Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 57/2020-89

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429

sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město

pro zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 16 500 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 63 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 63 500 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 19 000 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 16 500 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 63 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 63 500 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 19 000 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky běžícího od 28. 8. 2020 do zaplacení. Svou žalobu zdůvodnila tím, že proti ní bylo u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn.

vedeno řízení o zřízení soudcovského zástavního práva k bytové jednotce.

O zahájení řízení se žalobkyně dozvěděla v lednu 2015, kdy bylo do katastru nemovitostí zapsáno, že byl podán návrh na zřízení soudcovského práva. Řízení bylo skončeno usnesením

o zastavení řízení ze dne 9. 1. 2020, které nabylo právní moci dne 14. 2. 2020. Řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo 5 let a bylo zatíženo řadou průtahů, což je s ohledem na předmět řízení zcela neakceptovatelné, nebylo nijak složité, věc byla rozhodnuta během jednoho jednání, při kterém byl vyslechnut jeden svědek a čteny listinné důkazy, soud byl ze strany oprávněné opakovaně urgován a význam řízení byl pro žalobkyni jako osobu velmi vysokého věku a chatrného zdraví naprosto zásadní, neboť se obávala ztráty střechy nad hlavou.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že v naříkaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že by celková délka řízení ve vztahu k žalobkyni byla nepřiměřená. Celková délka řízení ve vztahu k žalobkyni totiž trvala pouhý měsíc. Žalobkyně se o tom, že je proti ní vedeno řízení dozvěděla až dne 15. 1. 2020, kdy obdržela konečné usnesení, jímž bylo exekuční řízení zastaveno. Celkem ve vztahu k ní trvalo do 14. 2. 2020, kdy uvedené usnesení nabylo právní moci. Bez ohledu na to, zda se žalobkyně dozvěděla o vedení naříkaného řízení v lednu 2015, je třeba poukázat, že stěžejní rozhodnutí

o tom, že nárok oprávněného je vůči ní nedůvodný, bylo vydáno již v souvisejícím řízení vedeném Okresním soudem v Prostějově pod sp. zn. , které pravomocně skončilo dne 6. 4. 2018. Minimálně od tohoto data žalobkyně nemohla být v nejistotě ohledně výsledku naříkaného řízení. Žalovaná tak má za to, že v daném případě nedošlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a stát proto není za tvrzenou nemajetkovou újmu odpovědný.

3. Žalobkyně ve své replice odkázala na čtvero řízení, které vedla se právnická osoba investiční společností, která v naříkaném řízení vystupovala na straně oprávněné. Již jen z této řady řízení je zřejmé, že žalobkyně vždy aktivně dbala svých práv k ochraně své bytové jednotky jakožto svého jediného majetku, v němž dosud bydlí. Tvrzení žalované, že se nedozvěděla o naříkaném řízení, resp., že se o něm dozvěděla až z konečného usnesení je proto absurdní a zjevně účelové. Při jednání pak zmínila, že na ni soud klade nepřiměřené důkazní břemeno, požaduje-li, aby prokázala, že nahlížela do veřejné části katastru nemovitostí. Tento požadavek, zvláště za situace, kdy stojí stará žena proti státu, je z jejího pohledu porušením rovnosti stran řízení.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobkyně se dopisem ze dne 27. 2. 2020 obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy, kterou vyčíslila částkou 80 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za řízení před Okresním soudem v Prostějově, sp. zn. , trvajícím více než 5 let, jak je patrné z jeho podání nazvaného Žádost o poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení. Žalovaná přípisem ze dne 27. 2. 2020 potvrdila doručení podání žalobce dne 27. 2. 2020.

6. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že v naříkaném řízení nedošlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, stát proto není odpovědný za tvrzenou nemajetkovou újmu. Celková délka řízení činila vůči žalobkyni pouhý jeden měsíc, počínaje od 15. 1. 2020, kdy tato obdržela konečné usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 1. 2020, čj. 15 E

10/ 2014 číslo, jímž bylo exekuční řízení zastaveno, do 14. 2. 2020, kdy bylo uvedené exekuční řízení pravomocně skončeno. V tomto směru vyšla z ustálené judikatury ESLP, z níž lze dovodit, že i žalovaný v civilním procesu (v tomto případě povinný v exekučním řízení) nemůže negativně vnímat délku řízení, když o něm neví a není tak vystaven nejistotě o osudu svých práv a závazků. Ze spisu je patrné, že soud celou dobu řízení doručoval výhradně oprávněnému, přičemž povinným doručil pouze konečné rozhodnutí.

7. Ze žádosti o nahlížení do spisu zaslané e-mailem jméno příjmení, tehdy advokátním koncipientem, na adresu prostějovského soudu, soud zjistil, že požádal o nahlížení do všech spisů o nařízení výkonu rozhodnutí vedených proti žalobkyni a jejímu manželovi. Soud učinil jejich seznam, jak je patrno ze sjetiny systému ISAS, ze dne 7. 2. 2017. Z e-mailu jméno příjmení ze dne 11. 2. 2017 je pak patrno, že dne 10. 2. 2017 do spisu nahlížel a pochválil infocentrum soudu.

8. Ze spisu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:

-) dne 15. 12. 2014 byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem povinného. Návrh podala právnická osoba proti povinným jméno příjmení a celé jméno žalobkyně

-) dne 29. 12. 2014 fotokopie návrhu zaslána Katastrálnímu úřadu v obec

-) dne 11. 2. 2015 požádala oprávněná o sdělení stavu řízení

-) dne 11. 3. 2015 požádala oprávněná o sdělení stavu řízení

-) dne 20. 3. 2015 vyzval soud oprávněnou, aby návrh opravil, neboť tento je nesrozumitelný

-) dne 14. 4. 2015 oprávněný svůj návrh opravil

-) dne 28. 8. 2015 byl zapsán úřední záznam, v němž soud uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že proti totožným povinným je již pro stejnou pohledávku na základě téhož exekučního titulu vedeno exekuční řízení podle exekučního řádu. Exekucí soud pověřil dne 11. 12. 2014 exekutora Mgr. Vedrala, a to pověřením ze dne 16. 3. 2015, čj. -83. Dne 14. 5. 2015 byl exekučnímu soudu však předložen soudním exekutorem k rozhodnutí návrh povinných na odklad exekuce z důvodu, že lze očekávat, že exekuce bude zastavena a návrh povinných na odklad exekuce z důvodu, že oprávněná nemá na vymáhání plnění vůči povinným právní nárok, neboť povinní smlouvu o spotřebitelském úvěru nepodepsali, podepsal ji pouze jejich syn, avšak ve smlouvě není uvedeno, že je při podpisu smlouvy zastupoval. Z důvodu hospodárnosti řízení vyčká soud s rozhodnutím až do rozhodnutí o uvedených návrzích povinných ve věci

-) dne 24. 2. 2016 požádala oprávněná o sdělení stavu řízení

-) dne 13. 3. 2017 připojen spis Okresního soudu v Prostějově sp. zn. , ze kterého byly pořízeny kopie usnesení ze dne 30. 11. 2016 o odložení provedení výkonu exekuce, čj. -120 a usnesení ze dne 10. 2. 2017, čj. -175 o zastavení exekuce

-) dne 13. 6. 2017 zapsán úřední záznam, v němž soud uvedl, že oprávněná podala proti usnesení ze dne 10. 2. 2017, čj. -175, kterým exekuční soud exekuci zastavil podle , odvolání, spis se nachází u Krajského soudu v obec, a to od 29. 5. 2017

-) dne 9. 11. 2017 soud zdůvodnil straně oprávněné důvody, pro které o jejím návrhu nebylo dosud rozhodnuto

-) dne 17. 7. 2018 požádala oprávněná o sdělení stavu řízení

-) dne 30. 8. 2018 požádala oprávněná o sdělení stavu řízení

-) dne 20. 2. 2019 požádala oprávněná o sdělení stavu řízení

-) dne 21. 2. 2019 zapsán úřední záznam, dle kterého soud pořídil do spisu kopie rozhodnutí Krajského soudu v obec ze dne 28. 2.2018, čj. -211, ze spisu

-) dne 26. 2. 2019 vzala oprávněná svůj návrh zpět

-) dne 23. 5. 2019 požádala oprávněná o sdělení stavu řízení

-) dne 9. 1. 2020 soud rozhodl o zastavení řízení. Toto rozhodnutí bylo vhozeno žalobkyni do schránky dne 29. 1. 2020 a nabylo právní moci dne 14. 2. 2020

9. Ze spisu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. , soud ohledně průběhu řízení, jehož průběh měl vliv na řízení Okresního soudu v Prostějově sp. zn. a

z Krajského soudu v obec ze dne 28. 2. 2018, č. j. -211, usnesení zjistil následující:

-) dne 14. 5. 2015 exekutor předložil soudu návrh povinných na odklad exekuce ze dne

5. 5. 2015

-) dne 21. 7. 2015 exekutor předložil soudu návrh povinných na zastavení exekuce ze dne

6. 5. 2015

-) dne 20. 6. 2016 oprávněný žádal, aby soud rozhodl o návrhu na zastavení exekuce

-) dne 18. 11. 2016 se zástupce oprávněného dotazoval soudu, kdy bude o zastavení exekuce rozhodnuto

-) dne 23. 11. 2016 soud telefonicky vyzval zástupce oprávněného, aby doložil plnou moc k zastupování oprávněného, což zástupce dne 24. 11. 2016 učinil

-) dne 30. 11. 2016 soud rozhodl o návrhu povinných o odložení exekuce a současně nařídil jednání na 6. 1. 2017

-) dne 6. 12. 2016 zástupce oprávněných žádá o odročení jednání z důvodu dovolené, dne

8. 12. 2016 soud odročil jednání na 10. 2. 2017

-) dne 7. 2. 2017 doručili povinní své vyjádření

-) dne 10. 2. 2017 se konalo jednání, v jehož závěru soud rozhodl o zastavení exekuce

-) dne 1. 3. 2017 zapsán úřední záznam o prověrce spisu v důsledku návrhu na určení lhůty, za kterým následuje písemné vyhotovení usnesení o zastavení exekuce ze dne 10. 2. 2017, které bylo rozesláno dne 13. 3. 2017

-) dne 29. 3. 2017 podala oprávněná odvolání, které bylo k urgenci soudu ze dne 20. 4. 2017 dne

2. 5. 2017 doplněno

-) dne 18. 5. 2017 se k odvolání vyjádřili oprávnění

-) dne 1. 6. 2017 bylo odvolání předloženo k rozhodnutí odvolacímu soudu

-) dne 28. 11. 2017 byli účastníci odvolacím soudem vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání

-) dne 30. 11. 2017 oprávněná vyjádřila nesouhlas

-) dne 5. 1. 2018 soud nařídil jednání na 28. 2. 2018

-) dne 28. 2. 2018 soud nařídil jednání, při kterém bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 4. 2018.

10. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR

č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou , provedenou , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování

o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu

č. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen

v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se

s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť

v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde

o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít

o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

15. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo zahájeno v roce 2014, soud však již v roce 2015 z důvodu hospodárnosti řízení o návrhu oprávněného na zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech nerozhodl, neboť mu bylo z úřední činnosti známo, že proti žalobkyni

(v postavení povinné) je již pro stejnou pohledávku na základě téhož exekučního titulu exekuční řízení, ve kterém byl podán návrh na odklad exekuce a později též na zastavení exekuce. Tomuto postupu nelze ničeho vytknout, ovšem návrh na odklad exekuce v souvisejícím řízení byl soudu předložen k rozhodnutí dne 5. 5. 2015 a návrh na zastavení exekuce dne 6. 5. 2015, soud však

o návrhu na odklad exekuce rozhodl až dne 30. 12. 2016 a o návrhu na zastavení exekuce při jednání konaném dne 10. 2. 2017 (v tento den se žalobkyně prokazatelně dozvěděla o naříkaném řízení), proti rozhodnutí o zastavení exekuce podala oprávněná odvolání, které bylo odvolacímu soudu předloženo dne 1. 6. 2017. Odvolací soud však až dne 28. 11. 2017 (tedy téměř po 6 měsících) učinil dotaz na účastníky, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Po vyslovení nesouhlasu nařídil jednání, a dne 28. 2. 2018 potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně. Rozhodnutí pak nabylo právní moci dne 6. 4. 2018. Od tohoto okamžiku mohl soud v naříkaném řízení dále postupovat. I přes dotazy oprávněného na stav řízení ze dne 17. 7. 2018, 30. 8. 2018, 20. 2. 2019 soud v naříkaném řízení nečinil žádné úkony, až dne 21. 2. 2019 do spisu pořídil kopii konečného rozhodnutí ze souvisejícího řízení, nicméně bez dalšího postupu. Dne 26. 2. 2019 vzala oprávněná svou žalobu zpět, soud však i přes dotaz oprávněné na stav řízení ze dne

23. 5. 2019, o tomto rozhodl až dne 9. 1. 2020. V řízení souvisejícím s řízením naříkaným tak došlo v rámci odvolacího řízení k průtahu v délce 6 měsíců mezi předložením věci odvolacímu soudu a prvním úkonem odvolacího soudu. Související řízení bylo pravomocně skončeno dne

6. 4. 2018. Od tohoto okamžiku nic nebránilo rozhodnout v naříkaném řízení. V zásadě lze říci, že naříkané řízení v této fázi bylo lze skončit vydáním jediného rozhodnutí. Soud však ani přes opakované urgence ze strany oprávněné a následně podané zpětvzetí neučinil v řízení žádný úkon směřující k vyřízení věci až do 9. 1. 2020, tj., po dobu 20 měsíců. Celkem tak průtahy v naříkaném a souvisejícím řízení vedeném proti žalobkyni činily 26 měsíců z celkových 36 měsíců.

16. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení

(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka

15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

18. Žalobkyně při výpočtu výše újmy vycházela z celkové délky řízení 5 let, když tvrdila, že se o tom, že je proti ní vedeno řízení dozvěděla nahlédnutím do katastru nemovitostí v lednu 2015. Tuto skutečnost však neprokázala. Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že je na ní kladeno nepřiměřené důkazní břemeno, má-li prokázat datum nahlížení do veřejné části katastru nemovitostí. Je naprosto běžné, že v civilním řízení je třeba každou tvrzenou skutečnost též prokázat. Požadavek soudu na prokázání okamžiku, kdy se žalobkyně o vedení řízení dozvěděla, tedy není nijak nepřiměřeným či nestandardním požadavkem, ani se nejedná o znevýhodnění žalobkyně či porušení zásady rovnosti řízení, trvá-li soud na prokázání této skutečnosti i za situace, kdy toto žádá po staré ženě, která v řízení stojí proti státu. Byla to žalobkyně, kdo zahájil soudní řízení, a měla a mohla si být vědoma procesních práv a povinností, které na ni budou kladeny, nota bene je-li zastoupena advokátem jakožto profesionálem v oboru, který jí zajisté

o úskalích těchto práv a povinností zpravil. Soud má za to, že nevěděla-li žalobkyně v právním postavení povinné o řízení proti ní vedeném, nemohla jí za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděla, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by se o řízení dozvěděla již v lednu 2015, jak tvrdila, z provedených důkazů však vyplynulo, že se o zahájení řízení dozvěděla dne 10. 2. 2017. Posuzované řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni od 10. 2. 2017, kdy její zástupce nahlédl do spisu a dozvěděl se o tom, že proti žalobkyni je vedeno naříkané řízení, do 14. 2. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Celkem tedy ve vztahu k žalobkyni řízení trvalo 3 roky (36 měsíců). Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

19. Naříkané řízení probíhalo v jednom stupni, v souvisejícím řízení rozhodoval též jedenkrát soud odvolací. Již jen rozhodování na více stupních sebou má za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Předmětem naříkaného řízení bylo zřízení soudcovského zástavního práva. Věc nebyla nikterak složitá, jedná se o zcela běžnou exekuční agendu. Nebylo složité ani po procesní stránce. V naříkaném řízení se pouze vyčkávalo vydání rozhodnutí v související věci, samotné řízení pak bylo lze rozhodnout jediným rozhodnutím, resp. během jednoho jednání.

20. Žalobkyně jakož ani jiný z účastníků se na délce řízení nijak významně nepodílel, naopak ze strany oprávněné byl soud opakovaně a důvodně v době nečinnosti dotazován na stav řízení.

21. Stran činnosti soudu lze postup soudu hodnotit jako správný, nicméně lhůty, ve kterých soud činil jednotlivé úkony, byly absolutně nepřiměřené, soud k vydání rozhodnutí nevybičovaly ani opakované žádosti o sdělení stavu řízení, k činnosti jej nepohnulo ani zpětvzetí oprávněné.

22. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče

o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Význam řízení tak lze obecně hodnotit jako standardní, nicméně nelze přehlédnout, že význam řízení pro žalobkyni poté, co bylo rozhodnuto v související věci o zastavení exekuce, významně poklesl. Soud současně zohlednil věk žalobkyně, která již v době, kdy se o řízení dozvěděla, byla starší 80 let. Soud vyšel k rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , dle kterého jsou za osoby v pokročilejším věku považovány osoby starší 75 let. Tyto pak negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení vnímají zpravidla intenzivněji a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces.

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky

15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne

21.10. 2010, sp.zn. ).

24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 3 roky částku

30 000 Kč (2x15 000). Základní částku je pak třeba s ohledem na stupně řízení snížit

o 10 % O dalších 40 % soud základní částku snížil s ohledem na význam řízení pro žalobkyni, neboť již od 6. 4. 2018, kdy byla exekuce zastavena, bylo zřejmé, že soudcovské zástavní právo zřízeno nebude. O 5 % soud náhradu zvýšil z důvodu pokročilého věku žalobkyně. Celkem tak žalobkyni náleží náhrada snížená o 45 %, tj. ve výši 16 500 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení počítaného od uplynutí 6 měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku žalovanou (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala na náhradě zadostiučinění částku 80 000 Kč s příslušenstvím, soud výrokem II. rozdíl mezi uplatněným nárokem a přiznanou částkou zamítl.

25. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle , v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.

ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 4. 4. 2011. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů

řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši

17 000 Kč dle , za 5 úkonů právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, replice ze dne 27. 11. 2021, účasti při jednání dne 29. 1. 2021 a dne 5. 3. 2021) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle vyhlášky), dále 5x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle vyhlášky. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 19 000 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku ( ) k rukám jejího právního zástupce ( ). Soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 29. 1. 2021, neboť skutečnosti, k jejichž doplnění byla žalobkyně vyzvána, měly být již v samotné žalobě a odměna za něj nenáleží. Soud nepřiznal ani náhradu za promeškaný čas strávený cestou k soudu. Ve smyslu vyhlášky tato náhrada náleží, koná-li se v úkon v místě, které není sídlem advokáta. Zástupce žalobkyně má sídlo v obec, jednání se také konala v obec. Skutečnost, že má zástupce sídlo na obec a číslo a soud sídlí v na obec a číslo, nemá, s ohledem na specifika uspořádání hlavního města Prahy na závěr o tom, že tato náhrada zástupci nenáleží, žádný vliv.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.