Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 15/2021-27

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Kopeckou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 3.855 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 %

p.a. z částky 900 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2.955 Kč, kapitalizovaný úrok

ve výši 2.245,86 Kč, úrok ve výši 20,98 % p.a. z částky 3.128,02 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 3.128,02 Kč od 30. 7. 2016 do 18. 9. 2020 a z částky 2.228,02 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 900 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2.955 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.245,86 Kč, úrok ve výši 20,98 % p.a. z částky 3.128,02 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 3.128,02 Kč od 30. 7. 2016 do 18. 9. 2020 a z částky 2.228,02 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 3.855 Kč s příslušenstvím v kapitalizované a procentní podobě. Skutkově tvrdí, že dne 25. 9. 2015 její právní předchůdkyně (právnická osoba, IČO) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému vyplacena částka 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 5.000 Kč navýšenou o úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % p.a., odměnu za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500 Kč, a to ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč do 22. 7. 2016. Žalovaný zaplatil 4.100 Kč a poslední platba byla provedena ke dni 20. 6. 2016. Ke dni 6. 12. 2019 byla pohledávka postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 3.128,02 Kč a z dlužných poplatků za hotovostní inkaso splátek ve výši 726,98 Kč. Kromě této částky se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku ve výši 2.245,86 Kč (20,98 % p.a. z dlužné jistiny 3.128,02 Kč od 23. 7. 2016 do 6. 12. 2019), úroku v procentní podobě ve výši 20,98 % p.a. z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z jistiny 3.128,02 Kč od 30. 7. 2016 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný potvrdil, že mu byly poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru, a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili s postupem podle

5. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné ( ), obsahuje text odůvodnění v souladu s ustanovením pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Smlouva o půjčce je datována dnem 25. 9. 2015. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným. Ve smlouvě je uvedena výše půjčky 5.000 Kč a poplatky ve výši 2.955 Kč (úrok ve výši 455 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500 Kč), celková dlužná částka je vyčíslena ve výši 7.955 Kč s tím, že bude zaplacena ve 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Byla dohodnuta úroková sazba ve výši 20,98 % a RPSN 91,66 % Smlouva odkazuje na smluvní podmínky, které nejsou žalovaným podepsány (zjištěno ze smlouvy).

7. Dne 15. 9. 2015 byla vyplněna zákaznická karta, ve které žalovaný uvedl jako druh bydlení s rodiči, že má aktivní půjčku u„ příjmení jméno“, označil svého zaměstnavatele, pracuje na částečný pracovní poměr a jeho příjmy jsou ve výši 11.280 Kč. Jsou uvedeny měsíční výdaje ve výši 1.500 Kč za nájem/inkaso, 2.500 Kč za výdaje domácnosti, 2.000 Kč za spoření/pojištění, 1.200 Kč za splátky/půjčky/alimenty, 200 Kč výdaje na telefon, celkem 7.400 Kč, a je uvedený použitelný příjem 3.880 Kč. Podle zákaznické karty byly tyto informace ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatních pásků (zjištěno ze zákaznické karty).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dne 6. 12. 2019 a specifikovala dlužnou částku ve výši 3.855 Kč bez příslušenství, kterou má zaplatit do deseti dnů od doručení (zjištěno z oznámení).

9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dne 3. 9. 2020 s termínem úhrady do 18. 9. 2020 (zjištěno z výzvy k zaplacení).

10. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy ze dne 25. 9. 2015 poskytla žalovanému částku 5.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s navýšením 2.955 Kč ve splátkách do 22. 7. 2016. Žalovaný zaplatil na pohledávku částku 4.100 Kč (potvrdila sama žalobkyně v žalobě). Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 o.z.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (pokud právní předchůdkyně žalobkyně nazvala ve formuláři tento typ smlouvy„ smlouva o půjčce“, pak se soud s ohledem na okolnost, že v záhlaví smlouvy je uvedeno, že je smlouva uzavřena v souladu se z. č. , o spotřebitelském úvěru, a dále okolnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky, které se zavázal uhradit ve splátkách, a to se sjednanými úroky a dalšími poplatky, je nepochybné, že mezi stranami se jedná právě o spotřebitelský úvěr, přičemž je dále nepochybné, že předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů).

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění (s ohledem na datum uzavření smlouvy) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, doložením výdajů apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

14. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho neúplnými prohlášeními. Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

15. V tomto konkrétním případě, a to ani z tvrzení žalobkyně, ani z předložených listin, nikterak nevyplývá, že by se právní předchůdkyně žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru zodpovědně a pečlivě zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně ve svém písemném podání podává v otázce posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyjádření, pak se jedná o kusé a obecné informace, které nenaplňují intence ustanovení z. č. o spotřebitelském úvěru.

16. V zákaznické kartě je uvedeno, že žadatel bydlí s rodiči, má aktivní půjčku a z částečného pracovního poměru příjem 11.280 Kč. Celkové výdaje jsou uvedeny ve výši 7.400 Kč, aniž by tyto údaje o jednotlivých nákladech byly jakýmkoliv způsobem ověřovány. Poskytovatel úvěru pravděpodobně pouze jen z výplatních pásek ověřil příjem žadatele, nezkoumal a neověřoval skutečnou výši tvrzených výdajů. Navíc za situace, kdy žalovaný bydlí s rodiči a uvádí výdaje celé domácnosti, nikoliv své vlastní výdaje na bydlení. Uvádí, že si žalovaný spoří nebo platí pojištění ve výši 2.000 Kč, platí splátky nebo půjčku nebo alimenty ve výši 1.200 Kč, což není ze zákaznické karty rozpoznatelné. Nebylo vůbec zjišťováno, zda žalovaný je schopen hospodařit s kladným zůstatkem, zda řádně splácí jinou aktivní půjčku, v jaké výši je tato půjčka a kolik zbývá k zaplacení.

17. Původní věřitelka porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené v  z. č. , o spotřebitelském úvěru původní věřitelka zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

18. Jestliže porušením povinnosti původní věřitelky byla uzavřena předmětná smlouva, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 o.z. a § 588 o.z. absolutně neplatné. Podle § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co původní věřitelka žalovanému plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny. S ohledem na prokázané skutečnosti soud žalobkyni přiznal částku ve výši 900 Kč, neboť žalovaný obdržel částku 5.000 Kč a vrátil částku 4.100 Kč. Úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 900 Kč byly přiznány od 19. 9. 2020 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení ve lhůtě do 18. 9. 2020, od následujícího dne je v prodlení se zaplacením. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , nicméně náklady řízení nebyly přiznány žádnému účastníkovi, neboť neúspěch žalobkyně je větší než její úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Podle není proti tomuto rozsudku odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.