Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 62/2021-32
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 25. 4. 2021 do zaplacení, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 9. 3. 2019 do 24. 4. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 4. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno jméno, advokáta se sídlem v obec a číslo.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 25. 4. 2021 do zaplacení, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 9. 3. 2019 do 24. 4. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 4. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem v [obec a číslo].</b>
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 9. 3. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 12. 2018 mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), jakožto věřitelem, a žalovaným, jakožto dlužníkem (smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, žalovanému bylo po registraci přiděleno klientské číslo anonymizováno). Žalovanému byl vyplacen úvěr 4 000 Kč na jeho bankovní účet č. bankovní účet, splatnost úvěru byla sjednána nejpozději na 8. 3. 2019. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne 12. 5. 2020 postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr 4 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostřednictvím internetových stránek dne 14. 12. 2018. Částka 4 000 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet dne 17. 12. 2018. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný prokázal v souvislosti s posuzováním jeho schopnosti úvěr splácet, že má příjmy ze zaměstnání u právnická osoba anonymizována dvě slova - v září 2018 činila jeho mzda dle výplatního lístku 13 520 Kč čistého (na účet žalovanému však byla dle předloženého bankovního výpisu vyplacena pouze částka 6 370 Kč), v říjnu 2018 činila mzda žalovaného 15 853 Kč čistého. Zůstatek na bankovním účtu žalovaného byl ke dni 12. 10. 2018 záporný, a to - 23 893 Kč. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr 4 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedl pouze nedostatečně (nebyly zjišťovány rodinné a osobní poměry žalovaného a jeho výdaje, doložené příjmy neodpovídaly příjmům na bankovním účtu žalovaného), přičemž pokud by i takto nedostatečně zjištěné údaje byly ze strany Původního věřitele náležitě odborně posouzeny, musel by Původní věřitel dospět k závěru, že požadovaný úvěr 4 000 Kč nelze žalovanému poskytnout, neboť žalovaný není schopen jej splatit. K tomuto závěru by musel Původní věřitel dospět zejména s ohledem na předložený výpis z bankovního účtu žalovaného, z něhož byl zjištěn záporný zůstatek na účtu žalovaného, a to - 23 893 Kč. Bylo tak zřejmé, že žalovaný má dlouhodobě finanční problémy, neboť jeho příjmy nevystačují na pokrytí jeho výdajů. Soud proto dospěl k závěru, že Původní věřitel neměl žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč poskytnout, a pokud jej i přes uvedená zjištění žalovanému poskytnul, pak je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotit jako neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Postupem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 4 000 Kč, představující vyčerpanou a nesplacenou jistinu úvěru (jistina úvěru 4 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 25. 4. 2021 do zaplacení (žalovanému byla žaloba doručena dne 23. 4. 2021, dlužnou jistinu byl proto povinen vrátit dne 24. 4. 2021, což však neučinil a od následujícího dne je v prodlení). Žalobkyně byla k podání žaloby oprávněna, neboť pohledávka za žalovaným jí byla Původním věřitelem postoupena, žalovaný o tom byl vyrozuměn.
12. Ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 9. 3. 2019 do 24. 4. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 4. 2021 do zaplacení (tj. v části přesahující přiznaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč), byla žaloba zamítnuta.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů v plném rozsahu, neboť byla neúspěšná pouze ohledně části úroku z prodlení, tedy pouze ohledně nepatrné části příslušenství žalované pohledávky. Žalobkyni tak soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 4 000 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
14. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (věta za středníkem), a to tři měsíce od právní moci rozsudku pro úhradu dlužné jistiny úvěru s úrokem z prodlení (výrok I. rozsudku) a v délce jednoho měsíce pro náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku). Soud takto rozhodl s ohledem na výši dlužné částky a prokázanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.