Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 236/2021-38

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 4 567,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 562,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 562,52 Kč za období od 3. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 1 005,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 73,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 400,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 005,11 Kč za období od 3. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 31,9 % ročně z částky 3 562,52 Kč za období od 3. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 042,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 562,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 562,52 Kč za období od 3. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 1 005,11 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 73,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 400,90 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 005,11 Kč za období od 3. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 31,9 % ročně z částky 3 562,52 Kč za období od 3. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 042,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř.

2. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky a příslušenství, specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu smlouvy o půjčce číslo ze dne 10. 10. 2017.

3. Z předložených listin, byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 10. 10. 2017 smlouvu o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 31,9 % ročně v 27 pravidelných měsíčních splátkách po 1 572 Kč, první splátka byla splatná dne 10. 11. 2017 Součástí smlouvy o půjčce byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník, žalovaný se zavázal kromě jistiny a sjednaného úroku hradit rovněž poplatky dle sazebníku. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla v případě prodlení žalovaného se splacení poskytnuté částky sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a ocitl se v prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně tak ke dni 2. 4. 2020 v souladu s produktovými podmínkami zesplatnila všechny závazky žalovaného, vyplývající z předmětné smlouvy o půjčce. Pohledávka za žalovaným byla ke dni 18. 9. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen celkem částku 4 567,63 Kč, tvořenou jistinou ve výši 3 562,52 Kč, poplatky a smluvní pokutou ve výši 1 005,11 Kč a dále zůstal dlužen příslušenství dluhu tvořené zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem za období od 3. 4. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl dále žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak neuhradil ničeho.

4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), když k právním jednáním účastníků došlo až po uvedeném datu.

6. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

7. Podle ustanovení § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě standardních schvalovacích postupů a s využitím interních i externích datových zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně však vůbec nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření v interních a externích registrech a systémech. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropském unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C‑ číslo Soudní dvůr shledal, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o půjčce je absolutně neplatná a žalovaný je povinen žalobkyni vrátit pouze zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 3 562,52 Kč.

Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to od 3. 4. 2020, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. Soud pro úplnost dodává, že zamítl i kapitalizovaný úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala z jistiny úvěru za období od 2. 4. 2020 do nespecifikovaného data. Jak bylo zmíněno výše, splatnost dluhu nastala i dle tvrzení žalobkyně dne 2. 4. 2020, přičemž nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká až dnem následujícím po splatnosti, tedy ode dne 3. 4. 2020, za který je již žalobkyni přiznán požadovaný zákonný úrok z prodlení za období od 3. 4. 2020 do zaplacení.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je pak žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřil, určil soud lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně odpovídá 71 %. Při této úvaze soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle kterého je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (stejně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud tak při výpočtu úspěchu ve věci vycházel kromě žalované částky také z hodnoty uplatněných kapitalizovaných úroků, jako základ pro výpočet úspěchu ve věci tak vzal částku 5 042,41 Kč (4 567,63 + 73,88 Kč + 400,90 Kč). Byla-li by žalobkyně v řízení zcela úspěšná, vznikl by jí nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 567,63 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Vzhledem k procentu úspěchu žalobkyně ve věci jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 042,30 Kč, která odpovídá 71 % z částky 1 489 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.