Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 126/2020-42
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Juráškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o 229 381,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 168 394,31 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 168 394,31 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 60 986,75 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 54 407,69 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a co do 5,99 % úroku ročně z částky 204 017, 75 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 168 394,31 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 168 394,31 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 60 986,75 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 54 407,69 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a co do 5,99 % úroku ročně z částky 204 017, 75 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2020 se domáhala žalobkyně po žalovaném úhrady částky 229 381,06 Kč s úrokem ve výši 5,99 % ročně z částky 204 017,75 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 222 802 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že je zavedenou společností na finančním trhu a poskytuje finanční produkty pod značkou Zonky. Od svého založení v roce 2014 poskytla spotřebitelské úvěry v objemu přes 12 miliard Kč. Každá úvěrová žádost prochází standardizovaným schvalovacím procesem, jehož nedílnou součástí je sada automatických kontrol, včetně dotazu do úvěrových registrů, a výpočet kreditního skóre klienta. Kreditní skóre, vypočtené pomocí logistické regrese, vyjadřuje pravděpodobnost, že klient bude řádně splácet poskytnutý úvěr a v rámci schvalovacího procesu slouží k určení rizikovosti klienta. Robustní schvalovací proces aplikovaný žalobkyní svou podobou odpovídá standardnímu schvalovacímu procesu bankovních institucí v ČR. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 14. 12. 2016 smlouvu o hotovostním úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 12. 2016 finanční prostředky ve výši 269 500 Kč (po započtení poplatku za poskytnutí úvěru) a povinností žalovaného bylo poskytnutou částku vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku v 84 splátkách po 4 021 Kč (vyjma poslední splátky). Ve smlouvě si strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 5,99 % a dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 5 500 Kč. Žalobkyně v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěru schopnost žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale informace poskytnuté žalovaným ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti, deklarují (mimo jiné) výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, způsob bydlení, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Co do výše příjmů žalovaného vycházela žalobkyně ze žalovaným tvrzených údajů a tyto důkladně ověřila na základě podkladů, které jí žalovaný předložil. Co do výdajů porovnala žalobkyně výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima. Ohledně případných dalších závazků žalovaného vycházela žalobkyně jednak z tvrzení žalovaného a nad rámec těchto tvrzení čerpala i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS. V části 5. smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě, že žalovaný poruší svou povinnost řádně splácet a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě, nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a naúčtovat žalovanému jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 % z nesplacené jistiny a úroků. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy a 2 měsíce za sebou (splátka za měsíce 03/2019 a 04/2019) neuhradil splátku, respektive byl v prodlení s 1 splátkou déle než tři měsíce, byl úvěr dne 23. 6. 2020 zesplatněn. V části 5. smlouvy byly dále sjednány smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaný se zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalovaného a zesplatnění úvěru bylo žalovanému dne 23. 6. 2020 zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 222 802 Kč. Tato částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 204 017,75 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 15 284,25 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně se tak žalobou domáhala úhrady dlužné jistiny ve výši 204 017,75 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 15 284,25 Kč a požadovala dále uhradit smluvní pokutu ve výši 3 % z nesplacené jistiny a úroků, tedy z částky 219 302 Kč ve výši 6 579,06 Kč, smluvní pokutu v celkové výši 3 500 Kč za opožděné platby, které sestávají z částek 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za 02/2019, 3/2019, 4/2019, 5/2019, 6/2019, 7/2019 a 1/2020. Dlužná částka tak ke dni podání žaloby činí celkem 229 381,06 Kč. Žalobkyně se spolu s dlužnou částkou domáhala též úhrady zákonného úroku z prodlení ze zesplatněné dlužné částky ode následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, byla mu právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva.
2. Podáním ze dne 25. 5. 2021 žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení a poukazovala na tu skutečnost, že žalovaný před uzavřením Smlouvy žalobkyni sdělil, že žije s partnerkou, má 1 dítě, je zaměstnán u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem činí 16 000 Kč měsíčně. Tuto skutečnost si žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného, který jí byl předložen. Z výpisu žalobkyně zjistila průměrný měsíční příjem, který činil 16 000 Kč. Dále žalovaný sdělil své výdaje, které měly činit 12 890 Kč měsíčně s tím, že částka 6 500 Kč měla připadat na nájemní bydlení, částka 890 Kč na pojištění a spoření, částka 1 500 Kč na děti, částka 1 000 Kč na telefon a internet, částka 3 000 Kč na jídlo. Nahlédnutím do registru klientských informací žalobkyně dále zjistila, že žalovaný v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru měl jeden závazek ze spotřebního úvěru (jehož byl spolužadatelem) se splátkou 4 363 Kč měsíčně a zbývající jistinu ve výši 267 297 Kč Celkem tak žalobkyně zjistila měsíční splátky úvěrů 4 363 Kč. Žalobkyně pro ověření výdajů využila údaje o životním minimu, které v době uzavření předmětné smlouvy činilo pro dvě dospělé osoby a jedno dítě částku 8 110 Kč Náklady na bydlení s ohledem na nařízení vlády o normativních nákladech a sdělení žalovaného, že se partnerka podílí na nákladech domácnosti částkou ve výši 2 266 Kč. Pokud by žalobkyně vycházela pouze z údajů, uvedených žalovaným, bylo by po odečtení výdajů ve výši 12 890 Kč od částky tvrzeného příjmu 16 000 Kč zjištěno, že žalovanému měsíčně zbývá k dispozici celkem 3 110 Kč. Úvěrem poskytnutým žalobkyní došlo k refinancování stávajícího spotřebního úvěru, jelikož žalovaný na nový úvěr neměl dostatečně finanční prostředky. Pakliže bylo poté v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru kalkulováno se skutečně zjištěnými či ověřenými údaji, tedy s průměrným měsíčním příjmem ve výši 16 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 266 Kč, ostatními výdaji ve výši 8 110 Kč, žalobkyně zjistila, že žalovanému zbyde měsíčně k dispozici částka 5 624 Kč. Žalobkyně tak vyhodnotila, že žalovaný bude schopen řádně hradit měsíční splátku ve výši 4 021 Kč, když mu po jejím uhrazení zůstane k dispozici částka 1 603 Kč. Žalobkyně ke skutečnosti, že řádně prověřila úvěruschopnost, dále uváděla, že žalovaný uhradil celkem 25 měsíčních splátek, jak vyplývá z dokumentu„ Platby“ a byl tedy schopen řádně splácet 2 roky po poskytnutí úvěru. Na základě tohoto lze dovodit, že příčina důvodu aktuálního nesplácení dluhu vznikla až po poskytnutí úvěru a nesouvisí s ekonomickou a sociální situací, ve které se žalovaný nacházel v období před poskytnutí úvěru a v době poskytnutí úvěru. Žalovaný tedy byl objektivně schopen v době poskytnutí úvěru dostat svým povinnostem. Žalobkyně na základě výše uvedeného proto došla k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr, který byl žalobkyní poskytnutý na refinancování stávajícího úvěru žalovaného, čímž došlo ke snížení celkové měsíční splátkové povinnosti klienta.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu dne 22. 6. 2021 se žalovaný nedostavil; předvolán byl řádně a včas. Jelikož nikdo z účastníků nepožádal včas a z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Na základě provedených důkazů, a to z výpisu z obchodního rejstříku, listin y označené Představení společnosti B s.r.o., Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře, smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 14. 12. 2016, výzvy před zpoplatněním ze dne 3. 3. 2020, sdělení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 23. 6. 2020, skenů Prohlížení zásilek – historie zásilek, skenu výpisu z účtu (PPF Banka), skenů výpisů z účtu vedeného UniCreditBank na jméno žalovaného za období ode dne 1. 11. 2016 do 30. 11. 2016, přehledu úhrad a předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2020 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 12. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 275 000 Kč jako spotřebitelský hotovostní úvěr; na účet žalovaného byla dne 21. 12. 2016 zaslána částka 269 500 Kč. Žalovaný se zavázal částku v celkové výši 275 000 Kč splatit v 84 měsíčních splátkách po 4 021 Kč počínaje dnem 20. 1. 2017 a dále vždy k 20. dni v měsíci s roční úrokovou sazbou 5,99 %. Žalovaný v rozmezí od 20. 1. 2017 do 20. 1. 2019 uhradil 25 měsíčních splátek po 4 021 Kč, dále jako tzv. mimořádné splátky uhradil částky ve výši 29 Kč, 79 Kč, 69 Kč a 158 Kč. Dne 20. 2. 2019 byla provedena platba ve výši 245,69 Kč. Výzvou ze dne 3. 3. 2020 byl žalovaný vyzýván k úhradě, téhož dne byla zásilka žalobkyně podána k poštovní přepravě, následně uložena a dne 25. 3. 2020 vrácena zpět odesílateli. Výzvou ze dne 23. 6. 2020 prohlásila žalobkyně úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k plnění; dne 25. 6. 2020 byla listovní zásilka podaná k poštovní přepravě. Předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2020 byl žalovaný dopisem právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky; dne 14. 9. 2020 byla výzva podána k poštovní přepravě.
5. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle ust. § 2993 věta prvá o. z. plní-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Soud po provedeném dokazování a ve smyslu citovaných zákonných ustanovení žalobě, byť nikoli v plném rozsahu, vyhověl. V řízení vzal soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně jako společnost podnikající v oblasti finančních služeb poskytla žalovanému částku ve výši 269 500 Kč (smlouva byla uzavřena na částku 275 000 Kč, ale převedena na účet žalovaného byla pouze tato částka – žalobkyně plnění snížila o tzv. poplatek za zprostředkování 5 500 Kč), žalovaný se zavázal částku vrátit formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý deklaratorní projev žalovaného o příjmech a výdajích i s případným nahlédnutím do registrů a kalkulací údajů o životním minimu rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje. Z nedostatečně čitelných listin předložených žalobkyní vyplývá, že deklarován byl příjem žalovaného ve výši 16 000 Kč plynoucí od zaměstnavatele – právnická osoba s poznámkou – neověřeno, dále skutečnost, že žalovaný je vyučen, žije s partnerkou/partnerem, 33 let, 1 dítě, forma bydlení – v nájmu. Dále byl deklarován náklad na bydlení – 6 500 Kč, jídlo 3 000 Kč, mobilní telefon a internet – 1 000 Kč, pojištění – 890 Kč, náklady na děti – 1 500 Kč, výdaje celkem 12 890 Kč. Rovněž byla deklarována v rubrice nová půjčka – 605 Kč a refinancování 5 624 Kč s poznámkou neověřeno. Žalobkyně doložila ze všeho shora uvedeného toliko prokázání příjmu žalovaného, a to v jednom jediném případě skenem výpisu z jeho bankovního účtu za měsíc listopad 2016, z něhož vyplývá, že dnem 8. 11. 2016 byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 16 347 Kč plátce právnická osoba, nicméně z téhož výpisu je zřejmé, že počáteční i konečný zůstatek na účtu žalovaného byl v záporné hodnotě (na počátku měsíce – 163,87 Kč a na konci téhož měsíce – 136,48 Kč). Ne nepodstatnou okolností je i skutečnost, že ke dni poskytnutí částky nikoli malé výše, měl žalovaný další závazky, a to dle tvrzení žalobkyně v rozsahu takřka 300 000 Kč. Byť tedy byl tvrzen robustní schvalovací proces a bylo tvrzeno provedení individuálního hodnocení osoby žalovaného, nelze vyvodit závěr o obezřetném úvěrování. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 269 500 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalovaný však žalobkyni zaplatil pouze částku ve výši 101 105,69 Kč (25 splátek po 4 021 Kč, na mimořádných splátkách 335 Kč s poslední splátkou ve výši 245,69 Kč), nesplaceno tedy zůstává 168 394,31 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně po právu. Úrok z prodlení (§§ 1968 , 1970 o. z.) byl přiznán v návaznosti na doručování upomínky ze dne 3. 3. 2020, neboť ji lze považovat za výzvu k plnění, resp. jednostranné určení času plnění věřitelem (§ 1958 o. z.), k upomínce byl doložen také doklad o odeslání – sledování zásilky. Nicméně žalobkyně uplatnila úrok z prodlení v zákonné výši až od 24. 6. 2020, proto soud žalobnímu požadavku vyhověl od uplatněného data vázán žalobou dle § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku i s příslušenstvím (ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. v návaznosti na poměrný úspěch účastníků ve sporu ve vztahu k celému předmětu řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 věta prvá o. s. ř. o. s. ř. ) nebo exekuční návrh.