Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
46 C 92/2020-34
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
pro zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 7. 2020 do zaplacení se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 7. 2020 do zaplacení se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že se v řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích, sp. zn. 34 C 376/2014 domáhal proti bývalé manželce zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitostí s tím, že žádal, aby podílové spoluvlastnictví bylo soudem zrušeno a nemovitosti přikázány žalobci bez náhrady, neboť bývalá manželka již vypořádání obdržela v rámci vypořádání zaniklého SJM. Soud I. stupně spoluvlastnictví zrušil a přikázal žalobci zaplatit bývalé manželce na vypořádání částku 3 750 000 Kč, přičemž tento rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen, ačkoliv bylo žalobci uloženo v podstatě dvakrát poskytnout totéž plnění. Nejvyšší soud k dovolání rozsudek odvolacího soudu zrušil s tím, že se příčí rozumnému uvažování platit za totéž dvakrát. Odvolací soud následně znovu rozhodl, že bývalé manželce náleží náhrada, ovšem nikoliv v částce 750 000 Kč, ale v důsledku plynutí času ve výši 900 000 Kč. Žalobce proto požaduje svou žalobou rozdíl mezi částkou vyplacenou v roce 2018 a původní částkou z roku 2016. Žalobce se ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. , (dále jen„ zákon“), domáhá náhrady škody vzniklé nesprávným rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Rozsudek odvolacího soudu byl v naříkaném řízení zrušen pro svou nezákonnost, odvolací soud proto rozhodoval
o 2 roky později, cena za vypořádací podíl se však změnila. Pokud by soud rozhodl správně již v roce 2016, náležel by bývalé manželce žalobce vypořádací podíl v částce 750 000 Kč, oproti částce 900 000 Kč, která byla bývalé manželce přisouzena v roce 2018. Rozhodl-li by soud správně již v roce 2016, byl by tedy vypořádací podíl o 150 000 Kč nižší. Žalobce proto požaduje svou žalobou náhradu tohoto rozdílu z titulu náhrady škody.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Uvedla, že škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodní událostí a dále reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Žalobci však nárokovaná škoda nevznikla, neboť na straně žalobce nedošlo ke zmenšení jeho majetkového stavu. Na jedné straně byl žalobce povinen uhradit bývalé manželce vyšší vypořádací částku než v roce 2016, tedy jeho majetek se sice o tuto částku snížil, nicméně na druhé straně, hodnota předmětné nemovitosti rovněž o tuto částku vzrostla, tudíž se jeho majetkový stav zase zvýšil. Žalovaná uzavřela, že nejsou splněny základní podmínky pro vznik práva na náhradu škody a z tohoto důvodu nemůže být žaloba důvodná.
3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z podání žalobce ze dne 13. 1. 2020 nazvaným celé jméno žalobce – žádost o odškodnění dle zák.
č. 82/1998 Sb. – sp. zn. OSČB 34 C 376/2014 , soud zjistil, že se obrátil na žalovanou s požadavkem na odškodnění skutečné škody vzniklé mu ve sporu vedeném Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp,. zn. 34 C 376/2014 v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu. Žalovaná svým přípisem ze dne15. 1. 2020 přijetí žádosti ke dni 13. 1. 2020 potvrdila.
6. Ze Stanoviska žalované ze dne 7. 10. 2020 vyplývá, že žalovaná neshledala naplnění podmínek pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. , a nároku žalobce nevyhověla. Žalovaná dospěla k závěru, že žalobci nárokovaná škoda nevznikla, když na straně žalobce nedošlo ke zmenšení
jeho majetkového stavu. Na jedné straně byl žalobce povinen uhradit bývalé manželce vyšší částku za pozemek než v roce 2016, tedy jeho majetek se sice o tutá částku snížil, ovšem na druhé straně, hodnota předmětné nemovitosti rovněž o tutá částku vzrostla, tudíž se jeho majetkový stav zase zvýšil.
7. Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích soud zjistil následující:
-) žalobou podanou k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, v říjnu 2014, se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se svojí bývalou manželkou s tím, že žádal podílové spoluvlastnictví zrušit a nemovitosti přikázat žalobci bez náhrady, protože bývalá manželka plnění již jednou obdržela v rámci vypořádání zaniklého SJM
-) Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 1. 2016, č. j. 34 C 376/2014 -120, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků ke stavební parcele parcelní číslo, jejíž součástí je stavba rodinného domu adresa, a k pozemkovým parcelám p. číslo v k. ú. obec Tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a uložil mu zaplatit žalované částku 3 750 000 Kč (částka 3 000 000 Kč představovala náhradu za pozemky parcelní číslo a p. číslo částka 750 000 Kč byla náhrada za pozemek p. číslo vše k. ú. Hlincova příjmení). Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal
-) rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 Co 511/2016 -171 byl rozsudek soudu I. stupně ve všech výrocích potvrzen. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání
-) Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 24. 1. 2017, č. j. 22 Cdo 5348/2016 -224, rozhodl tak že rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení
-) rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 2018, č. j. 5 Co 511/2016 -329, bylo rozhodnuto tak, že rozsudek soudu I. stupně se ve výroku v odstavcích I. až III. v části týkající se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku – pozemkové parcele p. číslo v k. ú. a obci obec mění tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků k tomuto pozemku se zrušuje a tento pozemek – pozemková parcela p. číslo v k. ú. a obci obec se přikazuje do vlastnictví žalobce, kterému se ukládá povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 900 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku – stavební parcele parcelní číslo, jehož součástí je stavba rodinného domu adresa, v k. ú. a obci obec, a k pozemku – pozemkové parcele p. číslo v k. ú. a obci obec, se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací zpět k dalšímu řízení.
-) rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 1. 2019 bylo rozhodnuto tak, že za pozemky parcelní číslo a p. číslo žalované žádná náhrada nenáleží
8. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že z účtu žalobce byl uhrazen vypořádací podíl ve výši 900 000 Kč.
9. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
Žalobce se u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhal vypořádání spoluvlastnictví s bývalou manželkou, přičemž požadoval, aby mu soud přikázal nemovité věci do výlučného vlastnictví bez náhrady, neboť manželka obdržela plnění již v rámci vypořádání SJM. Soud přikázal nemovitosti do vlastnictví žalobce ovšem za náhradu ve výši 3 750 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, žalobce proto podal dovolání. Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud následně přikázal nemovitosti do vlastnictví žalobce a uložil mu zaplatit vypořádací podíl v částce 900 000 Kč. Žalobce se obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu škody způsobené mu v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v naříkaném řízení. Tato spočívá v částce 150 000 Kč představující rozdíl mezi skutečně vyplacenou výší vypořádacího podílu v roce 2018 a výší vypořádacího podílu, který by byl vyplacen bývalé manželce v roce 2016, bylo-li by soudem správně rozhodnuto.
10. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení,
v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
11. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí; majetkový stav je tvořen především souhrnem hmotných předmětů (věcí) o určité hodnotě vyjádřené v penězích a jiných hodnot či práv, jsou-li penězi ocenitelné (např. pohledávky, tzv. duševní vlastnictví apod.); oproti tomu pasiva se do hodnoty majetkového stavu promítají negativně.
12. V posuzované věci označuje žalobce za škodu rozdíl mezi částkou, která mu byla soudním rozhodnutím uložena k zaplacení na úhradu vypořádacího podílu bývalé manželce, a částkou, která by mu z téhož titulu byla uložena o dva roky dříve. Ze skutkových tvrzení tak lze dovodit, že důvodem vzniku škody není nezákonné rozhodnutí, ačkoliv žalobce toto ve svém podání uvádí, ale že má být důsledkem nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Je nepochybné, že rozdíl ve výši vypořádacího podílu plynutím doby vznikl. Zvýšení předmětné částky, kterou byl žalobce nucen ze svého majetkového stavu vynaložit, bylo vyvoláno změnou obvyklé ceny nemovitostí, které byly žalobci soudním rozhodnutím přikázány do vlastnictví. Již z toho je zřejmé, že platbu zmíněné částky, coby důvod snížení majetkového stavu žalobce, nelze oddělit od okolnosti, že současně jeho majetkový stav doznal pozitivní změny
v tom směru, že konstitutivním rozhodnutím soudu o vypořádání spoluvlastnictví se stal výlučným vlastníkem celých vypořádávaných nemovitostí, a to za náhradu, která má kompenzovat bývalé manželce to, že ona jako původní spoluvlastník své vlastnické právo
k nemovitosti zcela pozbyla. I když tedy došlo vlivem zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně k pozdějšímu vydání meritorního rozhodností, nelze dovodit, že žalobcem uplatněný nárok by představoval škodu, která vznikla na jeho majetku. Má-li být spoluvlastnictví vypořádáno, musí nutně ten ze spoluvlastníků, který svůj spoluvlastnický podíl pozbývá, obdržet částku odpovídající hodnotě jeho podílu na věci. Změna výše této částky u nemovitostí, k nimž
v průběhu řízení došlo, a která měla v konečném důsledku odraz v soudem určené výši vypořádacího podílu, respektuje požadavek odpovídající náhrady pro bývalou manželku, která spoluvlastnictví k nemovitostem pozbyla. Představuje-li tedy částka připadající na peněžité vypořádání kompenzaci za to, že se tato věc (v hodnotě rozhodné k okamžiku vydání konstitutivního soudního rozhodnutí) stává v celém rozsahu výlučným vlastnictvím účastníka řízení, nejde o újmu spočívající ve snížení jeho majetkového stavu, a to ani za situace, kdy v předchozí době mohla být její výše odlišná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, 25 Cdo 1208/2006 ).
13. K tomu, aby byla shledána odpovědnost státu za škodu, musí být kumulativně naplněny tři zákonné předpoklady, a sice vznik škody, existence nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu, a příčinná souvislost mezi nimi. Lze tedy shrnout, že v projednávaném případně nejsou splněny podmínky pro vznik práva na náhradu škodu dle zákona, neboť v nedošlo ke vzniku škody, není proto dán ani základ nároku žalobce. S ohledem na uvedený závěr tak soudu nezbylo než žalobu zamítnout.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě ze dne 7. 10. 2020 Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.