Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 257/2020-57
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
právně zastoupené titul. jméno příjmení,
advokátkou se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 61 848,03 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se ohledně zaplacení částky 61 848,03 Kč s úrokem z prodlení z částky 53 922 Kč ve výši 10 % ročně od 24. 3. 2020 do zaplacení, a dále úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 39 871,84 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se ohledně zaplacení částky 61 848,03 Kč s úrokem z prodlení z částky 53 922 Kč ve výši 10 % ročně od 24. 3. 2020 do zaplacení, a dále úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 39 871,84 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit 61 848,03 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 53 922 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení a dále se smluvním úrokem ve výši 102,09 % ročně z částky 39 871,84 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 234 648 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 27. 2. 2018 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí úvěru číslo na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 28. 2. 2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 166,39 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 6 518 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem roku 2018. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, rovněž v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, když do data zesplatnění celého úvěru uhradil v období od 17. 4. 2018 do 10. 1. 2020 celkem 130 360 Kč (20 x 6 518 Kč). V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 22. 3. 2020 k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni činila dlužná jistina celkem 39 871,84 Kč a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 355,85 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 2 495 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 5 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 200 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy 11 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru v částce 49 227,69 Kč ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 24. 3. 2020 do data vyhotovení žaloby, tedy v celkové výši 7 926,03 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru z částky 39 871,84 Kč ve výši 102,09 % ročně od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 234 648 Kč. Žalovaný shora uvedené částky žalobkyni neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně i přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, další důkazy nedoložila.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 27. 2. 2018 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 195 540 Kč, a to ve 30 měsíčních splátkách splatných po 6 518 Kč. Úroková sazba činila 166,39 % ročně. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovaným stejného dne vyplynulo, že žalovaný obdržel uvedené informace o poskytovaném úvěru.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru z elektronického výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 28. 2. 2018 byla na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě odeslána částka 70 000 Kč.
6. Z oznámení ze dne 1. 3. 2018 vyplynulo, že žalobkyně oznámila žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru. Z přiložené dodejky vyplývá, že písemnost žalovaný převzal osobně dne 7. 3. 2018.
7. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 31. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalovaného a adresu jeho zaměstnavatele.
8. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplývá, že jakožto pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného je uvedena částka 20 000 Kč (ze zaměstnání). Mezi výdaji je v kolonce životní minimum uvedena částka 3 410 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) činí 500 Kč, celkem tedy výdaje dosahují částky 6 910 Kč, v kolonce rezerva je uvedena částka 1 000 Kč, přičemž další výdaje žalovaného jsou nulové (a to např. splátky, druhá osoba v domácnosti, děti v domácnosti a spoření). Dále je zde uvedeno, že žalovaný má základní vzdělání, je zaměstnán u právnická osoba s.r.o., je svobodný, bydlí v nájmu. Ve výpisu registru SOLUS nejsou uvedeny žádné záznamy ohledně žalovaného. Z tabulky hodnocení klienta (NRKI) vyplynulo, že žalovaný dosáhl kódu příznaku 16, tedy klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak).
9. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaný nastoupil dne 17. 10. 2014 jako dělník na úseku rozpracované výroby u právnická osoba s.r.o., pracovní smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do 30. 4. 2015. Z dodatku pracovní smlouvy ze dne 20. 4. 2016 vyplývá, že s účinností od datum dochází ke změně pracovní smlouvy, kdy doba určitá se mění na neurčitou Z výplatní pásky žalovaného za měsíc listopad 2017 vyplývá, že čistá měsíční mzda žalovaného za shora uvedené období činila 30 549 Kč. Za měsíc prosinec roku 2017 činil čistý měsíční příjem žalovaného 17 879 Kč.
10. Z výpisu z běžného účtu u právnická osoba - číslo účtu bankovní účet za období od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2018 vedeného na jméno žalovaného, bylo zjištěno, že konečný zůstatek ke shora uvedenému datu činil – 1 000 Kč. Z mimořádného výpisu shora uvedeného bankovního účtu za období od 1. 11. 2017 do 31. 12. 2017, bylo zjištěno, že konečný zůstatek ke shora uvedenému datu činil – 919,37 Kč.
11. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobkyně je v tomto registru evidována.
12. Z výzev k zaplacení ze dne 17. 6. 2019, 20. 5. 2019, 17. 4. 2019, 17. 2. 2020 a 19. 3. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
13. Z oznámení ze dne 22. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
14. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to den 13. 8. 2020.
15. Z vyjádření znalce titul. jméno příjmení příjmení příjmení k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno, že shora uvedený znalec analyzoval vztah mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou, přičemž dospěl k závěru, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována, a to ohledně předmětu úvěru ve výši 70 000 Kč. Na jejím základě obdržel žalovaný na bankovní účet od žalobkyně shora uvedenou částku. Žalobkyni se zavázal vrátit předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, přičemž žalovaný uhradil celkem částku 130 360 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet provedla šetření v registru SOLUS, dále v registru NRKI. Ze strany žalobkyně bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzva.
17. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
22. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 70 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil celkem 130 360 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
27. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, doložení dvou výplatních pásek žalovaného a dvou detailů platby), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pouze dvěma doloženými výplatními páskami, aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalovaného za delší období. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, že je svobodný, bydlí v nájmu. Je velmi nepravděpodobné, že by žalovaný vynaložil za bydlení pouze 3 000 Kč a jeho ostatní výdaje činily 500 Kč. Je pak stejně nepravděpodobné, že by žalovaný měl nulové výdaje v ostatních položkách formuláře. Dále z výpisu z účtu, který žalovaný žalobkyni předložil, se podává, že za listopad až prosinec 2017 byl na účtu žalovaného počáteční záporný zůstatek (- 994,30 Kč) a konečný zůstatek rovněž záporný, a to (– 919,37 Kč), za měsíc leden 2018 byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného (– 919,37 Kč) a konečný zůstatek opět záporný (– 1 000 Kč). Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovaným. Žalobkyně se nepozastavila nad zcela nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení, kdy žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se se zcela nevěrohodnými a nepravděpodobnými údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)
28. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
29. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 70 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Pokud pak žalovaný v této souvislosti zaplatil celkem 130 360 Kč, dlužnou částku již žalobkyni tedy v plném rozsahu uhradil. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.
30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.