Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 111/2021-30

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 470 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 955 Kč s úrokem z prodlení v částce 815,76 Kč, s úrokem v částce 2 033,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 485 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 515 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 515 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 955 Kč s úrokem z prodlení v částce 815,76 Kč, s úrokem v částce 2 033,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 485 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 515 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 515 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 470 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě které byla žalované dočasně poskytnuta částka 5 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky byla sjednána částka 2 955 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 455 Kč, poplatek ve výši 1 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 1 500 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 185 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná sjednané splátky neplnila, když uhradila pouze částku 1 485 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 5 000 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 1 470 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 2 033,89 Kč představuje úrok ve výši 20,98 % z částky 5 000 Kč ode dne splatnosti celé zápůjčky (datum) do data postoupení pohledávky (datum). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 815,76 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty sjednané pro úhradu splátky poslední úvěru (datum) do data postoupení pohledávky (datum).

2. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

3. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou ve výši 6 470 Kč ze Smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku 5 000 Kč. Žalovaná se Smlouvou zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 7 955 Kč, tvořenou jistinou 5 000 Kč a souhrnným poplatkem 2 955 Kč v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované pohledávky do datum. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 1 485 Kč. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla příjem ve výši částka (z toho podpora v nezaměstnanosti ve výši částka, vedlejší příjem ve výši částka, dávky státní sociální podpory ve výši částka a další příjmy ve výši částka) a výdaje ve výši částka.

4. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení účinného ke dni uzavření smlouvy ( , dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ NZSÚ“).

5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 NZSÚ a § 87 NZSÚ. Žalobkyně doložila pouze žalovanou vyplněnou zákaznickou kartu. Příjmy žalované nebyly doloženy. Ze zákaznické karty ze dne datum vyplynulo, že část příjmu žalované je tvořen účelově vázanými dávkami státní sociální podpory ve výši částka. Dále byla část příjmu žalované tvořena pouze dočasnou podporou v nezaměstnanosti ve výši částka. Příjem žalované byl tak nedostatečný pro splácení spotřebitelského úvěru. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA). Po odečtení dalších příjmů by byly příjmy žalované zcela nepostačující k úhradě měsíčních splátek zápůjčky.

6. Ust. § 86 NZSÚ a § 87 NZSÚ jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018).

7. Ustanovení § 86 NZSÚ a § 87 NZSÚ nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. jméno zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

8. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

9. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

10. V daném případě žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

11. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 3 515 Kč (původním jistina ve výši 5 000 Kč po zohlednění úhrad ve výši 1 485 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 515 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 2 955 Kč s úrokem z prodlení v částce 815,76 Kč, s úrokem v částce 2 033,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 485 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně ( o. z.) ve výši stanovené

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ( ).