Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
9 C 163/2021-32
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 11 375,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 659 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 659 Kč od 15. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 4 716,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 716,10 Kč od 15. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 409 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve věci ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 659 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 659 Kč od 15. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 4 716,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 716,10 Kč od 15. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 409 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve věci ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 11 375,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena dne 16. 5. 2019 mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 875,10 Kč ve lhůtě do 14. 6. 2019. Tuto svou povinnost však ani částečně nesplnil. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobou požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 500 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 875,10 Kč Vedle těchto částek se žalobkyně domáhala rovněž zákonného úroku z prodlení z těchto částek za dobu ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru do zaplacení.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 5. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 875,10 Kč a smluvní úrok. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 40 % p. a., celková dle smlouvy splatná částka pak 11 549,89 Kč. Úvěr byl splatný ve lhůtě do 14. 6. 2019.
5. Z potvrzení o provedené platbě předloženého žalobkyní soud zjistil, že její právní předchůdce dne 17. 5. 2019 vyplatil žalovanému 5 500 Kč, a to bankovním převodem ve prospěch bankovního účtu uvedeného ve smlouvě č. bankovní účet pod variabilní symbol, což je rodné číslo žalovaného.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 2. 2. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na základě smlouvy uzavřené dne 14. 12. 2020 na žalobkyni a že o této skutečnosti písemně informoval žalovaného, kterého zároveň vyzval, aby dluh z této smlouvy ve výši 14 436,19 Kč uhradil ve prospěch žalobkyně.
7. Z předžalobní výzvy z 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení dluhu ve výši 14 436,19 Kč vzniklého z titulu předmětné úvěrové smlouvy a nákladů jejího právního zastoupení ve výši 7 260 Kč ve lhůtě tří dnů s upozorněním, že v případě nezaplacení bude nutno přistoupit k soudnímu vymáhání dluhu.
8. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě byly žalovanému dne 17. 5. 2019 bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu uvedeného ve smlouvě poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 875,10 Kč a smluvní úrok, jehož výše dle smlouvy činila 40 % ročně, vše ve lhůtě do 14. 6. 2019. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila dle smlouvy 11 549,89 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou 14. 12. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval přípisem z 2. 2. 2021, kterým ho vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 14 436,19 Kč. Současně byl žalovaný vyzván k plnění ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z téhož dne, v níž byl rovněž poučen o tom, že pokud svůj dluh neuhradí, bude jej žalobkyně vymáhat soudní cestou.
9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 cit. ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, podle něhož má být plněno něco nemožného.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, z předloženého oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s jejím právním předchůdcem dne 14. 12. 2020. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem dostál, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Dle příslušných smluvních ujednání i podle § 2395 mu tak nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 5 500 Kč a dále na zaplacení úroku.
16. Pokud jde o sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, respektive úrok, jejich sjednanou výši soud dovodil z položky ve smlouvě označené jako„ celková částka, kterou klient zaplatí“. Ta činila 11 549,89 Kč, po odečtení jistiny 5 500 Kč je tedy zřejmé, že celková úplata za poskytnutí úvěru, ať už byla nazvána úrokem nebo poplatkem za poskytnutí úvěru, činila 6 049,89 Kč Smlouva o úvěru je ze své podstaty smlouvou úplatnou, neboť podle § 2395 o. z. je její podstatnou náležitostí ujednání o úroku. Soud je obecně ochoten u krátkodobých úvěrů či zápůjček splatných v řádech dní, maximálně jednotek měsíců (tzv. mikropůjček), akceptovat i násobně vyšší úrokové sazby, než jaké jsou obecně obvyklé u dlouhodobějších úvěrů poskytovaných bankami, neboť je logické, že pokud by poskytovatelé těchto úvěrů své produkty úročili obvyklou úrokovou sazbou uplatňovanou v sektoru bankovních úvěrů, pohyboval by se jejich zisk s ohledem na krátkodobost úvěrového vztahu a zpravidla nevysokou jistinu úvěru v řádech desítek, maximálně stovek korun, což by bylo jednoznačně nerentabilní. Rozhodně však nelze ani u takovýchto spotřebitelských úvěrů připustit, aby úrok za poskytnutí úvěru přesahoval výši prostředků, které byly reálně úvěrovanému poskytnuty, jako je tomu v posuzované věci. Takto vysoký úrok je bez dalšího podle názoru soudu zjevně v rozporu s dobrými mravy. Soud proto posoudil ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, respektive o smluvním úroku z úvěru jako neplatná pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy, přičemž k této neplatnosti ve smyslu § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalovaného.
17. Vzhledem k tomu, že povinnost zaplatit úrok vyplývá již ze samotné podstaty smlouvy o úvěru, přičemž v posuzovaném případě je ujednání o výši úroku, respektive úplaty za poskytnutí úvěru absolutně neplatné, je třeba vycházet z toho, že mezi účastníky sice úroky být plněny měly, jejich výše však nebyla ujednána. Je tedy třeba aplikovat ustanovení § 1802 o. z., podle něhož v takovém případě má dlužník povinnost zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě jeho bydliště v době uzavření smlouvy. Z databáze časových řad ARAD dostupné na webových stránkách ČNB (tabulka B2 .1.2. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů, ukazatel č. 5 Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu celkem) vyplývá, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu činila v květnu 2019, tj. v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, 9,57 % ročně. Žalovaného sice stíhá povinnost uhradit úroky za dobu od poskytnutí peněžních prostředků až do jejich úplného vrácení (viz § 2399 odst. 2 věta druhá o. z.), nicméně žalobkyně v žalobě uplatnila právo na zaplacení úroku v kapitalizované výši, soud proto mohl v daném případě a za daného žalobního petitu žalobkyni přiznat úroky maximálně za období ode dne poskytnutí úvěru, tj. od 17. 5. 2019, do dne vydání tohoto rozsudku, tedy do 29. 7. 2021. Za uvedené období by úrok z poskytnuté jistiny ve výši 5 500 Kč při shora uvedené obvyklé úrokové sazbě 9,57 % ročně činil celkem částku 1 159 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně na zaplacení úroku jako oprávněný pouze v této výši.
18. Žalovaný v řízení nevyvrátil žalobní tvrzení o tom, že na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy neuhradil ničeho. Bylo přitom na něm, aby případně tvrdil a prokázal, že svůj dluh ze smlouvy již zcela či alespoň částečně splnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným, vycházel soud z toho, že tvrzení žalobkyně stran výše jeho úhrad je pravdivé. Ze shora popsaných důvodů proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 5 500 Kč a úrok ve výši 1 159 Kč, celkem tedy částku 6 659 Kč. Žalovaného dále zavázal i k zaplacení zákonného úroku z prodlení ze shora uvedené dlužné částky ode dne následujícího dni sjednané splatnosti úvěru, tj. od 15. 6. 2019, do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 4 716,10 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 11 375,10 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 659 Kč, naopak co do částky 4 716,10 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měl tudíž procesní úspěch žalovaný. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 59 % ku 41 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 18 % (59 % - 41 % = 18 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku za podanou žalobu ve věci, jehož výše činí 1 000 Kč, a z nákladů jejího zastoupení ve výši 1 271 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 750 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit.vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 150 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 221 Kč podle § 137 ods.t 3 písm. a) cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 409 Kč (18 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 271 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
20. Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč. Učinil tak z toho důvodu, že v řízení nebyl k návrhu žalobkyně vydán elektronický platební rozkaz, pročež žalobkyni dle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění, stíhá povinnost doplatit poplatek do výše dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku, který činí 1 000 Kč. Žalobkyně původně uhradila soudní poplatek pouze ve výši 800 Kč, k úhradě jí tedy zbývá ještě 200 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit ve prospěch bankovního účtu Okresního soudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710, a to pod variabilním symbolem číslo.
21. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.