Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 211/2021-19

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 19 887,32 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 399,99 Kč spolu s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 2 399,99 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 399,99 Kč spolu s 9,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 2 399,99 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 23. 4. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 887,32 Kč s příslušenstvím, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 389,56 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši

1 456,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 523,48 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a dále se smluvní pokutou ve výši 5 453,21 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 12. 2017 smlouvu o úvěru č. 0241978, na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla finanční částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 272 Kč (součet kapitalizovaných úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 2. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 12 600,01 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zeplatnila závazek, přičemž splatnost nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj.

k 18. 2. 2019. Současně vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení s tím, že žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 5 453,21 Kč (0,1 % z částky 8 389,56 Kč od 19. 2. 2019 do 29. 11. 2020). Pohledávka byla dne 21. 12. 2020 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího právního zástupce. Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně vycházela z žádosti žalovaného o úvěru, v níž uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci (údaje

o zaměstnání, finanční závazky, výše příjmů). Údaje byly ověřeny předloženými dokumenty. Žalovaný prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne 18. 12. 2017 u s názvem smlouva o úvěru č. 0241978, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 12 272 Kč, který představoval úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 378 Kč

a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o úvěru (ze smlouvy o úvěru

č. 0241978, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz žádostí o úvěr. Z této y soud toliko zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy o úvěru prohlásil, že v době uzavření smlouvy pobíral dle svého prohlášení celkový příjem okolo 22 794 Kč a jeho běžné měsíční výdaje představovaly částku 15 910 Kč (3 410 Kč osobní náklady a 8 000 Kč splácení stávajících půjček). V žádosti byla dále odškrtnuta políčka ohledně listin, které měly být údajně při podpisu smlouvy předloženy, avšak žádné doplňující y soudu spolu s kartou doloženy nebyly.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 21. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v Příloze č. 1„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 12. 2020 bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího archu). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího archu).

5. Proti žalovanému bylo vedeno minimálně šest dalších řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností a v této souvislosti je proti němu vedeno několik exekučních řízení (z výpisu zapsaných věcí u Okresního soudu v Benešově).

6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 18. 12. 2017 u s názvem smlouva o úvěru, podle níž při jejím podpisu převzal částku 15 000 Kč. Tato obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též poplatek za vymezené a specifikované služby, celkem tak měl uhradit 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku 12 600,01 Kč, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla dne 21. 12. 2020 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „ “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

13. Podle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. 0241978 podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 18. 12. 2017 je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný uvedl rozhodující údaje o své bonitě do žádosti o úvěr. Přesto se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , (dále jen „ “), v jakém směru má doplnit důkazy za situace, kdy doplnění žaloby (žádost o úvěr) soud shledal nedostatečným.

15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že jakákoliv potvrzení žalovaného, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného a že žalovaný poskytl úplné a pravdivé údaje, jsou ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečné a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z nich nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

16. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně žádosti o úvěru, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalovaného. V předmětné kartě pouze žalovaný deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smluv nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila, přičemž pouze odkazuje na zaškrtnutá políčka v žádosti. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné y soudu nepředložila a práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše.

17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle ve spojení s  , 87 ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 12 600,01 Kč, zůstala mu povinnost vydat částku 2 399,99 Kč. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od 15. 4. 2021, tedy poté, co se do sféry vlivu žalovaného musela dostat předžalobní upomínka ze dne 15. 3. 2021 a zároveň uplynula lhůta k úhradě dlužné částky.

18. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného na poplatek, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na soudní exekuci podle , jímž se vydává exekuční řád.