Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 280/2020-70
: Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 38 026,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaná zaplacení částky 3 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky:
- 500 Kč od 15. 10. 2020 do 13. 11. 2020
- 1 000 Kč od 14. 11. 2020 do 15. 12. 2020
- 1 700 Kč od 16. 12. 2020 do 14. 1. 2021
- 2 200 Kč od 15. 1. 2021 do 12. 2. 2021
- 2 700 Kč od 13. 2. 2021 do 10. 3. 2021
- 3 200 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení,
pro částečné zpětvzetí žaloby zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 238 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 738 Kč od 19. 2. 2021 do 10. 3. 2021 a z částky 17 238 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 17 588,30 Kč s úrokem ve výši 95,9 % ročně z částky 25 889,36 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky:
- 34 377 Kč od 28. 4. 2020 do 2. 9. 2020
- 33 877 Kč od 3. 9. 2020 do 17. 9. 2020
- 33 077 Kč od 18. 9. 2020 do 14. 10.2020
- 32 577 Kč od 15. 10. 2020 do 13. 11. 2020
- 32 077 Kč od 14. 11. 2020 do 15. 12. 2020
- 31 377 Kč od 16. 12. 2020 do 14. 1. 2020
- 30 877 Kč od 15. 1. 2021 do 12. 2. 2021
- 30 377 Kč od 13. 2. 2021 do 18. 2. 2021
- 12 639 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaná zaplacení částky 3 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky: - 500 Kč od 15. 10. 2020 do 13. 11. 2020 - 1 000 Kč od 14. 11. 2020 do 15. 12. 2020 - 1 700 Kč od 16. 12. 2020 do 14. 1. 2021 - 2 200 Kč od 15. 1. 2021 do 12. 2. 2021 - 2 700 Kč od 13. 2. 2021 do 10. 3. 2021 - 3 200 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, pro částečné zpětvzetí žaloby zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 238 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 738 Kč od 19. 2. 2021 do 10. 3. 2021 a z částky 17 238 Kč od 11. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 17 588,30 Kč s úrokem ve výši 95,9 % ročně z částky 25 889,36 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky: - 34 377 Kč od 28. 4. 2020 do 2. 9. 2020 - 33 877 Kč od 3. 9. 2020 do 17. 9. 2020 - 33 077 Kč od 18. 9. 2020 do 14. 10.2020 - 32 577 Kč od 15. 10. 2020 do 13. 11. 2020 - 32 077 Kč od 14. 11. 2020 do 15. 12. 2020 - 31 377 Kč od 16. 12. 2020 do 14. 1. 2020 - 30 877 Kč od 15. 1. 2021 do 12. 2. 2021 - 30 377 Kč od 13. 2. 2021 do 18. 2. 2021 - 12 639 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 38 026,30 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou dne 8. 11. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 26 000 Kč s úrokovou sazbou 95,9 % ročně, který jí vyplatila dne 11. 11. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 2 131 Kč, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované v příslušných registrech a na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná se octla v prodlení s úhradou splátky úvěru splatné dne 20. 2. 2020 po dobu delší než 65 dnů, čímž došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 4. 2020. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny 30 780,98 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splátkami 1 497 Kč, nákladů spojených s upomínáním 800 Kč, smluvní pokuty 0,1 % z jistiny po zesplatnění celkem 4 949,30 Kč, a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 25 889,36 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani po předžalobní výzvě. Po podání žaloby vzala žalobkyně s ohledem na částečné úhrady ze strany žalované podanou žalobu částečně zpět co do částky 3 200 Kč, přičemž z obsahu zpětvzetí, zejm. z upraveného žalobního petitu soud dovodil, že se zpětvzetí vztahuje i na související příslušenství z jednotlivých úhrad, a proto v souladu s tím ve výroku I. rozhodl o částečném zastavení řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 4. 2021, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ), v její nepřítomnosti.
4. Smlouvou úvěru ze dne 11. 11. 2019 a navazujícím oznámením o schválení úvěru ze dne 12. 11. 2019 (odesláno žalované dle dodejky dne 14. 11. 2019) se žalobkyně, která je vedena v registru ČNB nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, zavázala poskytnout žalované částku 26 000 Kč s úrokovou sazbou 95,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 2 131 Kč, jak dále vyplývá i ze splátkového kalendáře. Pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu 499 Kč a náhradu nákladů spojených s upomínáním 200 Kč (odst. 6.1. a 6.2.) a dále že v případě prodlení s jakoukoli splátkou delším než 65 dnů dochází k automatickému zesplatnění úvěru, po kterém je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny (odst. 6.3. a 6.5.). Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila dvě splátky úvěru (po 2 131 Kč) před zesplatněním, a po zesplatnění zaplatila ještě dne 2. 9. 2020 částku 500 Kč a dne 17. 9. 2020 částku 800 Kč. Dopisem ze dne 26. 4. 2020 žalobkyně úvěr zesplatnila. Z hodnocení klienta ze dne 8. 11. 2019 vyplývá, že žalovaná uvedla pravidelný měsíční příjem ve výši 15 380 Kč a výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, navíc byla započítána částka životního minima 3 410 Kč a výše splátek z jiných závazků vůči žalobkyni ve výši 5 542 Kč. Celkové výdaje tak byly vyčísleny na částku 9 952 Kč. Dle pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2018 byla žalovaná zaměstnána jako servírka na dobu neurčitou. Z výplatních pásek za období 08/2019 a 09/2019 bylo zjištěno, že žalované byla vyplacena měsíční mzda ve výši 15 199 Kč, resp. 14 637 Kč. Potvrzením zaměstnavatele ze dne 7. 11. 2019 byl doložen průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední tři měsíce ve výši 15 380 Kč. Žalobkyně rovněž disponovala kopií občanského průkazu žalované. Výpisem z registru SOLUS a z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že smlouva s žalovanou byla vyhodnocena jako špatná. Z dokladu o vyplacení úvěru a z informace o účtu vyplývá, že dne 11. 11. 2019 byla žalované vyplacena částka 26 000 Kč na účet, jehož byla majitelkou. Dopisy ze dne 20. 4. 2020, 23. 3. 2020 a 20. 2. 2020 žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru. Z dopisu ze dne 9. 9. 2020 (odeslaného dle podacího archu dne 10. 9. 2020) bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.
5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 11. 11. 2019 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které měla být žalované poskytnuta částka 26 000 Kč, jež jí byla dne 11. 11. 2019 odeslána na účet. Žalovaná zaplatila žalobkyni 2 splátky ve výši 2 131 Kč před zesplatněním úvěru a poté částku 500 Kč a 800 Kč po zesplatnění úvěru, tj. celkem částku 5 562 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy podrobněji nezkoumala výdaje žalované.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 téhož poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 uchovává zejména: a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť nedostatečným způsobem zkoumala výdaje žalované, která má v rámci zkoumání úvěruschopnosti rovněž povinnost archivovat ve smyslu § 78 ZSÚ. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované o tom, že její náklady na bydlení činí měsíčně 1 000 Kč (včetně veškerých poplatků a plateb za energie), což je ovšem částka neobyčejně nízká i v případě, že by žalovaná bydlela ve vlastním domě/bytě (což však žalobkyně nijak nezkoumala). Samotné náklady na energie tuto částku zpravidla převyšují, ani to však žalobkyni nepřimělo k bližšímu zkoumání výdajů žalované. Stejně tak skutečnost, že má žalovaná nulové pravidelné náklady na dopravu, záliby apod. je krajně nepravděpodobná, i ta však zůstala žalobkyní nepovšimnuta. Krom uvedeného také žalobkyně věděla o tom, že má žalovaná bankovní účet (na který jí úvěr vyplácela), přesto si od ní nevyžádala výpisy z tohoto účtu, ačkoli by právě z nich mohly vyplynout pravidelné výdaje žalované a její celková finanční situace Rozhodně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalované posoudila dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 26 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na svůj dluh žalobkyni uhradila částku 5 562 Kč, resp. 8 762 Kč při zohlednění plnění po podání žaloby (viz výrok I.), takže nadále žalobkyni dluží z titulu bezdůvodného obohacení částku 17 238 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 18. 2. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 19. 2. 2021, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 28. 4. 2020. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 17 238 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku, přičemž soud nerozhodoval o zamítnutí části zákonného úroku z prodlení, jehož výše je v čase (s ohledem na rozdílné počátky prodlení žalované vymezené v žalobě a přiznané soudem) proměnlivá bez možnosti predikce, což nelze z hlediska vyjádření poměru úspěchu účastníkům přičítat k tíži (nebo k dobru´).
12. Přestože měla žalovaná (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.