Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
27 C 132/2021-46
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 28 554 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 200 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 22 200 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 354 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 6 354 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 453,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 200 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 22 200 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 354 Kč s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 6 354 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 453,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2020 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 28 554 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetu dne 11. 11. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 553,80 Kč. Úvěr měl být splacen do 7. 4. 2019. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení částky 28 554 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný v podání ze dne 24. 5. 2021 k věci uvedl, že nárok v žalobě rozporuje, neboť si není vědom, že by měl vůči žalobkyni jakékoliv finanční závazky, a žádá, aby žalobkyně předložila jím podepsané dokumenty, na základě kterých uplatňuje svou pohledávku. Po doplnění skutkových tvrzení žalobkyní a doložení dokladů od právnická osoba, anonymizováno., dle kterých žalovaný čerpal úvěr následovně: dne 11. 11. 2019 částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol, dne 11. 11. 2019 částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol, dne 14. 11. 2019 částku 12 000 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol a dne 13. 12. 2019 částku 2 200 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol, žalovaný v podání ze dne 14. 6. 2021 uvedl, že účet bankovní účet je jeho soukromý účet. Na tento účet obdržel v termínech a pod VS dotazované platby. Při zobrazení detailu pohybu tyto platby obdržel z protiúčtu anonymizováno, s.r.o.
3. K jednání nařízenému na den 26. 7. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se z jednání nijak neomluvil. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.
4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to elektronické smlouvy, předžalobní výzvy včetně podacího archu, smlouvy o postoupení pohledávek, kopie občanského průkazu a řidičského průkazu, obchodních podmínek, čtyř potvrzení o provedené platbě a platebních informací na čl. 22 spisu.
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 11. 11. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako klient tohoto dne elektronicky uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do limitu 80 000 Kč Smluvní strany se dohodly, že Úvěr se bude úročit úrokovou sazbou podle Sazebníku, která ke dni uzavření Smlouvy činí 10,40 % měsíčně. Klient je Věřiteli povinen splácet Úvěr, úroky z Úvěru a Poplatek za čerpání z Bankovního účtu klienta pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající Minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 11,00 % nesplaceného Úvěru společně s úrokem z Úvěru a Poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této Smlouvy připsány na jeho bankovní účet. Celkový počet splátek závisí na délce doby trvání Úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. Bližší podmínky splácení Úvěru upravují Obchodní podmínky. Žalovaný bance zaslal kopii obou stran svého občanského a řidičského průkazu a svou fotografii, jak drží svůj občanský průkaz. Z listiny jméno application info soud zjistil, že je v ní uvedeno jako referenční číslo žalovaného„ číslo“ a jako číslo účtu žalovaného„ bankovní účet“. Z dokladů od právnická osoba, s.r.o. a vzal soud za zjištěno, že původní věřitel zaslal dne 11. 11. 2019 částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol, dne 11. 11. 2019 částku 4 000 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol, dne 14. 11. 2019 částku 12 000 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol a dne 13. 12. 2019 částku 2 200 Kč na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že účet č. bankovní účet je účtem žalovaného a že na něj žalovaný výše uvedené 4 platby v uvedených termínech skutečně obdržel. Z Platebních informací soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 28 553,80 Kč do 7. 4. 2019. Z předložených důkazů nebylo soudem zjištěno, že by předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěryschopnost žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 13. 1. 2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. Z oznámení spoelčnosti právnická osoba o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě elektronicky uzavřené smlouvy poslala žalovanému na jeho účet částku 22 200 Kč. Žalovaný zaslání částky na svůj účet pod variabilní symbol učinil nesporným. Z provedených důkazů je zjevné, že jednání mezi bankou a žalovaným musela proběhnout, jinak by banka neměla osobní údaje žalovaného a neznala by číslo jeho účtu, navíc měla k dispozici kopie dvou dokladů žalovaného. Žalovaný se nijak nevyjádřil, jak jinak by se kopie těchto dokladů mohly k bance dostat. Soud však má za to, že smlouvu o revolvingovém úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně nijak nedoložila, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o zápůjčce prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. K jednání nařízenému na den 26. 7. 2021, kdy naposledy mohla být žalobkyně o povinnosti toto tvrdit a doložit poučena, se žalobkyně o své vůli nedostavila, čímž zmařila soudu poslední možnost být o tomto poučena. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C xanon -240, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008 /48/ musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
8. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 22 200 Kč. Ve zbytku, tedy co do požadavku na zaplacení částky ve výši 6 354 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně dalších nároků zamítnul. Soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z jistiny 22 200 Kč ode dne následujícího po dni 7. 4. 2020, kdy měl žalovaný dle výzvy vrátit jistinu, neboť má soud za to, že lze tento termín brát jako lhůtu pro vrácení bezdůvodného obohacení. Co do úroku z prodlení z částky 6 354 Kč soud žalobu jako nedůvodnou rovněž zamítnul.
9. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Původní věřitel sám oznámil žalovanému, že pohledávka za ním byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tedy prokazatelně stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 78 % původně žalované částky, její neúspěch 22 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 56 %. Soud proto přiznal žalobkyni 56 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 2 595 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 143 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky a 21% DPH. 56 % z částky 2 595 Kč činí 1 453,20 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).