Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 21/2021-56
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
právně zastoupené titul. jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášen na adrese adresa žalovaného,
o zaplacení 31 200 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 31 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 616 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 31 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 616 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit 31 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 616 Kč od 16. 3. 2019 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 12. 8. 2014 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 649 Kč, a to od 30. dne následujícího po dni poskytnutí úvěru a následně vždy ke stejnému dni každého následujícího kalendářního měsíce, tj. vždy k 12. dni v měsíci. Žalovaný dále přistoupil k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr včetně všeobecných pojistných podmínek a zavázal se hradit měsíčně pojištění ve výši 6,99 % měsíční splátky úvěru, a to stejným způsobem jako pravidelné měsíční splátky. Žalovaným byl poskytnutý úvěr částečně splácen. Jednalo se o tzv. anuitní splácení při konstantní výši splátek, kdy ve splátce je obsažena splátka běžných úroků, které představují cenu za půjčení peněz, příslušnou část vyčerpané jistiny úvěru, náklady věřitele na poskytované služby a případně sjednané pojistné. V každé splátce tak byla obsažena splátka vyčerpané jistiny, sjednaného pojistného, naběhlého běžného úroku z úvěru a v případě prodlení s placením sjednaných splátek též případné paušální náhrady nákladů dle sazebníku poplatků ve výši 250 Kč za každý i započatý měsíc, v němž se žalovaný nachází v prodlení s kteroukoliv úvěrovou splátkou či její částí o více jak 12 dnů. Dne 13. 8. 2014 byl žalovanému převodem na jeho účet poskytnut sjednaný úvěr. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy neplnil a nehradil jednotlivé splátky úvěru. Vzhledem k opakovanému prodlené žalovaného, žalobkyně dopisem ze dne 1. 3. 2019 písemně odstoupila od smlouvy, kdy toto odstoupení bylo odesláno žalobkyní žalovanému dne 4. 3. 2019. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dle všeobecných obchodních podmínek nejpozději ke dni 15. 3. 2019. Celkový dluh žalovanému ve výši 31 200 Kč sestává z poskytnutých nevrácených peněžitých prostředků ve výši 28 616 Kč, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení od smlouvy na částku 1 584 Kč, a dále dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 000 Kč. Žalovaný shora uvedené částky žalobkyni neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. V podání došlém soudu dne 20. 5. 2021 žalobkyně uvedla, že dlužník ze smlouvy – paní jméno příjmení stvrdila svým podpisem, že její měsíční příjem činí 0 Kč s tím, že je momentálně na mateřské (rodičovské) dovolené. Dále uvedla, že bydlí ve vlastním bytě, nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce. Náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů činí společně (tj. za oba spoludlužníky) měsíčně 0 Kč, dále potvrdila, že má jednu vyživovací povinnost a žije s druhem (spoludlužníkem, v dané věci žalovaným). Žalovaný ve smlouvě uvedl, že jeho měsíční příjem činí 11 000 Kč, oba spoludlužníci rovněž uvedli, že jejich ostatní příjmy činí 15 300 Kč. Ohledně výdajů vycházela žalobkyně ze státem publikovaného údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva. Z údajů Českého statistického úřadu tedy vyplývá, že existenční výdaje žalovaného činí 9 520 Kč. Žalobkyně dále přičetla náklady žalovaného na splátky v částce 1 649 Kč. Byly rovněž přičteny splátky zjištěné dle CRIF – oba spoludlužníci dohromady 13 377 Kč. Celkový příjem žalovaného a dlužnice ve výši 26 384 Kč byl zjištěn z výpisu z banky (rodičovský příspěvek ve výši 8 100 Kč), ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení vyplývá, že výše invalidního důchodu druhého stupně činí 7 151 Kč, a dále z výplatních pásek je patrno, že mzda činí 11 133 Kč. Žalobkyně tedy zkoumala úvěruschopnost žalovaného z výplatních pásek, z důchodového výměru, příjmy telefonicky ověřovala, dále z výpisu z účtu, občanských průkazů, řidičských průkazů, registr CEE, SOLUS, insolvenční rejstřík a výše splátek z databáze CRIF. S ohledem na zjištěné skutečnosti dospěla žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně a včas splácet.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno číslo ze dne 12. 8. 2014 uzavřené mezi dlužníkem – jméno příjmení, dále žalovaným jakožto spoludlužníkem a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout na účet (č.ú. bankovní účet) úvěr ve výši 70 000 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že dlužník (klient) a spoludlužník se podpisem této smlouvy stávají spoludlužníky, kteří jsou ke splnění závazků vyplývajících z této smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. Dlužníci se zavázali žalobkyni uhradit celkem 110 952 Kč (bez pojistného), a to v 72 měsíčních splátkách splatných po 1 541 Kč, měsíční pojistné činilo 108 Kč, výše měsíční splátky včetně pojistného činila 1 649 Kč. Úroková sazba činila 17,90 % ročně. Dlužnice ve smlouvě uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastním bytě, má jednu vyživovací povinnost, od ledna 2014 je na mateřské/rodičovské dovolené. Její příjem je nulový, příjem žalovaného jakožto spoludlužníka činí 11 000 Kč, ostatní příjmy činí 15 300 Kč. V kolonce měsíční výdaje (nájemné/hypotéka, výživné, splátky úvěrů, leasingů a půjček a závazky po splatnosti) jsou všechny položky označeny jakožto nulové. Žalovaný coby spoludlužník uvedl, že je zaměstnán a zároveň pobírá invalidní důchod bez bližší specifikace. Předmětná smlouva je žalovaným i dlužnicí vlastnoručně podepsána. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba s.r.o., dále Sazebníky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, Sazebník poplatků a Všeobecné pojistné podmínky číslo – Smlouva o kolektivním pojištění Dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty anonymizováno a Všeobecné obchodní podmínky pro vydání a užívání karty anonymizováno a Rámcová smlouva o platebních službách.
6. Z výpisu finančních operací ohledně čísla smlouvy číslo vyplývá, že k datu 10. 7. 2020 činí celkový dluh 31 200 Kč, z toho výše jistiny činí 28 616 Kč, úroky 1 584 Kč a náhrady nákladů 1 000 Kč. Dále je z výpisu patrno, že od 10. 9. 2014 byly řádně hrazeny splátky v částce 1 649 Kč měsíčně, a to do data 16. 6. 2017, poté došlo k prodlení s úhradou, kdy naposledy byla uhrazena dne 11. 3. 2019 částka 2 000 Kč Celkem byla ze strany dlužníků uhrazena částka 85 354 Kč.
7. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 1. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že odstupuje od smlouvy o úvěru a vyzývá jej k okamžitému zaplacení dluhu ve výši 31 200 Kč. Z poštovního podacího archu vyplývá, že shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno dne 5. 3. 2019.
8. Z dopisu právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 31. 7. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalovanému sdělil, že žalobkyně odstupuje od smlouvy o úvěru a vyzývá jej k okamžitému zaplacení dluhu ve výši 31 200 Kč. Z podacího lístku vyplývá, že písemnost byla žalovanému odeslána dne 3. 8. 2020.
9. Z interní databáze žalobkyně vyplývá, že při žádosti proběhla kontrola údajů a dokladů dlužníka i spoludlužníka, kdy byly zkontrolovány občanské průkazy, řidičské průkazy, výpis z účtu dlužnice, důchodový výměr a výplatní pásky spoludlužníka. Poté byl telefonicky ověřen zaměstnavatel. Rovněž proběhla kontrola v registrech SOLUS, CRIF a centrální evidence exekucí.
10. Z výsledku vyhledávání v centrální evidenci exekucí ze dne 12. 8. 2014 vyplývá, že dlužnice jméno příjmení neměla ke shora uvedenému datu žádné záznamy v evidenci.
11. Z výpisu z běžného účtu z července roku 2014 společnosti právnická osoba (č.ú. bankovní účet) vedeného na jméno dlužnice - jméno příjmení vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 200 Kč, konečný zůstatek byl záporný, a to – 140,01 Kč.
12. Z výplatní pásky vedené na jméno žalovaného vyplývá, že čistý příjem žalovaného v červnu roku 2014 u právnická osoba s.r.o. činil 10 342 Kč. Z výplatní pásky vedené na jméno žalovaného vyplývá, že čistý příjem žalovaného v květnu roku 2014 u právnická osoba s.r.o. činil 11 623 Kč.
13. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. 7. 2014 vyplývá, že žalovaný je příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně ve výši 7151 Kč měsíčně.
14. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného. Dále kopii rodného listu a občanského průkazu dlužnice.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel jakožto spoludlužník s žalobkyní úvěrovou smlouvu, jak je shora specifikována, a to ohledně předmětu úvěru ve výši 70 000 Kč. Na jejím základě obdržela dlužnice (jméno anonymizováno) na bankovní účet od žalobkyně shora uvedenou částku. Žalobkyni se zavázali oba spoludlužníci vrátit společně a nerozdílně předmět úvěru ve splátkách, jak je shora uvedeno, přičemž ze strany spoludlužníků bylo uhrazeno celkem 85 354 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet provedla šetření v registru SOLUS, dále v registru NRKI. Ze strany žalobkyně bylo žalovanému zasláno oznámení o odstoupení od smlouvy o úvěru a předžalobní výzva.
16. Dle § 2395 občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta částka 70 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr bylo uhrazeno celkem 85 354 Kč. Jelikož soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
25. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřený v době od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pouze dvěma doloženými výplatními páskami a potvrzením České správy sociálního zabezpečení o výměře důchodu. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených ve smlouvě, že oba spoludlužníci mají nulové výdaje. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalobkyně v otázce výdajů žalovaného neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaného uvedených údajů ohledně jeho výdajů. Žalobkyně se podrobněji nezabývala výdaji žalovaného, kdy žalobkyně tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se se zcela nevěrohodnými a nepravděpodobnými údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119) S ohledem na shora uvedené tedy soud shledal uzavřenou úvěrovou smlouvu s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou.
26. Jelikož žalobkyně uhradila žalovanému 70 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě a z předloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad však plyne, že žalovaný v období od září 2014 do března 2019 vrátil žalobkyni celkem částku 85 354 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení.
27. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.