Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 27/2021-79

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 18.215 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7.860 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 7.860 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 21.602,28 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 12.405,82 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, 8,05 % p. a. z částky 4.545,82 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 23,72 % p. a. z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a 20,98 % p. a. z částky 2.405,82 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7.860 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 7.860 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 21.602,28 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 12.405,82 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, 8,05 % p. a. z částky 4.545,82 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 23,72 % p. a. z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a 20,98 % p. a. z částky 2.405,82 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 10. 2020 domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení částky 15.250 Kč s úrokem 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % p. a., s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.667,96 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.247,29 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i částku 7.400 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 300 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 12. 2018. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila pouze částku 2.150 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho.

2. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.965 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 643,95 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.688,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 2.405,82 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 20,98 % ročně z částky 2.405,82 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, vše na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou dne datum pod číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i částku 2.955 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 43 týdenních (sedmidenních) splátkách po 185 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 12. 2018. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila pouze částku 4.990 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho.

3. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.

4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou pod číslo. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala vrátit dále částku ve výši 7.400 Kč, jež představuje úrok ve výši 1.400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum číslo pak bylo zjištěno, že jejím předmětem je poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se pak zápůjčkou vrátit s částkou ve výši 2.955 Kč, jež představuje úrok ve výši 455 Kč, poplatek za administrativní činnost 1.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.500 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč.

6. K charakteru smluv nutno dodat, že mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č , podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

7. Ze zákaznických karet ze dne 18. 1. 2016 a 23. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v prvně uvedené uvedla, že je bez zaměstnání, je na mateřské dovolené, bydlí v nájmu a má dvě nezaopatřené děti. Příjmy uvedla ve formě mzdy 4.800 Kč a státní podpory 16.373 Kč. Výdaje potom celkem 19.800 Kč (nájem/inkaso 6.600 Kč, výdaje domácnosti 12.000 Kč, splátky 1.000 Kč a telefon 200 Kč). Uváděné údaje nebyly podle zákaznické karty podloženy žádnými doklady. Podobně byly poměry žalované uvedeny v kartě zákazníka ze dne 23. 10. 2015 s tím rozdílem, že žalovaná bydlela s rodiči přítele a její příjmy činily 12.800 Kč (mateřská 4.300 Kč, brigáda 7.500 Kč a přídavky 1.000 Kč) a výdaje 8.700 Kč (nájem/inkaso 1.500 Kč, výdaje domácnosti 7.000 Kč a telefon 200 Kč). K těmto údajům měla být doložena pracovní smlouva a výměr státní podpory. Tyto doklady v průběhu řízení předloženy nebyly a k výzvě soudu žalobkyně sdělila, že je nemá k dispozici.

8. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet soud předně považuje za neprůkazný, neboť žalobkyně jej s výjimkou jednostranného prohlášení žalované ve formě zákaznických karet nedoložila žádnými dalšími důkazy. To se týká jak příjmů, tak prezentovaných výdajů žalované. Ani soud tak neměl možnost náležitě ověřit, zda údaje uváděné žalovanou odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Přitom kromě dávek deklarovala žalovaná vedlejší příjmy z brigád a tyto představovaly významný příspěvek do celkových příjmů žalované. Nelze rovněž přehlédnout, že pokud žalovaná uváděla soužití s přítelem a dvě vyživovací povinnosti, nebylo zjišťováno a ověřováno jaké jsou celkové příjmy a výdaje domácnosti, což je jistě více vypovídající o celkových poměrech žalované, než jen příjmy a výdaje samotné žalované. Těmito skutečnostmi se předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované nezabývala.

9. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalované („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

10. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

11. Lze dodat, že z citovaných ustanovení, v nichž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice kladen důraz i na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

12. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovanou uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

13. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

14. V daném případě nebyla žalovaná podle obsahu spisu a předložených dokladů v potřebné kvalitě dotazována na její celkové poměry (zejm. poměry celé domácnosti, zda a jak do poměrů žalované zasahovalo soužití s partnerem a vyživovací povinnost k dvěma nezaopatřeným dětem apod.) a žalobkyně ani nepředložila jakékoliv doklady, jimiž měly být deklarované poměry žalované ověřovány. Nemohlo tak být posouzeno, zda tyto vůbec odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Pouhé potvrzení na zákaznické kartě, že došlo k předložení některých dokladů a jejich ověření, soud považuje z výše uvedených důvodů za nedostačující. Samo o sobě to totiž nevylučuje uvedení nepravdivých nebo zkreslených skutečností jednou či druhou stranou za účelem poskytnutí nebo získání zápůjčky (ať už by pro to byly důvody jakékoliv). V této souvislosti soud proto nepovažuje za přiléhavý ani poukaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97.

15. Na uvedeném základě proto soud dovodil, že předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele nedostála řádně povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou) a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr.

16. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.

17. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalovaného došlo za účinnosti , (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení a násl. o. z.

18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.

19. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z tvrzení žalobkyně, o němž není důvod pochybovat, že žalovaná dosud z titulu prvně uváděné smlouvy uhradila částku 2.150 Kč a na druhou smlouvu 4.990 Kč (žalovaná v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala zaplacení jiné částky). Vzhledem k tomu, že zápůjčky byly žalované poskytnuty ve výši 10.000 Kč a 5.000 Kč, činí ke dni rozhodnutí soudu neuhrazený zůstatek jistiny zápůjček částky 7.850 Kč a 10 Kč, celkem 7.860 Kč. V tomto rozsahu, tj. co do částky 7.860 Kč, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit.

20. V otázce vzájemného zúčtování plateb dospěl soud k přesvědčení, že soud ve smyslu § 2993 o. z. provede zúčtování všech tvrzených a prokázaných plateb, kdy od jistiny úvěru se odečtou veškeré platby dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh). Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.

21. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 odeslaného podle podacího lístku dne 7. 1. 2020 a doručeného ve smyslu § 573 o. z. dne 10. 1. 2020. V oznámení byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal právě na uplynutí lhůty k zaplacení v oznámení – analogicky ve smyslu o. z., tj. do 20. 1. 2020. Ode dne následujícího se pak žalovaná dostala do prodlení. Výše úroku z prodlení vyplývá z , přičemž soud je limitován výší úroku z prodlení uplatněnou v návrhu.

22. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat.

23. K zaplacení přiznané částky byla žalované stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

24. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena kromě smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou již zmíněným oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 adresovaným žalované a podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byla-li žalovaná o postoupení vyrozuměna (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná je povinna plnit žalobkyni.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když ve věci úspěšnější žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.