Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 13/2021-39
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo - část obce
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 10.786 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 600 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 4. 1. 2019 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 8 186 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 600 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 4. 1. 2019 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 8 186 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 10 786 Kč s 9,75% úroky z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 3. 11. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností právnická osoba) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 18 186 Kč, prostřednictvím čtrnácti měsíčních splátek, přičemž poslední splátka byla splatná dne 3. 1. 2019. Žalovaná žalobci v době platnosti smlouvy uhradila právnímu předchůdci žalobce celkem částku 7 400 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny ve výši 6 138,78 Kč, z úroku z úvěru ve výši 363,14 Kč, z poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 547,59 Kč a z inkasního poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 1 067,57 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku v celkové výši 9 360 Kč žalobci dosud neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlasili.
4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav:
5. Dne 3. 11. 2017 podala žalovaná žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve které uvedla, že je vdova, starobní důchodkyně s příjmem 11 593 Kč měsíčně. Ohledně svých výdajů uvedla, že na nájemní bydlení a energie platí 3 000 Kč měsíčně a utratí 2 000 Kč měsíčně za dopravu, jídlo a osobní náklady. K žádosti doložila ústřižky složenek o výplatě důchodu a oznámení ČSSZ o výměře starobního důchodu. Na základě uvedených listin a žalovanou poskytnutých údajů s ní právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu o úvěru číslo na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že částku ve výši 10 000 Kč v hotovosti obdržela. Žalovaná se smlouvou zavázala, že právnímu předchůdci žalobce vrátí jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč a zaplatí úrok ve výši 963 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 923 Kč a inkasním poplatkem 1 800 Kč, celkem se zavázala žalobci vrátit 18 186 Kč ve 14 rovnoměrných měsíčních splátkách po 1 299 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 12. 2019 mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2020.
6. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu nároku na zaplacení jistiny 2 600 Kč s úroky z prodlení, nicméně není důvodná co do částky 8 186 Kč. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru).
14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce ověřoval příjmy žalované (doložené ústřižky složenek o výplatě důchodu a oznámení ČSSZ o výměře starobního důchodu). V tomto směru nelze žalobci nic vytknout. Žalobce však nijak neověřoval výdaje žalované, přitom vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, aniž by tyto jakkoliv ověřil. Již tyto žalovanou sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako poměrně (až podezřele) nízké, když byly uváděny výdaje žalované na její potřeby ve výši 2 000 Kč měsíčně a náklady na nájemní bydlení včetně energií ve výši 3 000 Kč měsíčně. U takto uvedených měsíčních nákladů lze bezesporu pochybovat o jejich věrohodnosti, nadto žalobce si byl vědom, že uzavírá smlouvu o úvěru s osobou ve starobním důchodu. Žalobce si od žalované nevyžádal výpis z účtu, ze kterého by mohl s jistotou učinit závěr, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru ani nájemní smlouvu, doklad o platně inkasa, apod. Soud proto uzavírá, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Žalobce má přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.
15. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když žádným způsobem neověřil jí uváděné výdaje, a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru číslo ze dne 3. 11. 2017 je tedy neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto uložil žalované povinnost vrátit žalobci poskytnutou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč poníženou o částku 7 400 Kč, kterou již žalovaná právnímu předchůdci žalobce zaplatila, v souladu s § 2991 občanského zákoníku včetně úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok).
16. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta (II. výrok).
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná byla ve věci částečně úspěšná, ve větší míře, než žalobce, proto by měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované nicméně žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.