Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 131/2021-39
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 2 600,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 600 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 600 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000,64 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 000,64 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 327,58 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 600 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 600 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000,64 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 000,64 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 327,58 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2020 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 2 600,64 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou prostřednictvím internetu dne 15. 6. 2018 smlouvu o úvěru č. anonymizováno. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 1 600 Kč, které žalovaná obdržela tak, že jí bylo zasláno číslo poukázky s pin kódem pro výběr peněžních prostředků s platností 48 hodin. Žalovaná si tak dne 4. 6. 2018 vybrala peněžní prostředky ve výši 1600 Kč. Žalovaná se zavázal vrátit věřiteli tuto částku s poplatkem 1 000,64 Kč do 29. 10. 2019. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení částky 2 600,64 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.
3. K jednání nařízenému na den 20. 7. 2021 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.
4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, předžalobní upomínky včetně podacího archu a smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy.
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
6. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 15. 6. 2018 soud zjistil, že předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaná tohoto dne elektronicky uzavřely smlouvu o úvěru, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalované částku 1 600 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem 1 019,93 Kč nejpozději do 15. 6. 2019. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky věřitele a ceník. Žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím ověřovacího SMS kódu. Úvěr bude poskytnut hotovostní formou poskytnutí Úvěru s výběrem u čerpacích stanic anonymizováno, prostřednictvím svého Vybraného obchodního partnera na území České republiky na čerpacích stanicích, nesoucí označení anonymizováno. Při hotovostní formě poskytnutí Úvěru s výběrem u čerpacích stanic anonymizováno, bez zbytečného odkladu po uzavření této Smlouvy ze strany Klienta, Úvěrující odesílá současně s níže uvedenou dokumentací na E-mailovou adresu Klienta i číslo poukázky, nezbytné pro převzetí Úvěru a zároveň i na Číslo mobilního telefonu Klienta SMS s příjmení kodem, taktéž nezbytným pro převzetí Úvěru hotovostní formou. Následně, a to nejpozději do 48 (slovy: čtyřiceti osmi) hodin, následujících od okamžiku schválení Úvěru ze strany Úvěrujícího, je Klient oprávněn prostřednictvím Vybraného obchodního partnera příjmení na území České republiky na čerpacích stanicích nesoucí označení anonymizováno, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, případně podle platné provozní a otevírací doby jednotlivých poboček a v závislosti na množství finanční hotovosti u Vybraného obchodního partnera příjmení, kdykoliv navštívit Úvěrujícího, když seznam čerpacích stanic Vybraného obchodního partnera příjmení, nesoucí označení„ anonymizováno, s uvedením jejich otevírací doby, je uveden na Internetové webové stránce Úvěrujícího, kde po předložení či sdělení čísla poukázky a příjmení kodu, Klient vyplní do Předávacího formuláře veškeré požadované údaje, a to výši Úvěru schváleného Úvěrujícím, číslo poukázky, příjmení kod a číslo občanského průkazu Klienta, který Klient obdržel na E-mailovou adresu Klienta, když zároveň obsluze smluvní čerpací stanice Vybraného obchodního partnera příjmení jméno předloží k prokázání a ověření totožnosti svůj občanský průkaz a následně v případě souhlasu s uvedenými údaji Klient předmětný formulář podepíše ve dvojím vyhotovení a jedno vyhotovení předá obsluze smluvní čerpací stanice, která vyplatí Klientovi ve formuláři uvedený a Úvěrujícím schválený Úvěr. Z předložených důkazů nebylo soudem zjištěno, že by předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěryschopnost žalované. Z elektronické poukázky právnická osoba soud zjistil, že žalovaná vyčerpala dne 4. 6. 2019 částku 1 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6. 9. 2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba, postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 10. 2019 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě elektronicky uzavřené smlouvy poskytla žalované částku 1 600 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně nijak nedoložila, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o zápůjčce prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. K jednání nařízenému na den 20. 7. 2021, kdy naposledy mohla být žalobkyně o povinnosti toto tvrdit a doložit poučena, se žalobkyně o své vůli nedostavila, čímž zmařila soudu poslední možnost být o tomto poučena. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008 /48/ musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
8. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 1 600 Kč. Ve zbytku, tedy co do požadavku na zaplacení poplatku ve výši 1 000,64 Kč s s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 000,64 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul. Soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z jistiny 1 600 Kč ode dne následujícího po dni, kdy měla žalovaná dle původní smlouvy vrátit jistinu, neboť má soud za to, že lze tento termín brát jako lhůtu pro vrácení bezdůvodného obohacení.
9. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 61 % původně žalované částky, její neúspěch 39 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 22 %. Soud proto přiznal žalobkyni 22 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 1 489 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky a 21% DPH. 22 % z částky 1 489 Kč činí 327,58 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).