Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
12 C 32/2020-28
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Kopeckou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8.012,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve
výši 8,05 % p.a. z částky 2.500 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5.512,03 Kč, kapitalizovaný
úrok ve výši 2.099,42 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 917,49 Kč, úrok ve výši 28 % p.a. z částky 5.161,10 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 5.161,10 Kč od 25. 6. 2019 do 30. 7. 2019 a úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 2.661,10 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 2.500 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5.512,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.099,42 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 917,49 Kč, úrok ve výši 28 % p.a. z částky 5.161,10 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 5.161,10 Kč od 25. 6. 2019 do 30. 7. 2019 a úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 2.661,10 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným soudu dne 15. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8.012,03 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 23. 11. 2016 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČO) smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě částky 8.000 Kč zaplatit částku 7.145 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 1.379 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1.100 Kč a nákladů za administrativní činnost ve výši 4.666 Kč. Žalovaný se zavázal dluh uhradit v 60 týdenních splátkách po 253 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když nejpozději měl dlužnou částku uhradit dne 17. 1. 2018, poslední splátku uhradil dne 13. 4. 2017. Právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 převedena na žalobkyni a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Celková hodnota pohledávky ve výši 8.012,03 Kč sestává z: dlužná jistina ve výši 5.161,10 Kč, poplatek ve výši 2.850,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.099,42 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 917,49 Kč, úrok ve výši 28 % p.a. z dlužné jistiny 5.161,10 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z dlužné jistiny 5.161,10 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Do dne postoupení pohledávky žalovaný zaplatil částku 5.500 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že měla dostatečné informace získané od zákazníka, které jsou uvedeny v zákaznické kartě. Navíc zákazník ve smlouvě výslovně uvedl, že mu byly poskytnuty informace týkající se textu smlouvy a poskytnuto vysvětlení, aby byl schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o.s.ř.
4. Usnesením okresního soudu ze dne 16. 11. 2020 č. j. 12 C 32/2020-15 byla žalobkyně vyzvána, aby žalobu doplnila tak, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. Ve svém písemném podání doručeném soudu dne 5. 2. 2021 žalobkyně sdělila, že schopnost splácet byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Na základě této žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost splácet zápůjčku a možnost dostát svému závazku. Původní věřitel pak vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení zápůjček.
5. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dne 23. 11. 2016 uzavřel žalovaný s právnická osoba, IČO smlouvu o zápůjčce (v souladu se z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě částky 8.000 Kč zaplatit částku 7.145 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 1.379 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1.100 Kč a nákladů za administrativní činnost ve výši 4.666 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal hradit po 60 týdenních splátkách ve výši 253 Kč. Dopisem ze dne 24. 6. 2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do deseti dnů ode dne doručení, dopis byl předán k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Dopisem ze dne 12. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně (zjištěno ze smlouvy, oznámení o postoupení, výzvy k zaplacení, podacího archu).
6. Součástí spisového materiálu je zákaznická karta, ze které bylo zjištěno, že je datována dnem 23. 11. 2016; v této listině se nacházejí informace, že žalovaný má dva zdroje příjmu, jeho čistý příjem je 15.000 Kč měsíčně, jeho odhadované výdaje jsou ve výši 7.000 Kč měsíčně. V zákaznické kartě je uvedeno pracovní zařazení žadatele s tím, že k dispozici byla pracovní smlouva a výplatní pásky za měsíce srpen, září a říjen 2016. Žádné listiny k zákaznické kartě nebyly pro soud přiloženy.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (s ohledem na datum uzavření smlouvy) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná.
8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho neúplnými prohlášeními.
13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (pokud právní předchůdce žalobkyně nazval ve formuláři tento typ smlouvy„ smlouva o zápůjčce“, pak se soud s ohledem na okolnost, že v záhlaví smlouvy je uvedeno, že je smlouva uzavřena mj. v souladu se z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále okolnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky, které se zavázal uhradit ve splátkách, a to se sjednanými úroky a dalšími poplatky, je nepochybné, že mezi stranami se jedná právě o spotřebitelský úvěr, přičemž je dále nepochybné, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů).
14. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona). Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li dostatečně podepřena (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
15. V tomto konkrétním případě, a to ani z tvrzení žalobkyně a z předložených listin, nikterak nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru zodpovědně a pečlivě zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně ve svém písemném podání podává v otázce posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyjádření, pak se jedná o kusé a obecné informace (bez doložení důkazů), které nenaplňují intence ust. § 9 z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (ve znění z. č. 43/2013 Sb.). To, že v zákaznické kartě je uveden příjem žadatele a jeho výdaje (navíc odhadem), je zaškrtnuto, že byla k dispozici pracovní smlouva a tři výpisy z účtu, neznamená ještě řádné prověření schopnosti žadatele splácet úvěr. Navíc za situace, kdy žalobkyně požadované doklady soudu nepředložila. Soudu chybí doložení nákladů na bydlení, údaje o pravidelných měsíčních platbách, informace o zůstatku na účtu na konci měsíce. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaný pracoval jako barman - číšník a má dva zdroje příjmů, ale je uveden jen jeden zaměstnavatel, je uvedeno, že bydlí v nájmu, ale nejsou doloženy náklady na bydlení. Z toho vyplývá, že osoba jednající za právního předchůdce žalobkyně nemohla a neměla k dispozici všechny rozhodné informace za účelem posouzení schopnosti žadatel úvěr splatit. Žádný z dokumentů, který je zmiňován v zákaznické kartě, nebyl doložen, tudíž lze rozporovat správnost a ověřitelnost všech podkladů, na jejichž základě byl žalovanému odsouhlasen úvěr.
16. Za daného stavu věci soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným za neplatnou, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání právního předchůdce žalobkyně (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 2.500 Kč (žalovaný obdržel částku 8.000 Kč, zaplatil částku 5.500 Kč) s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení od 31. 7. 2019 – výzva k zaplacení byla předána k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019, za den doručení soud považuje třetí den od podání, tedy den 20. 7. 2019, na zaplacení měl žalovaný deset dnů, tedy do 30. 7. 2019) a ve zbytku žalobu zamítl.
17. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru se tak soud blíže nebude vyjadřovat k charakteru a platnosti dalších smluvních ujednání.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť neúspěch žalobkyně je větší než její úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu není proti tomuto rozsudku odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.