Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 106/2020-44
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s přísl.- úvěr,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka, částky částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, a úroku ve výši 62,47 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 62,47 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, max. však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v měsíčních splátkách ve výši částka. Mezi smluvními stranami byla sjednána efektivní úroková sazba 83,86 % p.a. z dlužné částky. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a byla ověřena i úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný uhradil celkem částka, z toho částka po zesplatnění. Mezi smluvními stranami byla sjednána pokuta celkem ve výši částka (2x částka) za každé prodlení s platbou splátky úvěru delší jak 30 dnů, tedy za prodlení se splátkou úvěru číslo. Jelikož byl žalovaný v prodlení se splátkami, dne datum byl úvěr zesplatněn a žalovaný dluží na jistině částku částka (k datu zesplatnění činila jistina částka včetně úroku přirostlému ke dni zesplatnění částka). Podle čl. 6 smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky takto zesplatněného úvěru částka od datum, ke dni vyhotovení žaloby, jde o pokutu ve výši částka. Dále se žalobkyně domáhá náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného celkem částka, (5x částka) za každou splátku v prodlení více jak 15 dnů. Dále se žalobkyně domáhá úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum, při zohlednění plateb po zesplatnění do zaplacení a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 62,47 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení maximálně do výše částka. Žalovaný i přes písemnou výzvu dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny řádně a včas na adresu trvalého pobytu uvedenou v informačním systému evidence obyvatel. Soud proto projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu .
3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne datum a oznámením o schválení úvěru, včetně hodnocení klienta, výpisy z registru příjmení a NRKI, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a splátkovým kalendářem, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr v částce částka vyplacením na účet. Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru, celkem částka podle smlouvy v 60 měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy 15. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 83,86 % a je dohodnuta jako pevná úroková sazba, RPSN 83,86%. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání (podepsaných žalovaným) činí smluvní pokuta za prodlení s úhradou částka za každou splátku v případě prodlení o více než 30dnů max. částka za každý rok. Podle čl. 6 má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta. Výše nákladů u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení 15 dnů činí částka. Podle čl. 6 jestliže se klienti ocitli v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru a k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina a běžné úroky zahrnuté do těchto splátek. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.5 smlouvy pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí dlužníci novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně je oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé částky nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Listin Listina je žalovaným podepsána dne datum ze strany žalobkyně byla akceptována dne datum, o čemž byl žalovaný informován oznámením o schválení úvěru.
4. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému částku částka na účet uvedený v úvěrové smlouvě určený k výplatě úvěru. Výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, datum a datum žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek splatných dne datum, datum a datum a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru, odeslání těchto výzev žalovanému přes poučení soudu neprokázala. Kartou klienta (žalovaného) ke smlouvě bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 7 splátek, v prodlení byl již od 11/ 2018, celkem uhradil částka, z toho částka po zesplatnění. Oznámením o zesplatnění ze dne datum žalobkyně sdělila žalovanému, že v důsledku jeho prodlení se splátkou došlo k zesplatnění všech závazků vyzvala k okamžité úhradě ze smlouvy, odeslání tohoto oznámení žalovanému, žalobkyně po poučení soudem neprokázala. Předžalobní výzvou ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklého dluhu z úvěrové smlouvy do 15ti dnů od odeslání, poštovním podacím archem má soud za prokázáno, že výzva byla odeslaná žalovanému dne datum.
5. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, provedla žalobkyně lustraci klienta týkající se případného insolvenčního řízení a výpis žalovaného v registru příjmení a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Podle posledně uvedeného výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalovaného 444 bodů odpovídající kategorii III. (číslo), znamenající vyšší body do interní Score Card a„ menší riziko,“ lepší segment. Podle registru příjmení neměl žalovaný k datum záznam v registru. Žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy podepsal žalobkyní předpřipravené formulářové prohlášení klienta, v němž žalovaný mimo jiné uvedl, že si je vědom sjednaných úroků a považuje je za přiměřené, že nemá žádné dluhy, že není v úpadku apod., a že veškeré poskytnuté údaje jsou„ pravdivé a úplné.“ Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí částka, což v zásadě odpovídá předloženým dokladům od zaměstnavatele (název spol s r.o.). Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu ze dne datum, dodatek pracovní smlouvy ze dne datum o sjednání pracovního poměru na dobu určitou do datum, a dále výplatní pásky žalovaného za měsíce březen, květen a červen 2018, kde jsou z čisté mzdy odečítány stravenky 770- částka. Výdaje žalovaného byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou částka s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti byla uvedena nula, o počtu dětí a výdajích na děti byla uvedena částka částka. Podle výpisu z evidence obyvatel žalovaný je svobodný. Na spoření byla ve formuláři uvedena také nula, ostatní výdaje (jako doprava, kurzy a záliby) částka. Žalovaný mezi svými výdaji neuvedl žádnou půjčku. Dalšími výdaji měla být jen částka částka na bydlení (nájemné, inkaso), forma bydlení nebyla specifikována, bylo zaškrtnuto – jiné, tato částka ale obvyklým výdajům samostatně žijící osoby na bydlení zjevně neodpovídá a výslovně také nebyla ničím doložena. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy ani na výzvu soudu nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.
6. Podle statistiky ČNB https: // webová adresa činí průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu (UK3) za první pololetí roku 2018 od 9,88 % až 10,98 %.
7. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posoudil vztahy účastníků podle následujících ustanovení.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 o. z.) byla žalujícím poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).
15. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
18. Věřiteli je tedy zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy třeba posoudit jako rozpornou s dobými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, dostupný z webová adresa). Zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Nejvyšší soud uzavřel, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dostupný z webová adresa). Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
19. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZosÚ řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Žalovaný sice předložil pracovní smlouvy, ale pracovní poměr byl uzavřen pouze do datum, smlouva měla být plněna 60 měsíců splátkou částka a poskytovatel tak neměl prověřenou schopnost žalovaného plnit i po datum. Výdaje žalovaného nebyly nijak prověřovány, zejména výše nájemného, kdy uvedená částka částka obvyklým výdajům samostatně žijící osoby na bydlení zjevně neodpovídá. Žalobkyně spoléhala na prohlášení klienta a nevyžádala si k tomu žádné doklady. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného).
20. I v případě, kdyby soud nedospěl k výše uvedenému závěru, je navíc smlouva o úvěru neplatná pro rozpor s dobrými mravy, vzhledem k ujednání o výši úroku z úvěru 83,86 % p.a.. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání je absolutně neplatné podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání (ke stejnému závěru by pak bylo třeba dospět i ohledně žalobkyní požadovaného úroku ve výši 62,47 % ročně). Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se sice váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa). Sjednaná výše úroku je v rozporu s dobrými mravy, když podle statistiky ČNB za pololetí roku 2018 výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů poskytnutých bankami v České republice činila od 9,88 % až 10,98 %. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 83,86 % pak představuje více jak sedminásobek průměrné výše úrokových sazeb podle statistiky obec národní banky. Za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru po dobu 5 let žalobkyni díky sjednané sazbě úroků vrátit více jak 3násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroku považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, proto je soud povinen přihlédnout k takové neplatnosti podle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu. Z rozhodovací činnosti je pak soudu známo, že sjednávání vysokých úroků je u žalobkyně běžnou praxí, pak je závěr soudu, který posoudil nepřiměřený úrok jako zjevně v rozporu s dobrými mravy zcela na místě.
21. Ujednání o výši úroků je sice od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné, avšak podle ustanovení § 576 o. z., které je postaveno na zcela odlišném konceptu než předchozí úprava obč. zák., soud uzavřel, že neplatná je celá úvěrová smlouva. I za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. příjmení, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1 −654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 číslo). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu.
22. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat podle ustanovení § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši částka a zaplaceno bylo žalovaným postupně částka. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši částka a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Soud proto žalobě v této části vyhověl. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a navazující sp. zn. spisová značka, spisová značka, nebo spisová značka a další). Platí, že musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené úvěrové smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Opačný výklad § 2993 o.z. , který trvá na aktivitě žalovaného (často nekontaktního) namítnout vzájemné plnění je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o.z. ), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat, popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí).
23. Soud poukazuje v tomto směru na rozhodnutí Ústavního soudu (např. ve věci sp. zn. ústavní nález), že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Ústavní soud přitom mj. zdůraznil, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. ústavní nález, Sbírka rozhodnutí, svazek 7, nález číslo str. 87, vyhlášen pod číslo Sb., nebo nález sp. zn. ústavní nález, Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález číslo str. 131, vyhlášen pod číslo Sb.). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ve kterém je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy. Je-li tedy smyslem zákonné úpravy ochrana spotřebitele musí obecné soudy při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobo d a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení, a připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (viz rozhodnutí I. ÚS 2063/17 ze dne datum), a že je neakceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz. nálezy Ústavního soudu ústavní nález ze dne datum, ústavní nález ze dne datum). Současně soud přihlédl i k vývoji judikatury ESLP směřující k čím dál větší ochraně spotřebitelů před nekalými praktikami nebankovních subjektů. Nelze tedy akceptovat názor, podle kterého je možné poskytnuté plnění dlužníka započítávat i na nároky věřitele, které neexistují (jsou neplatné). Takový přístup by vedl k absurdním závěrům. Žalobce proto nesmí podle § 1 odst. 2 o.z. ani podle § 6 odst. 2 o.z. těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal, a to ani v podobě absence výslovné námitky vzájemného plnění spotřebitele podle § 2993 o.z. Právě na nečinnost a apatii dlužníků při obraně svých práv, vyvěrající často z finanční bezvýchodnosti, nebankovní (i bankovní) poskytovatelé spotřebitelských úvěrů totiž spoléhají a zneužívají ji ve svůj vlastní prospěch. V souladu s uvedenými principy provedl soud započtení vzájemných plnění obou účastníků řízení popsaným způsobem.
24. Jiné smluvní nároky (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nelze podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru úspěšně uplatnit, soud proto ve zbytku žalobu zamítl. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. .
25. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. Žalovaný je v prodlení s úhradou dlužné částky od datum, ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce odeslané žalovanému dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě do 15 dnů od odeslání oznámení. Soud proto uložil žalovanému, výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku částka včetně zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky ode dne datum. Ve výroku I. a II. rozsudku týkající se nesprávného data prodlení došlo ke zřejmé nesprávnosti, která byla opravným usnesením napravena.
26. O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a když žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.