odvolal žalovaný
-) dne 5. 2. 2018 byl rozsudek doplněn
-) dne 27. 2. 2018 se žalovaný odvolal proti usnesení, kterým byl rozsudek doplněn
-) dne 28. 2. 2018 bylo odvolání doplněno
-) dne 12. 3. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku z odvolání, který byl dne
15. 3. 2018 uhrazen
-) dne 12. 4. 2018 byl žalobce vyzván k vyjádření k odvolání, ke kterému se dne 2. 5. 2018 vyjádřil
-) dne 25. 6. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 3. 6. 2019 bylo nařízeno jednání na 23. 7. 2019
-) dne 23. 7. 2019 se konalo jednání, při kterém došlo k vydání rozsudku, kterým byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 9. 2019
8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí
v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a
k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení
v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
10. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb. , provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování
o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu
č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
11. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen
v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
12. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008 ).
13. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce řízení. V řízení sice nedocházelo k jednotlivým průtahům, ale rozsudky soudu I. stupně byly třikrát odvolacím soudem zrušeny pro nepřezkoumatelnost, což se na celkové délce řízení 12 let a 8 měsíců negativně odrazilo.
14. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 19. 10. 2020, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 148 750 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.
15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení
(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
16. Žalobce v naříkaném řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného. Soud má za to, že nevěděl-li účastník v procesním postavení žalovaného o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 ). Soud za den, kdy se žalobce o řízení dozvěděl, považuje datum 13. 12. 2006, kdy byl žalobci doručen platební rozkaz. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo od 13. 12. 2006 do 3. 9. 2019, tj. 12 let a 8 měsíců.
17. Posuzované řízení bylo složitější po stránce skutkové, právní i procesní. Byly vyžadovány důkazy od třetích osob, vyvstala potřeba ustanovit tlumočnici z řečtiny. Text jí překládaný byl zasílán do Řecka a následně odpověď byla zaslána tlumočnici k překladu do češtiny. Každý z překladů si vyžádal nutnost rozhodnout o tlumočném, byl vyslýchán svědek z Řecka a opět za účasti tlumočnice, které bylo třeba následně přiznat tlumočné. Nelze pominout ani mezinárodní prvek a s ním související aplikaci řeckého práva. Soud se v této souvislosti obracel na Ministerstvo spravedlnosti za účelem zjištění řecké právní úpravy úroků z prodlení. Zde bylo vyčkáváno na vyjádření řecké strany. V řízení bylo dále třeba znaleckého zkoumání, ovšem z oboru velmi specifického a nedařilo se zajistit vhodného znalce, proto bylo několik ustanovených znalců zproštěno poté, co dospěli k závěru, že nejsou s to znalecké posudky vypracovat. S tím byla spojena i potřeba vyzývat k úhradě záloh a rozhodovat o znalečném. V řízení se taktéž konalo ohledání na místě samém a bylo žádáno doplnění znaleckého posudku. příjmení byl řešen na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval ve věci samé čtyřikrát.
18. Žalobce se na délce řízení podílel tím, že z důvodu své nemoci žádal o odročení jednání a tím, že neuhradil soudní poplatek za odvolání ani přes výzvu soudu. Soud proto řízení zastavil a žalobce uhradil soudní poplatek až ve lhůtě pro odvolání. Soud tak následně rozhodoval o zrušení usnesení o zastavení odvolacího řízení. Doba, o kterou se řízení z těchto důvodů prodloužila, je přičitatelná výhradně žalobci.
19. Stran činnosti soudu lze vytknout zejména postup soudu I. stupně, který ve věci samé rozhodoval celkem čtyřikrát, avšak rozsudek byl třikrát zrušen pro nepřezkoumatelnost, resp. proto, že nectil závěry přechozího rozhodnutí odvolacího soudu, nedostatek náležitostí dle § 157 odst. 2 o.s.ř. , či neplnění poučovací povinnosti soudu dle § 118a o.s.ř. Z uvedeného je zřejmé, že soud I. stupně rezignoval na svou elementární povinnost řádně a konkrétně poučit účastníky řízení o jejich povinnosti tvrdit a svá tvrzení prokazovat (včetně procesní sankce) a závěry, které z řízení vzešly v souladu s právním názorem odvolacího soudu, kterým je soud I. stupně vázán, řádně a přezkoumatelným způsobem za současného splnění náležitostí § 157 odst. 2 o.s.ř. v rozsudku uvést a zdůvodnit.
20. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní občanskoprávní řízení. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 ) a netvrdil, že by byl nemocen. Naříkané řízení mělo pro žalobce standardní význam.
21. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 17 000 Kč za rok, neboť řízení trvalo více než 12 let.
22. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 12 let a 8 měsíců částku 198 333 Kč (11 x 17 000 + 8 x 1 417). Základní částku je pak třeba s ohledem na výše popsanou složitost věci snížit o 35 %. Ke snížení základní částky pro podíl žalobce na délce řízení soud s ohledem na skutečnost, že jeho jednáním došlo k prodloužení řízení cca o 3 měsíce, nepřistoupil. Důvody pro zvýšení náhrady o 20 % byly shledány v postupu soudu, který vydal třikrát po sobě nepřezkoumatelný rozsudek, resp. nectil právní názor odvolacího soudu. Soud neshledal důvod významnějšímu navýšení přiměřeného zadostiučinění v důsledku postupu soudu. Postup soudu I. stupně měl nepochybný vliv na délku řízení, ovšem tato je zohledněna též v samotném závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení, se kterou se pojí poskytnutí zadostiučinění v penězích, resp. zvýšení základní částky zadostiučinění na 17 000 Kč za jeden rok řízení. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 168 583 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 148 750 Kč, ve které vzal žalobce svou žalobu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě rozdílu těchto částek, tj. 19 833 Kč. Co do částky 131 417 Kč (představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou přiznaného zadostiučinění) spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 3. 9. 2020 do zaplacení soud výrokem III. zamítnul.
23. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , nárok věřitele na zaplacení úroků
z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok
u žalované dne 2. 3. 2020, lhůta 6 měsíců tak skončila dne 2. 9. 2020, žalovaná vydala stanovisko, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 148 750 Kč až 19. 10. 2020 a vyplatila jej dne
21. 10. 2020. Výrokem II. proto soud žalobci vedle částky 19 833 Kč přiznal úroky z prodlení
v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , z částky 168 583 Kč od 3. 9. 2020 do 21. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 19 833 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení 60 563 Kč.
24. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.
30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů ve výši 14 342 Kč. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby ze dne 4. 12. 2020) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9
odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21% DPH ve výši 2 142 Kč. Soud nepřiznal odměnu za dvě porady zástupce s žalobcem. První poradu před podáním žaloby lze zahrnout do převzetí a přípravy právního zastoupení a soud za ni odměnu nepřiznal. Co se týká druhé porady ze dne 2. 12. 2020, při které měl být projednáván 70 minut další postup poté, co bylo ze strany žalované částečně plněno, soud s ohledem na skutečnost, že v dané věci byl postup v zásadě dvojí, nespatřuje poradu v rozsahu přesahujícím jednu hodinu za účelnou a odměnu za ni nepřiznal. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.