Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
26 C 244/2019-62
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr Šárkou Henzlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená titul. jméno příjmení, advokátem
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
sídlem adresa, obec a číslo
o zaplacení 212 167,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se o částku 84 000 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 84 000 Kč ve výši 10% p.a. od 4. 1. 2020 do 15. 5. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
III. Žaloba o zaplacení 128 167,10 Kč s příslušenstvím se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám jejího právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se o částku 84 000 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 84 000 Kč ve výši 10% p.a. od 4. 1. 2020 do 15. 5. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žaloba o zaplacení 128 167,10 Kč s příslušenstvím se zamítá. IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč k rukám jejího právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 30. 12. 2019 domáhá, aby soud nahradil nemajetkovou újmu, která jí vznikla v souvislosti s dlouhotrvajícím řízením, které bylo vedeno u název soudu, sp. zn. spisová značka. Výše uvedené řízení trvalo 8 let a 1 měsíc, pro žalobkyni toto řízení mělo zvýšený význam. Žalobkyně žádá, aby za 1 rok řízení byla přiznána částka 30 000 Kč, celkově tak 212 167,10 Kč a to spolu s úrokem z prodlení od 4. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně podáním dne 3. 7. 2019 uplatnila předběžně svůj nárok u žalované. Žalobu podala ještě předtím, než se žalovaná v rámci předběžného projednání nároku vyjádřila, a to 30. 12. 2019. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 11. 5. 2020 sděluje žalobkyni, že dospěla k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a vyplatila částku 84 000 Kč s tím, že snížila základní částku o 20% z důvodu složitosti a s ohledem na to, že věc byla projednávána na několika stupních soudní soustavy. Upozornila také na to, že předmětné řízení pravomocně skončilo po 5 letech a 5 měsících, dále pak následovaly mimořádné opravné prostředky včetně ústavní stížnosti. K úhradě dlužné částky došlo 15. 5. 2020.
2. Žalobkyně vzala žalobu zpět o částku 84 000 Kč.
3. Soud postupem dle ust. § 96 o.s.ř. řízení v této části zastavil.
4. Žalovaná nesouhlasila s úhradou další částky nad částku, kterou vyplatila 84 000 Kč.
5. Soud má prokázán tento průběh posuzovaného řízení, které bylo zahájeno žalobou žalobkyně u název soudu dne datum a bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky 9 912 141,29 Kč jako náhrady škody vzniklé v souvislosti s nesprávně provedenou privatizací, žalovanou byla Česká republika zastoupená Ministerstvem financí. Na výzvu soudu ze dne 1. 2. 2012 o zaplacení soudního poplatku ve výši 495 610 Kč žalobkyně požádala 20. 2. 2012 o osvobození od soudních poplatků, aniž by současně tento svůj nárok doložila. Na to obvodní soud usnesením ze dne 15. 3. 2012 vyzval žalobkyni, aby prokázala své majetkové poměry a uložila listin y, prokazující nemajetnost žalobkyně. K předložení listin poskytl obvodní soud žalobkyni lhůtu 15 dnů. Žalobkyně majetkové poměry nedoložila a proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podala odvolání. Městský soud v Praze obdržel odvolání 29. 8. 2013, zrušil rozhodnutí soudu prvého stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a to dne 25. 11. 2013, z důvodu, že výzva k zaplacení soudního poplatku a k doložení majetkových poměrů byla zaslána žalobkyni, když správně měla být zaslána právnímu zástupci žalobkyně. Žalobkyně, resp. právní zástupce žalobkyně namísto toho, aby doložil potřebné listin y, čekal na výzvu soudu, která byla vyhotovena 19. 11. 2014 a doručena právnímu zástupci žalobkyně. Žalobkyně, ačkoliv věděla již dávno o tom, že je třeba, aby své majetkové poměry doložila, dne 10. 12. 2014 požádal o prodloužení lhůty k prokázání majetkových poměrů. Soud 11. 12. 2014 prodloužil lhůtu k tomu, aby mohla žalobkyně splnit procesní povinnost, a to do 31. 12. 2014 2. 1. 2015 podal likvidátor společnosti prohlášení o majetkových poměrech a daňová přiznání. Usnesením ze dne 19. 1. 2015 soud přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 2015. Soud nařídil prvé ústní jednání na 9. 6. 2015, na tomto ústním jednání byla přednesena žaloba, obrana k žalobě, provedeny listinné důkazy, soud poučil účastníky o koncentraci řízení a o nutnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a k nim navrhovat důkazy před skončením prvého jednání ve věci. Jednání bylo odročeno na 4. 8. 2015 s tím, že soud poskytl účastníkům lhůtu 30 dnů, aby mohli doplnit svá skutková tvrzení a označit důkazy. 7. 7. 2015 žalobkyně doplňuje skutková tvrzení a rozšiřuje žalobu. Usnesením ze dne 21. 7. 2015 soud rozhodl o tomto návrhu, 17. 7. 2015 podala žalobkyně další doplnění žaloby, dne 4. 8. 2015 se konalo další jednání, na kterém došlo k opravě žaloby a jednání bylo odročeno za účelem doplnění listinných důkazů a za účelem rozhodnutí o rozšíření žalobního nároku. Dne 21. 9. 2015 se konalo další jednání, na kterém byla připuštěna změna žaloby a byly provedeny další listinné důkazy. Návrh na přerušení řízení byl zamítnut a za účelem předložení závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na 5. 10. 2015. Na jednání 5. 10. 2015 byl vynesen zamítavý rozsudek, proti kterému bylo podáno odvolání. 29. 3. 2016 byla věc předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním. Odvolací soud nařídil ústní jednání na 12. 5. 2016, na jednání 12. 5. 2016 odvolací soud vynesl rozsudek, kterým potvrdil rozsudek soudu prvého stupně, právní moc rozhodnutí obou rozsudků soudu prvého a druhého stupně je ze dne 1. 6. 2016. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně dovolání podáním ze dne 29. 7. 2016, o dovolání rozhodl Nejvyšší soud 28. 3. 2017 a odmítl dovolání žalobců. Právní moc nastala 13. 4. 2017 ulice stížnost, kterou žalobkyně proti rozhodnutí Nejvyššího soudu podala, Ústavní soud 20. 1. 2019 odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Žalobkyně tvrdí, že usnesení Ústavního soudu bylo žalobkyni doručeno 4. 2. 2019.
6. Celkem posuzované řízení trvalo 8 let a 1 měsíc s tím, že pravomocně byla věc skončena po 5 letech a 5 měsících, tj. 1. 6. 2016. Jednatelé žalobkyně uvedli, že pro ně mělo výše uvedené posuzované řízení velký význam, neboť pokud by byli úspěšní, mohli by zaplatit své dluhy, které v souvislosti s tím, že zrekonstruovali nemovitost, která poté byla vrácena restituentům, vynaložili značné finanční prostředky a žádali o náhradu této investice. Použité peněžní prostředky by pak jejich dluh snížily nebo úplně nahradily. Na tuto rekonstrukci si dokonce vzali úvěr, který i přesto, že jim byl dům odebrán, museli doplatit.
7. Podle zák. č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a takovou odpovědnost je nutné posuzovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k článku 6, odst. 1 Úmluvy a judikaturou Nejvyššího soudu České republiky vztahující se k náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 ).
8. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení byla nepřiměřená a žalobkyni v důsledku toho vznikla presumovaná nemajetková újma, kterou je na místě odškodnit v penězích. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná.
9. V případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo ust. § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného (ust. § 31a odst. 3 zák.).
10. Při aplikaci ust. § 31a odst. 1 zák. je navíc nutno mít na paměti, že je jím realizováno právo na nápravu porušení práva či svobody přiznané Úmluvou ve smyslu jejího článku 13, a proto musí soudy poskytnout nápravu v takovém rozsahu, v jakém by byla poskytnuta Evropským soudem pro lidská práva, za přihlédnutí ke kritériím, která Evropský soud pro lidská práva považuje za významná, resp. v rozsahu, který by Evropský soud pro lidská práva hodnotil za dostačující (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3930/2009 ). Nejvyšší soud přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč – 20 000 Kč za první dva roky, dále pak za každý další rok řízení (tj. 1250 Kč – 1667 Kč za 1 měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobena (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení.
11. První krok při stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouhotrvajícího řízení (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 , ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009 ).
12. Soud stanovil základní částku za 8 let a 1 měsíc 106 250 Kč.
13. Žalobci vstoupili do řízení 14. 1. 2011 tím, že podali žalobu a řízení ve věci samé skončilo pravomocně 1. 6. 2016, u Nejvyššího soudu 13. 4. 2017 a usnesení Ústavního soudu bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 4. 2. 2019; žalobci uplatnili nárok na odškodnění (přiměřené zadostiučinění) za dobu 8 let a 1 měsíc, tj. od 14. 1. 2011 do 4. 2. 2019), tudíž je třeba za celkovou délku řízení vzít právě tuto dobu. Celkový náhled na dobu, v níž byla projednávaná věc vyřízena, a posouzení postupu orgánů veřejné moci během řízení, jsou dvě samostatné rozhodné okolnosti, které se (samozřejmě i ve vzájemné souvislosti s okolnostmi vyjmenovanými v ust. § 31a odst. 3 zák., popř. dalšími významnými okolnostmi projednávané věci) nutně projeví v hodnocení délky řízení jako nepřiměřené a při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Dále je třeba připomenout, že k porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází i tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 ).
14. V projednávané věci měla na délku řízení vliv procesní složitost a do značné míry i skutková a právní složitost řízení spočívající v tom, že dokazování bylo rozsáhlejší, bylo třeba provést velké množství listinných důkazů a ty posoudit, v rámci řízení soud rozhodoval o procesních návrzích, především o osvobození žalobců od soudních poplatků.
15. Je-li vyčíslena základní částka, pak tuto částku je možné snížit či zvýšit v souvislosti na zjištěné okolnosti případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v ust. § 31a odst. 3 zák. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2301/2009 ).
16. Při posouzení kritéria složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) zák.) je třeba vzít v úvahu zejména složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků, tj. výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační a interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti, povinnosti položit předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru či předběžnému vyšetření ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.) a také složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky těchto opravných prostředků atd.). Byla-li věc posuzována na více stupních soudní soustavy, pak přirozeně narůstá délka řízení, což se musí projevit v odpovídajícím snížení základní částky.
17. Soud dospěl k závěru, že je na místě snížit základní částku o 30% z důvodu složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) zák.) po stránce skutkové a procesní, neboť v průběhu posuzovaného řízení bylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování a věc posoudit právně, rozhodnout o návrhu na změnu žaloby, kterou žalobkyně podávala opakovaně a rozhodnout o přiznání náhrady nákladů řízení, vyzvat žalobkyni k prokázání svých majetkových poměrů. O procesních otázkách rozhodoval několikrát odvolací soud, soud prvého stupně pochybil v tom, že výzvu k doplnění majetkových poměrů zaslal pouze žalobkyni, nikoli právnímu zástupci žalobce, z toho důvodu bylo usnesení zrušeno. Věc byla posuzována 4 typy soudů (obvodní, městský, nejvyšší, ústavní).
18. Žalobkyně spolu se žalobou měla povinnost zaplatit soudní poplatek nebo požádat o jeho osvobození. Nejen, že žalobkyně nepožádala o osvobození od soudních poplatků, což učinila až poté, kdy jí soud vyzval k úhradě soudního poplatku, ale ani na výzvu soudu, i když byla doručena přímo žalobkyni, nijak reagovala, neboť na výzvu soudu musí reagovat každý oslovený subjekt. Tato ignorace ze strany žalobkyně vedla k tomu, že nebyla splněna poplatková povinnost a namísto toho, aby žalobkyně podala odvolání do usnesení, kterým bylo řízení zastaveno, doložila své majetkové poměry, mohla by aspoň zčásti zabránit délce řízení. Žalobkyně reagovala až na druhou výzvu k doložení majetkových poměrů. Již po rozhodnutí odvolacího soudu musela žalobkyně vědět, že je třeba, aby své majetkové poměry doložila. Tady soud spatřuje zavinění délky řízení na straně žalobkyně. Žalobkyně nepožádala soud při podání žaloby o osvobození od soudních poplatků a následně nereagovala na výzvy soudu! Žalobkyně několikrát měnila žalobu, což také přispělo k prodloužení délky, neboť soud se vždy musel připravit na další změnu návrhu, když žalobkyně měla hned při sepisu žaloby shrnout a uvést vše, co bylo rozhodné pro to, aby soud mohl postupovat ve věci bez průtahů. Z tohoto důvodu soud snižuje základní částku o 5% (§ 31a odst. 3 písm. c) zák.).
19. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) zák.) je třeba zhodnotit činnost orgánu, u nějž k průtahům došlo, tedy zejména to, zda a jakým způsobem reagoval na vzniklé procesní situace a na popsané počínání účastníka a zda bez ohledu na ostatní okolnosti měly průtahy řízení původ v jeho postupu. Je třeba tak zkoumat, zda řízení probíhalo plynule bez delších období nečinnosti mezi jednotlivými úkony soudu či jiných státních orgánů. Soud shledal, že Obvodní soud pro Prahu 1 vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku až po roce, kdy začalo soudní řízení. Poté, kdy byla vyřešena otázka soudních poplatků, což bylo na začátku r. 2015, pak probíhala jednání a rozhodování soudu v přiměřených lhůtách. Právě toto období relativní nečinnosti způsobilo to, že nakonec bylo celé řízení dlouhotrvající. Z tohoto důvodu proto i žalovaná a zdejší soud přistoupil k přiznání zadostiučinění v penězích a již dále základní částku z tohoto důvodu nezvyšuje.
20. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni (§ 31a odst. 3 písm. e) zák.) hodnotí soud jako významnější a to i přesto, že nejde o spor s presumovaným zvýšeným významem (řízení ve věci trestní, opatrovnické, sociálního zabezpečení, řízení týkající se zdraví nebo života), avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně je společností s ručením omezeným a předmětem řízení bylo zaplacení vysoké částky, posuzuje zdejší soud toto řízení obdobné jako řízení ve věcech pracovněprávních, neboť pro kapitálovou společnost je podnikání za účelem zisku charakteristické. Jde-li o zaplacení vyšší finanční částky, význam řízení se tím také zvyšuje. Z tohoto důvodu, pro význam řízení pro žalobkyni, je třeba základní částku zvýšit o 10%.
21. Soud přikročil ke zvýšení základní částky o 10% a snížil základní částku o 35%, tj. 30% za složitost a 5% za spoluúčast žalobkyně (106 250 x 25% = 26 762,50) tj. soud by přiznal částku 79 687,50 Kč. Jestliže žalobkyně přiznala vyšší částku 84 000 Kč, i s touto výší zadostiučinění zdejší soud souhlasí.
22. Soud uzavřel, že s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo se správné snížení základní částky o 35% a současně zvýšení o 10%, tedy celkem 25% a vzhledem k tomu, že již žalovaná částku vyplatila, soud uložil žalované zaplatit ještě úrok z prodlení jdoucí od uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované do zaplacení, tedy v tomto případě od 4. 1. 2020 do 15. 5. 2020 (§ 1970 o.z.).
23. Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyni a to ve formě peněžitého plnění v celkové výši 84 000 Kč za 8 let a 1 měsíc posuzovaného řízení je přiměřené a spravedlivé a mělo by její nemajetkovou újmu kompenzovat. Soud na tomto místě připomíná, že náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředky nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá. Za spravedlivou je přitom třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu, a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009 ).
24. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodováno dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek, odměnu za zastupování 3 100 Kč za 1 úkon, dle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif a 300 Kč za 1 úkon, podle § 13 advokátního tarifu za převzetí a přípravu, sepis žaloby, účast při dvou jednání, tj. za 4 úkony po 3 100 Kč, 4x 300 Kč režijní paušál + 21% DPH + 2 000 Kč zaplacený soudní poplatek.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li žalovaná dobrovolně plnit co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze nařídit jeho soudní výkon nebo exekuci.