Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 138/2021-37
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
II. Co do částky částka s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, částky částka a částka, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení částka, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částky [částka] a [částka], se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne zaplacení plnění ze zápůjčky ze dne datum na účet č. bankovní účet a to jistiny částka, poplatku částka za sjednání, smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně (ve výši částka), nákladů spojených s uplatněním pohledávky částka (za 5 písemných upomínek á částka) a úroku z prodlení jak ve výroku I a II shora. Smlouva byla sjednána prostředky elektronické komunikace na dálku na webovém rozhraní webová adresa.
2. K projednání věci soud musel nařídit jednání, neboť žalobkyně s jiným postupem v návrhu nesouhlasila a soud nemohl návrhu v plné míře vyhovět (což by rovněž činilo konání jednání neúčelným). K jednání se účastníci nedostavili, žalobkyně se omluvila výslovně. K výzvě soudu k doplnění návrhu o tvrzení a důkazy ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nebylo žalobkyní doplněno ničeho. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese svého trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, k návrhu se tedy nevyjádřil. Soud po žalovanému (nikoliv z úřední povinnosti) pátral, jeho zaměstnavatele (IČO) pouze potvrdil trvalé bydliště, tel. tel. číslo a emailovou adresu email, na kterou soud žalovaného o doručování rovněž informoval, odpověď neobdržel. Od novely občanského soudního řádu , provedené zákonem č. 7/2009 Sb. , je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listin y nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ). Žalovaný by si tedy měl zavčasu uvědomit, že ani skutečnost, že se mu písemnosti z toho řízení nejspíše podaří doručit do dispoziční sféry (přinejmenším formou emailové zprávy) neznamená, že mu v každém dalším řízení u zdejšího soudu (který je dle trvalého bydliště žalované i nadále soudem obecným, tedy bez ohledu na to, že nejspíše pracuje a žije„ inkognito“ v okolí hl. m. obec) nebude opět doručováno jen na formální trvalé bydliště – náhradním způsobem. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Žalovaný tím, že pohledávky„ neřeší“ a ponechává úhradu na soudních exekutorech, dlouhodobě hradí podstatně více, než by hradil dobrovolným a včasným splněním (a pokud by nebylo nutno konat nalézací řízení, hradil by doslova pouhý zlomek celkem vymáhaných plnění). Žalovaný by se tedy měl zamyslet nad tím, že chce tímto způsobem vést svůj další život a začít by mohl již tím, že si dá souladu údaj o trvalém bydlišti, zjistí si v infocentru zdejšího (a případně dalšího soudu v obvodech, kde svým dalším smluvním partnerům udal skutečné bydliště a kam mohl z toho vyplývající nárok napadnout) přehled všech proti němu vedených řízení, pokusí se je smysluplně řešit, aby předešel navyšování nákladů, a o své nové adrese informuje všechny své současné i minulé smluvní partnery (nebo jejich právní zástupce) a došlé písemnosti bude řešit aktivně.
3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou, podepsanou žalovaným příjmení kódem dne datum, žalobkyně prokázala, že se žalovaný zaváhal po načerpání jistiny částka uhradit do datum, když částka činí poplatek (úrok činí„ 0 %“). Byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Při prodlení byly dále sjednány poplatky za náklady vymáhání, konkrétně částka za nejvýše pět písemných upomínek, částka za nejvýše 5 emailových upomínek, částka za nejvýše 7 telefonických upomínek a částka za nejvýše 7 SMS upomínek. Žalovaný ve smlouvě vedle své adresy trvalého bydliště uvádí emailovou adresu email, tel. kontakt tel. číslo a doručovací adresu ulice a číslo v obec. Bankovním výpisem č. l. 16 bylo prokázáno poskytnutí částka na účet č. bankovní účet dne datum. Žalobkyně doložila vypracování 5 písemných upomínek, všechny jsou však adresované na trvalé bydliště, nikoliv na sjednanou doručovací adresu. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 17) vypracování i zaslání (č. l. 21) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. , opět však užil nikoliv sjednanou doručovací adresu, ale trvalé bydliště. Z přehledu všech řízení žalovaného u zdejšího soudu vyplývá, že od roku 2016 čelil již 11 exekucím (poslední sp. zn. 62 EXE 3400/2021 pro částka s příslušenstvím oprávněné příjmení podnik hl. m. právnická osoba). Soud oslovil soudní exekutory JUDr. příjmení, LL.M. z obec (sp. zn. 46 EXE 3974/2017 ) a JUDr. příjmení, Ph.D., z obec a číslo (sp. zn. 46 EXE 1498/2019 ), oba však podáními č. l. 26 a 35 vyloučili, že by záznam o exekuci v příjmení trval i v době kontraktaci (jedna exekuce skončila vymožením dříve, než byl sjednáván úvěr, druhá byla zahájena až poté).
4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , s charakterem spotřebitelského závazku. Obsahově se však jednalo o závazek úvěru ve smyslu § číslo a násl. tamtéž, jistina byla poskytnuta až po sjednání závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. že žalovaný dosud ničeho neuhradil) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni datum a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb. ).
6. Pokud se týká zjištění řízení žalovaného u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalovaného tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. Jelikož takto zjištěné údaje by nebylo možno aplikovat bez doplňujícího ověření data zápisu a výmazu (resp. trvání) v příjmení či u konkrétního soudního exekutora, soud proto alespoň dva údaje ověřil, ničeho však nezjistil. příjmení aktivitu soud přitom nečinil. Je také otázkou, zda by údaje v jiných databázích svědčily o žalovaném lépe, když v předchozí době již čelil několika exekucím či výkonům rozhodnutí (a s ohledem na exekuce pozdější nepochybně probíhaly i jiné významné děje ohledně pohledávek, které zatím nebyly předmětem soudního vymáhání). V projednávaném případě však žalobkyně vůbec tvrdí, zda a jakým způsobem případně zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet. V řízení přitom již nastala koncentrace řízení a to při jednání, k němuž se nedostavila a připravila se tak o možnost příslušného procesního poučení. Toto poučení jí však bylo dáno i písemně před jednáním, doručeno do datové schránky jí bylo dne datum. Jelikož nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by byla povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jakýmkoliv způsobem splněna, uplatní se následek absolutní neplatnosti závazku dle § 87 tamtéž. Zjištění soudu, že žalovaný v březnu 2019„ kráčel“ od jedné exekuce k druhé dokládá, že trvání soudu na prokázání splnění zkoumání úvěruschopnosti není v tomto případě pouhým formalismem.
7. Soud tak mohl žalobkyni přiznat pouze částka coby nárok na vydání předmětu bezdůvodného obohacení (z plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.). Nárok na úrok z prodlení s odkazem na § 1970 tamtéž z jistiny částka vznikl, když počátek prodlení i sazbu (s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) shledal soud jinak důvodnými. Nárok na úrok z prodlení z jistiny částka (poplatek) a částky částka a částka pak důvodným shledán nebyl, nedošlo k platnému sjednání takové povinnosti a výrokem II je proto soud zamítnul.
8. V rámci obiter dictum soud konstatuje, že pokud by shledal závazek platně sjednaným (ovšem jako úvěr dle § 2395 a násl. občanského zákoníku , a nikoliv zápůjčku dle § číslo a násl. tamtéž, když jistina byla poskytnuta až po sjednání závazku), ohledně poplatku částka by platilo, že se jedná o skrytý úrok a vzhledem k délce splatnosti a poměru k jistině se zcela zjevně jedná o nominálně excesivní úrokové navýšení, a to i s ohledem na minimální náklady a přiměřený zisk věřitele u tohoto typu produktu (krátkodobého a rizikového úvěru bez účelového určení). obec mravy nelze obcházet ujednáním v tom smyslu, že úroková míra činí„ 0 %“ a zisk maskovat poplatkem, kterému však neodpovídá žádná nadstandardní služba, např. hotovostní inkaso v místě bydliště dlužníka (samotné administrativní činnosti, spojené s úvěrem, jsou samozřejmě obsaženy v běžném úrokovém zisku). Úroková sazba, poskytovaná v místě a čase bankami u obdobných spotřebitelských úvěrů, se však běžně pohybuje (s odkazem na databázi příjmení) do 220 % ročně a již čtyřnásobné překročení takové sazby je dle ustálené rozhodovací činnosti vyšších soudů považováno za nepřiměřeně vysoký úrok. Jednalo by se tedy zcela zjevně o nepřiměřeně vysoký (skrytý) úrok, v tomto konkrétním případě již i lichevní, a soud by toto dílčí ujednání považoval za absolutně neplatné i z důvodu rozporu s dobrými mravy a nárok by přiznal podstatně snížený. Za nepřiměřené (v rozporu s dobrými mravy či právy na ochranu spotřebitele) by nebylo možno považovat ustanovení o smluvní pokutě, limitované samotnou žalobkyní do částky částka (dáno omezením dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Stejně tak by ale soud považoval za nedůvodný i požadavek na nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka. Odhlédne-li soud od toto, že byly zaslány na chybnou adresu a nárok tedy nevznikl vůbec, s odkazem na § 1813 a 1815 občanského zákoníku by však soud ujednání o těchto nákladech vymáhání v daném případě považoval za nepřiměřené, resp. užití tohoto ustanovení k tíži žalovaného za neúčinné v tom smyslu, že by žalovaný odpovídal za nejvyšší možnou cenu, kterou si žalobkyně libovolně určí. Žalovaný poskytl telefonický i emailový kontakt, žalobkyně tak měla povinnost přednostně užít pro spotřebitele méně nákladnou formu upomínání. SMS lze považovat za nejmenší možný účelný náklad (je na žalobkyni, jak zprávu do formátu SMS vměstná – smluvně se k tomu zavázala). Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by se o tento způsob komunikace pokusila. Žalobkyni by tak nepříslušelo více, než poplatek za 5 pokusů o upomínku á částka (byť se upomínky neuskutečnily v této podobě). V rozsahu částka by tak soud žalobě vyhovět mohl, v rozsahu částka by nárok pro nedůvodnost zamítnul. Z materiálního hlediska však žalobkyně žalovaného neupomínala na sjednané adrese vůbec, soud by tedy nepřiznal ani oněch částka.
9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (59,34 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (18,68 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, po částka a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Advokát uvádí, že není plátcem DPH. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za zaslání předžalobní výzvy náhrada nepřísluší, neboť nebyla účelná – byla odeslána na jinou, než k tomu dohodnutou adresu (v této okolnosti nelze ujednání neplatné smlouvy ignorovat, neboť jde o faktickou informaci o tom, kde si žalovaný může písemnost převzít a tato informace není dotčena právní neplatností závazku úvěru).
10. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť se jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaný zřejmě čelí několika exekucím. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Ostatně žalobkyně nesplnila povinnosti dle obou zákonů o spotřebitelském úvěru, a proto s eventualitou problematické vymahatelnosti musela počítat. Žalovaný nicméně pracuje, průběžně jsou exekuce uspokojovány a soud jej informuje i na emailovou adresu. Není tak vyloučeno, že žalovaný se tentokrát zamyslí nad faktem, že pokud nebude závazky hradit dobrovolně alespoň na základě výroku rozsudku soudu v nalézacím řízení, (pravděpodobně) každý takový závazek bude (pravděpodobně) dále navýšen o náklady exekučního řízení, tedy (pravděpodobně) nejméně o vyšší tisíce Kč. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl přibližně čtyřměsíční splátkový kalendář a prodloužil lhůtu u (spíše symbolického) nákladového výroku, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním (dalšího) důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce ještě více. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což soudem stanovená splátka zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.