Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 17/2021-45

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa, obec,

právně zastoupené titul. jméno příjmení,

advokátem se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 11 744 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se podle zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty v částce 3 744 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 12. 2019 do 19. 6. 2021, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 923,18 Kč.

IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 315,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se podle zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty v částce 3 744 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 12. 2019 do 19. 6. 2021, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 923,18 Kč. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 315,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 11 744 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo to dne 8. 7. 2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč se splatností do 7. 8. 2018. Žalovaný úvěr uzavřel prostřednictvím zprostředkovatele úvěru - právnická osoba a.s., IČO číslo. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu v částce 3 744 Kč, a to za období od 8. 8. 2018 do 19. 11. 2019. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 7. 1. 2020. Celková částka 11 744 Kč sestává z jistiny ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty v částce 3 744 Kč, dále žalobkyně požadovala náklady na upomínání v částce 150 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Před zahájením jednání podáním ze dne 28. 6. 2021 navrhla žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby, a to částky ve výši 150 Kč a smluvní pokuty v částce 3 744 Kč. Předmětem řízení nadále zůstává částka 8 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 13. 12. 2019 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 923,18 Kč. Jelikož částečné zpětvzetí žalobkyně učinila dříve, než soud rozhodl ve věci samé, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle , 2 zastaveno (výrok I.).

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2020 a připojeného podacího lístku je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána dne 9. 9. 2020. Žalobkyně rovněž předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 8. 7. 2018, kdy tato smlouva je žalovaným vlastnoručně podepsána. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal shora uvedeného data v hotovosti částku 8 000 Kč. Dále jsou ve smlouvě uvedeny kontaktní údaje žalovaného. Žalobkyně rovněž předložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Obchodní podmínky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově s absentujícím podpisem žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, ze dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2020, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno dne 8. 1. 2020. Z upomínky ze dne 21. 8. 2018 a předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 18. 9. 2018 vyplývá, že společnost právnická osoba vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 8 000 Kč, žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.

7. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 8 000 Kč, žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

15. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, a to v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

16. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 8 000 Kč, je třeba na shora uvedenou částku pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). V řízení nebylo prokázáno, kdy předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 18. 6. 2021. Nárok se stal splatným 19. 6. 2021 a žalovaný se dostal do prodlení 20. 6. 2021. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 20. 6. 2021 v souladu s ust. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. II a III tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.

17. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. ve spojení s  dle většinového úspěchu žalobkyně ve spojení, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dle advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze shora uvedené částky, tedy ve výši 252 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 2 252 Kč (800 + 1 200 + 252). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 8 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 8 045,20 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 150 Kč + 3 744 Kč s úroky shora specifikovanými ve výroku č. III tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 6 033,61 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 14 078,81 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 57 %, úspěch žalovaného 43 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 14 % svých nákladů, z částky 2 252 Kč tedy ve výši 315,28 Kč.

18. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.