Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 158/2020-194
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2
pro zaplacení 95 275 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 008 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 96 133 Kč od 4. 10. 2020 do 15. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši
8,25 % z částky 6 008 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 89 267 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 4. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 008 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 96 133 Kč od 4. 10. 2020 do 15. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 008 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 89 267 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 4. 10. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 185 400 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že byla v procesním postavení žalované účastníkem řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci pod sp. zn. 19 Cm 185/2010 , zahájeného dne 13. 5. 2010 na základě žaloby anonymizována dvě slova země o 1 298 991,50 Kč. Nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce uvedeného řízení byla žalobkyně nucena setrvat ve stavu nejistoty týkající se jejích práv a povinností, čímž jí vznikla nemajetková újma, za kterou jí náleží zadostiučinění v penězích. Řízení celkem trvalo 9 let a 8 měsíců, nejednalo se o případ skutkově nebo právně složitý a žalobkyně (v procesním postavení žalované) se na délce řízení nepodílela. Žalobkyně byla po celou dobu řízení udržována v nejistotě, zda bude muset zaplatit značnou částku, navíc s úroky, které za dobu řízení dosahovaly prakticky výše jistiny. Stav nejistoty znemožňoval poškozené jakékoli plánování ohledně rozhodování a vývoje společnosti, což mělo na fungování společnosti značný vliv. Při výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění vyšla žalobkyně z částky 18 000 Kč za rok řízení, resp. 1 500 Kč za měsíc. Z důvodu skutkové a procesní složitosti a stupňů řízení lze uvažovat o snížení celkové částky o 30 %, zvýšit základní výši o 30 % z důvodu postupu soudu a o 20 % z důvodu významu pro žalobkyni, u níž došlo k poklesu provozního výsledku hospodaření vlivem probíhajícího řízení.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobkyně došlo dne 11. 12. 2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 90 125 Kč. Délku řízení ve vztahu k žalobkyni (v procesním postavení žalované v naříkaném řízení) počítala žalovaná od doručení žaloby, tj. od 9. 6. 2010, kdy se žalobkyně o řízení dozvěděla. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 . Vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná přistoupila ke snížení základní částky o 20 % z důvodu skutkové a procesní složitosti, význam pro žalobkyni hodnotila jako standardní. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.
3. Žalobkyně v reakci na vydání stanoviska žalovanou po podání žaloby vzala svou žalobu co do částky 90 125 Kč zpět. Ve zbytku na žalobě trvala. Řízení bylo usnesením ze dne 19. 1. 2021,
čj. 46 C 158/2020 -191, v rozsahu zpětvzetí zastaveno.
4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Žalobkyně se svým podáním ze dne 1. 4. 2020 nazvaným Uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. , obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, kterou vyčíslila částkou 185 400 Kč představující přiměřené zadostiučinění za řízení před Krajským soudem v Ostravě, sp. zn. 19 Cm 185/2010 . Žalovaná přípisem ze dne 3. 4. 2010 potvrdila doručení podání žalobce dne 3. 4. 2020.
7. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobkyni žalovaná vypočetla na 9 let a 7 měsíců a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 90 125 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok řízení
(v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 20 % z důvodu skutkové a procesní složitosti o 10 % z důvodu, že řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy.
8. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka obec, sp. zn. 19 Cm 185/2010 , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:
-) dne 13. 5. 2010 byla podána k Okresnímu soudu v Přerově žaloba žalobce příjmení fotbalový svaz, o. s. proti žalované právnická osoba Předmětem žaloby byla částka 1 298 991,50 Kč s příslušenstvím z titulu nároku ze smlouvy o dílo, kterou se žalovaná, jakožto zhotovitel, zavázala vytvořit pro žalobce software k decentralizaci registrace hráčů na krajské fotbalové svazy, a tento software mu řádně dodat
-) dne 19. 5. 2010 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku
-) dne 1. 6. 2010 žalobce soudní poplatek uhradil
-) dne 4. 6. 2010 byl vydán platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne 9. 6. 2010
-) dne 23. 6. 2010 podala žalovaná odpor
-) dne 20. 7. 2010 se žalovaná vyjádřila k žalobě. Ve svém vyjádření současně vznesla námitku věcné nepříslušnosti soudu
-) dne 21. 7. 2010 soud zaslal vyjádření žalované žalobci k vyjádření, a současně jej vyzval, aby se vyjádřil též k namítnutému nedostatku věcné příslušnosti
-) dne 2. 8. 2010 se žalobce vyjádřil k námitce věcné nepříslušnosti
-) dne 5. 8. 2010 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o věcné příslušnosti
-) dne 26. 8. 2010 ulice soud rozhodl, že k projednání věci je příslušný Krajský soud a věc bude postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě
-) dne 15. 10. 2010 byla věc předložena Krajskému soudu v Ostravě
-) dne 29. 12. 2010 soud vyzval žalobce k doplnění žaloby
-) dne 24. 1. 2011 žalobce k výzvě soudu předkládá doplnění žaloby, které je téhož dne zasláno žalované k vyjádření ve lhůtě 10 dnů
-) dne 10. 2. 2011 žalovaná předkládá své vyjádření
-) dne 31. 5. 2011 bylo vyjádření žalované zasláno žalobci k vyjádření ve lhůtě 15 dnů
-) dne 17. 6.2011 žalobce žádá o prodloužení lhůty k vyjádření
-) dne 20. 6. 2011 soud prodloužil žalobci lhůtu do 20. 7. 2011
-) dne 12. 7. 2011 žádá žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření
-) dne 12. 7. 2011 soud prodloužil žalobci lhůtu do 29. 7. 2011
-) dne 5. 8. 2011 se žalobce vyjádřil k vyjádření žalované
-) dne 8. 8. 2011 bylo vyjádření žalobce zasláno žalované
-) dne 15. 8. 2011 bylo nařízeno jednání na 2. 11. 2011
-) dne 31. 8. 2011 požádala žalovaná o prodloužení lhůty k vyjádření
-) dne 31. 8. 2011 byla lhůta k vyjádření prodloužena do 15. 9. 2011
-) dne 16. 9. 2011 předložila žalovaná své vyjádření
-) dne 19. 9. 2011 bylo vyjádření žalované zasláno žalobci na vědomí
-) dne 26. 9. 2011 soud uložil žalované, aby složila zálohu na provedení důkazu
-) dne 7. 10. 2011 byla záloha složena
-) dne 27. 10. 2011 bylo jednání odročeno z důvodu pracovní neschopnosti samosoudkyně
-) dne 19. 12. 2011 bylo nařízeno jednání na 9. 2. 2012
-) dne 20. 1. 2012 zaslal žalobce návrh na provedení důkazu
-) dne 24. 1. 2012 byl žalobce vyzván, aby složil zálohu na provedení důkazu
-) dne 9. 2. 2012 se konalo jednání, při kterém byly prováděny listinné důkazy a vyslýchán svědek. Jednání bylo za účelem vytvoření časového rámce účastníkům k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů a k doplnění obrany žalovaného odročeno na den 15. 5. 2012.
-) dne 3. 2. 2012 byla složena záloha na provedení důkazu svědeckou výpovědí
-) dne 9. 3. 2012 žalobce k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení
-) dne 10. 3. 2012 soud vyjádření zaslal protistraně
-) dne 29. 3. 2012 předložil svoje vyjádření žalovaný
-) dne 2. 4. 2012 bylo vyjádření žalované zasláno protistraně
-) dne 15. 5. 2012 se konalo jednání, při němž bylo vyslechnuto 6 svědků, provedena celá řada listinných důkazů, a jednání bylo za účelem vyčkání případného doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce odročeno na 7. 8. 2012
-) dne 30. 5. 2012 žalobkyně doplnila rozhodné skutečnosti
-) dne 18. 6. 2012 bylo podání žalobkyně zasláno žalované k písemnému vyjádření ve lhůtě
15 dnů
-) dne 16. 7. 2012 se žalovaná písemně vyjádřila k tvrzení žalobce
-) dne 17. 7. 2012 bylo podání žalované zasláno protistraně
-) dne 7. 8. 2012 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na
16. 8. 2012
-) dne 16. 8. 2012 byl vynesen rozsudek, který byl účastníkům zaslán 14. 9. 2012
-) dne 1. 10. 2012 se žalobce proti rozsudku odvolal
-) dne 4. 10. 2012 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání
-) dne 12. 10. 2012 žalobce soudní poplatek z odvolání uhradil
-) dne 2. 11. 2012 žalobce doplnil své odvolání
-) dne 3. 12. 2012 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 30. 4. 2013 odvolací soud nařídil jednání na 11. 6. 2013
-) dne 27. 5. 2013 se žalovaná vyjádřila k odvolání
-) dne 11. 6. 2013 se konalo jednání před odvolacím soudem, v jehož závěru bylo rozhodnuto tak, že se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Důvodem bylo, že soud prvního stupně se řídil nesprávnou právní úvahou, v návaznosti na ni nezjistil řádně skutkový stav věci, přičemž důsledkem jeho nesprávného právního posouzení jsou vady řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
-) dne 9. 8. 2013 bylo usnesení odvolacího soudu zasláno účastníkům
-) dne 3. 9. 2013 soud vyzval účastníky, aby specifikovali dotazy pro znalce
-) dne 17. 9. 2013 na výzvu soudu reagovala žalovaná
-) dne 18. 9. 2013 požádal žalobce o prodloužení lhůty do 30. 9. 2013
-) dne 2. 10. 2013 se žalobce k výzvě soudu vyjádřil
-) dne 18. 10. 2013 se žalobce vyjádřil k vyjádření žalované
-) de 10. 12. 2013 vyzval soud žalobce k předložení důkazu
-) dne 23. 12. 2013 požádal žalobce o prodloužení lhůty
-) dne 13. 1. 2014 žalobce výzvě vyhověl
-) dne 17. 1. 2014 soud zaslal datový nosič s důkazy straně žalované
-) dne 28. 2. 2014 se žalovaný vyjádřil k obsahu datového nosiče
-) dne 5. 3. 2014 soud ustanovil znalce k vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení spisového materiálu
-) dne 20. 6. 2014 požádal znalec o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do
31. 7. 2014.
-) dne 30. 6. 2014 soud žádosti znalce vyhověl
-) dne 14. 8. 2014 soud urgoval znalce o předložení znaleckého posudku
-) dne 9. 9. 2014 sdělil znalec, že by měl být znalecký posudek hotov do 15. 10. 2014
-) dne 15. 10. 2014 sdělil znalec, že byl nucen objednat speciální zařízení pro čtení dat z paměťových médií, které teprve dnešního dne došlo. Je třeba provést kopii paměťových médií, a teprve následně učinit analýzu staženého obsahu
-) dne 31. 10. 2014 soud vyzval znalce, aby ve lhůtě 15 dnů sdělil, kdy lze očekávat předložení znaleckého posudku
-) dne 19. 11. 2014 znalec sdělil soudu, že posudek bude zaslán do 3. 12. 2014
-) dne 8. 12. 2014 byl soudu zaslán znalecký posudek
-) dne 11. 12. 2014 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům k vyjádření ve lhůtě 15 dnů
-) dne 23. 12. 2014 žalobce žádá o prodloužení lhůty
-) dne 30. 12. 2014 soud přiznal znalci znalečné
-) dne 5. 1. 2015 se žalovaná vyjádřila ke znaleckému posudku
-) dne 21. 1. 2015 se ke znaleckému posudku vyjádřil též žalobce
-) dne 20. 3. 2015 soud uložil znalci, aby svůj znalecký posudek doplnil. Současně nařídil jednání na 21. 5. 2015.
-) dne 14. 5. 2015 zaslala žalovaná své vyjádření a požádala o odročení jednání, neboť má za to, že výslech znalce, který má být při jednání proveden je předčasný. Navrhuje odročení jednání do doby, než se žalovaná bude moci vyjádřit k autenticitě důkazů, které žalobce předložil znalci ke zkoumání
-) dne 15. 5. 2015 soud žádosti o odročení nevyhověl
-) dne 21. 5. 2015 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut znalec. Účastníci byli vedeni ke smírnému narovnání. Jednání bylo odročeno na 4. 8. 2015
-) dne 12. 6. 2015 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 11. 6. 2015 se žalovaná vyjádřila k výzvě soudu
-) dne 15. 6. 2015 bylo vyjádření zasláno protistraně
-) dne 3. 7. 2015 dodal své vyjádření žalobce
-) dne 22. 7. 2015 byla žalovaná vyzvána ke složení zálohy na provedení důkazu
-) dne 4. 8. 2015 se konalo jednání, při kterém účastníci požádali, aby jim soud poskytl dostatek prostoru k projednání možného kompromisního řešení. Soud předestřel svůj další postup ve věci, jednání bylo odročeno za účelem vytvoření časového prostoru k mimosoudnímu jednání, vyhotovení otázek pro znalce za účelem doplnění znaleckého dokazování a k vypracování doplňku znaleckého posudku na neurčito
-) dne 31. 8. 2015 žalobce předkládá své vyjádření
-) dne 4. 9. 2015 se k výzvě soudu vyjadřuje též žalovaná
-) dne 7. 10. 2015 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 9. 11. 2015 soud uložil znalci, aby doplnil znalecký posudek ve lhůtě 60 dnů
-) dne 1. 2. 2016 soud urgoval vypracování posudku
-) dne 10. 2. 2016 soud opětovně urgoval vypracování posudku. Na urgenci znalec reagoval tak, že sdělil, že od žalovaného neobdržel paměťové média se softwarem určeným k analýze
-) dne 1. 3. 2016 znalec sdělil soudu, že předmětné paměťové médium od žalované dostal minulý týden, a je sto znalecký posudek vypracovat do 31. 3. 2016
-) dne 1. 4. 2016 znalec sděluje, že měl problém s pevným diskem žalovaného, na němž musela být data obnovena. Přislíbil vypracování znaleckého posudku do konce příštího týdne
-) dne 12. 4. 2016 znalec předložil znalecký posudek, který byl rozeslán stranám 13. 4. 2016
-) dne 21. 4. 2016 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 25. 4. 2016 se žalobce vyjádřil ke znaleckému posudku
-) dne 4. 5. 2016 soud nařídil jednání na 24. 5. 2016
-) dne 6. 5. 2016 se žalovaná vyjádřila ke znaleckému posudku
-) dne 9. 5. 2016 žalovaná podala odvolání proti usnesení o přiznání znalečného
-) dne 6. 5. 2016 žalovaná požádala o odročení jednání pro svoji nepřítomnost v ČR
-) dne 10. 5. 2016 soud odročil jednání na 7. 6. 2016
-) dne 7. 6. 2016 se konalo jednání, při kterém byl proveden doplněk znaleckého posudku, vyslechnut znalec, a jednání bylo za účelem doplnění případných důkazních návrhů žalobcem a vytvoření časového prostoru ke smírnému jednání na 19. 7. 2016
-) dne 24. 6. 2016 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 24. 6. 2016 zaslal žalobce své vyjádření, které bylo zasláno žalovanému na vědomí dne
27. 6. 2016.
-) dne 12. 7. 2016 zaslala žalovaná své vyjádření k vyjádření žalobce. Toto bylo zasláno žalobci na vědomí dne 14. 7. 2016.
-) dne 19. 7. 2016 se konalo jednání. Žalobce vzal svou žalobu částečně zpět. Žalovaná sdělila, že znalec nevyčerpal celý předmět zkoumání. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vytvoření časového prostoru žalované ke specifikaci otázek pro znalce, složení zálohy na znalecký posudek a vypracování znaleckého posudku z oboru Ekonomika ceny a odhady.
-) dne 29. 7. 2016 žalovaná sdělila svůj návrh znaleckého úkolu pro znalce
-) dne 18. 8. 2016 předložila žalovaná své vyjádření ve věci
-) dne 5. 9. 2016 soud ustanovil znalce
-) dne 4. 11. 2016 znalec předložil svůj znalecký posudek, který byl dne 4. 11. 2016 zaslán stranám k vyjádření ve lhůtě 15 dnů
-) dne 11. 11. 2016 soud rozhodl o znalečném
-) dne 28. 11. 2016 žalovaný požádal o prodloužení lhůty k vyjádření ke znaleckému posudku, která mu byla prodloužena do 28. 12. 2016
-) dne 4. 1. 2017 bylo nařízeno jednání na 16. 3. 2017
-) dne 5. 1. 2017 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o znalečném
-) dne 19. 1. 2017 odvolací soud usnesení o znalečném změnil
-) dne 20. 1. 2017 žalovaná učinil návrh na zajištění důkazů
-) dne 2. 3. 2017 předložila žalovaná návrh na výslech znalce
-) dne 14. 3. 2017 žalovaná požádala o odročení jednání, ke kterému se dne 14. 3. 2017 připojil žalobce.
-) dne 14. 3. 2017 soudem sděleno, že bez sdělení důvodu nelze žádosti o odročení vyhovět
-) dne 15. 3. 2017 se žalobce vyjádřil ke znaleckému posudku
-) dne 16. 3. 2017 se konalo jednání, při kterém došlo k výslechu 3 znalců. Jednání bylo odročeno za účelem doplnění žalobních tvrzení, respektive úpravy výroku na 28. 3. 2017
-) dne 20. 3. 2017 předložil žalobce své vyjádření
-) dne 23. 3. 2017 se žalovaná vyjádřila ke změně žaloby
-) dne 28. 3. 2017 se konalo jednání, které bylo odročeno na 7. 4. 2014 za účelem vyhlášení rozsudku
-) dne 7. 4. 2017 se konalo jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku, který byl rozeslán účastníkům dne 29. 5. 2017
-) dne 10. 4. 2017 bylo přiznáno znalečné
-) dne 4. 5. 2017 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 2. 6. 2017 bylo rozhodnuto o znalečném
-) dne 13. 6. 2017 se žalovaná proti rozsudku odvolala
-) dne 19. 6. 2017 byla žalovaná vyzvána k úhradě soudního poplatku z odvolání
-) dne 23. 6. 2017 žalovaný požádal o osvobození od soudního poplatku
-) dne 28. 6. 2017 soud vyzval žalovanou, aby svou žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku doplnila
-) dne 30. 6. 2017 žalovaná požádala o prodloužení lhůty
-) dne 10. 7. 2017 soud lhůtu do 14. 7. 2017 prodloužil
-) dne 18. 7. 2017 žalovaná sdělila, že soudní poplatek zaplatila
-) dne 7. 8. 2017 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání odvolacímu soudu
-) dne 12. 1. 2018 odvolací soud nařídil jednání na 27. 2. 2018
-) dne 19. 2. 2018 žalovaná své odvolání doplnila
-) dne 21. 2. 2018 se k odvolání vyjádřil žalobce
-) dne 27. 2. 2018 se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty k mimosoudnímu jednání účastníků na 10. 4. 2018
-) dne 10. 4. 2018 odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a V. a doplňující usnesení v celém rozsahu zrušil a vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení. Důvodem zrušení bylo, že řízení před soudem prvního stupně bylo stiženo vadou spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, neboť soud prvního stupně v rozporu se zákonem i s právním názorem odvolacího soudu, který je pro něj závazný, nezjistil všechny právně významné skutečnosti pro posouzení otázky, zda se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila.
-) dne 20. 6. 2018 soud prvního stupně vyzval žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.
-) dne 28. 6. 2018 žalobce požádal o prodloužení lhůty, která mu byla prodloužena do
20. 7. 2018.
-) dne 23. 7. 2018 žalobce předložil doplnění důkazů. Toto bylo zasláno na vědomí žalované dne 24. 7. 2018.
-) dne 6. 9. 2018 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem případného smírného narovnání, k předložení důkazu a přípravy závěrečného návrhu na 27. 9. 2018
-) dne 26. 9. 2018 požádal žalobce o odročení jednání z důvodu nemoci zástupce žalobce
-) dne 26. 9. 2018 bylo jednání odročeno na 11. 10. 2018
-) dne 11. 10. 2018 se konalo jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na
19. 10. 2018
-) dne 19. 10. 2018 byl vyhlášen rozsudek, jehož písemné vyhotovení bylo účastníkům zasláno dne 19. 11. 2018
-) dne 4. 12. 2018 se žalobce proti rozsudku odvolal
-) dne 6. 12. 2018 bylo odvolání žalobce zasláno protistraně
-) dne 17. 12. 2018 se žalovaná k odvolání žalobce vyjádřila
-) dne 20. 12. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 30. 1. 2019 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 21. 3. 2019
-) dne 21. 3. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 26. 3. 2019
-) dne 26. 3. 2019 byl napadený rozsudek odvolacím soudem potvrzen
-) dne 5. 8. 2019 podal žalobce proti rozsudku odvolacího soudu dovolání
-) dne 9. 8. 2019 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku z dovolání
-) dne 15. 8. 2019 byl soudní poplatek z dovolání uhrazen
-) dne 25. 9. 2019 se k dovolání žalobce vyjádřil žalovaný
-) dne 7. 10. 2019 byl spis předložen k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu
-) dne 14. 11. 2019 Nejvyšší soud vyzval žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku
-) dne 26. 11. 2019 byl doplatek soudního poplatku uhrazen
-) dne 18. 12. 2019 Nejvyšší soud dovolání odmítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne
14. 1. 2020.
9. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je i poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, částečně důvodná.
11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb. , provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování
o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu
č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť
v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008 ).
14. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení.
15. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 11. 12. 2020, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 90 125 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.
16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení
(tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
17. Žalobkyně při výpočtu výše újmy vycházela z celkové délky řízení, tj. od 13. 5. 2010 do
14. 1. 2020, ačkoliv v posuzovaném řízení vystupovala v procesním postavení žalované. Soud má za to, že nevěděla-li žalovaná o řízení proti němu vedeném, nemohla jí za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděla, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 ). Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 19 Cm 185/2010 , vyplývá, že žalobkyně se o zahájení řízení dozvěděla až dne 9. 6. 2010, kdy jí byl doručen platební rozkaz. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo od 9. 6 2010 do 14. 1. 2020, tj. 9 let a 7 měsíců.
18. Posuzované řízení bylo složitější po procesní stránce. V řízení bylo rozhodováno o věcné nepříslušnosti, žalobce (v projednávané věci) byl opakovaně vyzýván k doplnění žaloby, účastníci opakovaně doplňovali i bez výzvy soudu jak žalobu, tak obranu. V řízení byla navržena řada důkazů, soud několikrát vyzýval k úhradám záloh na provedení důkazu, bylo vyslechnuto
7 svědků, provedena celá řada listinných důkazů, v řízení byli ustanoveni 3 znalci, s tím byla spojena nutnost rozhodovat o znalečném, vzhledem k vypracování doplňků znaleckých posudků i opakovaně. Bylo podáno odvolání proti rozhodnutí o znalečném, žaloba byla vzata částečně zpět. příjmení byl řešen na třech stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, vrchní soud rozhodoval jednou o věcné příslušnosti, jednou o odvolání proti rozhodnutí
o znalečném, dvakrát ve věci samé, jednou rozhodoval Nejvyšší soud o dovolání ve věci samé.
19. Žalobkyně se na délce řízení podílela. Jednak tím, že neposkytla součinnost znalci, kterému měla zaslat paměťová média se softwarem určeným k analýze (3 měsíce), jednak odročením jednání z důvodu nepřítomnosti v ČR (2 týdny), žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření ke znaleckému posudku (1 měsíc) a žádostí o osvobození od soudního poplatku, který však uhradila (1 měsíc).
20. Stran činnosti soudu lze postup soudu prvního stupně považovat za plynulý, zrušení v pořadí prvního rozsudku z důvodu jiného právního názoru mu nelze klást k tíži, ovšem nerespektování závazného právního závěru odvolacího soudu, které mělo za následek nedostatečně zjištěný skutkový stav a nezjištění významných skutečností pro právní posouzení, pro které byl zrušen v pořadí druhý rozsudek soudu I. stupně soudem odvolacím, již k tíži soudu přičítat třeba. Dále bylo shledáno období nečinnosti odvolacího soudu v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v délce 5 měsíců a nečinnost Nejvyššího soudu v délce téměř 13 měsíců.
S ohledem na povahu Nejvyššího soudu nelze označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před ním (srov. jméno, P. příjmení za škodu při výkonu veřejné moci.
1 vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, 286 s.), v tomto případě však byla tato lhůta překročena.
21. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní obchodněprávní řízení. Žalovaná je podnikatelem a nese podnikatelské riziko, do kterého lze zahrnout také soudní řešení případných sporů s obchodními
partnery. Pokud žalobkyně podniká, riziku se dobrovolně vystavuje a nelze jen z výše částky sporu dovozovat vyšší význam řízení. Namítané řízení proto soud pro žalobkyni co do významu považuje za standardní.
22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky
16 000 Kč za rok, neboť řízení se svou délkou přibližuje 10 letům. Nebyly však shledány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, neboť se v daném případě nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009 ).
23. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 9 let a 7 měsíců činí 137 333 Kč (8 x 16 000 + 7 x 1 333). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 40 % (za procesněprávní o 20 %, za počet stupňů soudní soustavy o 20 %). O dalších
5 % soud základní částku snížil s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Důvody pro zvýšení náhrady soud shledal v postupu soudu I. stupně, který nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu, a to v míře 15 %. Pokud se jedná o období nečinnosti, toto je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 ). Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši
96 133 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 90 125 Kč, soud proto výrokem I. přiznal pouze rozdíl mezi těmito částkami, tj. 6 008 Kč. Výrokem II. pak žalobu co do částky přesahující přiznané přiměřené zadostiučinění soud zamítl.
24. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.
30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011, když žalovaná částečně plnila, to však až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona. Žalobkyně má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů ve výši 13 342. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby a částečném zpětvzetí žaloby ze dne 18. 1. 2021) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 2 142 Kč Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.