Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 17/2021-45
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa, obec,
právně zastoupené titul. jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 11 744 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty v částce 3 744 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 12. 2019 do 19. 6. 2021, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 923,18 Kč.
IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 315,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavuje pro částečné zpětvzetí žaloby v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty v částce 3 744 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 000 Kč od 13. 12. 2019 do 19. 6. 2021, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 923,18 Kč. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 315,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 11 744 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo to dne 8. 7. 2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč se splatností do 7. 8. 2018. Žalovaný úvěr uzavřel prostřednictvím zprostředkovatele úvěru - právnická osoba a.s., IČO číslo. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu v částce 3 744 Kč, a to za období od 8. 8. 2018 do 19. 11. 2019. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne 7. 1. 2020. Celková částka 11 744 Kč sestává z jistiny ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty v částce 3 744 Kč, dále žalobkyně požadovala náklady na upomínání v částce 150 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Před zahájením jednání podáním ze dne 28. 6. 2021 navrhla žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby, a to částky ve výši 150 Kč a smluvní pokuty v částce 3 744 Kč. Předmětem řízení nadále zůstává částka 8 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 13. 12. 2019 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 923,18 Kč. Jelikož částečné zpětvzetí žalobkyně učinila dříve, než soud rozhodl ve věci samé, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1 , 2 o.s.ř. zastaveno (výrok I.).
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
5. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2020 a připojeného podacího lístku je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána dne 9. 9. 2020. Žalobkyně rovněž předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 8. 7. 2018, kdy tato smlouva je žalovaným vlastnoručně podepsána. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal shora uvedeného data v hotovosti částku 8 000 Kč. Dále jsou ve smlouvě uvedeny kontaktní údaje žalovaného. Žalobkyně rovněž předložila Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Obchodní podmínky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově s absentujícím podpisem žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, ze dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2020, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno dne 8. 1. 2020. Z upomínky ze dne 21. 8. 2018 a předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 18. 9. 2018 vyplývá, že společnost právnická osoba vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 8 000 Kč, žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 8 000 Kč, žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
15. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
16. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 8 000 Kč, je třeba na shora uvedenou částku pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). V řízení nebylo prokázáno, kdy předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 18. 6. 2021. Nárok se stal splatným 19. 6. 2021 a žalovaný se dostal do prodlení 20. 6. 2021. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 20. 6. 2021 v souladu s ust. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. II a III tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
17. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně ve spojení, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2 . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze shora uvedené částky, tedy ve výši 252 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 2 252 Kč (800 + 1 200 + 252). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 8 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 8 045,20 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 150 Kč + 3 744 Kč s úroky shora specifikovanými ve výroku č. III tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 6 033,61 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 14 078,81 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 57 %, úspěch žalovaného 43 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 14 % svých nákladů, z částky 2 252 Kč tedy ve výši 315,28 Kč.
18. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.