Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 20/2021-74

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa

proti;

žalované: ; jméno příjmení, narozená dne 14. 6. 1993

trvale bytem adresa

o zaplacení částky 25.120 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.770 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části ohledně částky 19.350 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1.342,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3.228,04 Kč, s úrokem 18,96% ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem 23,72% ročně z částky 9.010,40 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do 17. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 9.010,40 Kč od 30. 11. 2019 do 17. 3. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.240,40 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.770 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části ohledně částky 19.350 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1.342,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3.228,04 Kč, s úrokem 18,96% ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem 23,72% ročně z částky 9.010,40 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 9,75% ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do 17. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 9.010,40 Kč od 30. 11. 2019 do 17. 3. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.240,40 Kč od 18. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 25. 9. 2020 domáhal proti žalované zaplacení ve výroku uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen Smlouva I) a dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále Smlouva II). Žalobce tvrdil, že u těchto Smluv postupoval právní předchůdce žalobce v souladu s ust. -89 , o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před jejich uzavřením. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla u každé ze Smluv zvlášť v kartě zákazníka. Dle Smlouvy I žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce v hotovosti, v den jejího uzavření, peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a zavázala se je vrátit s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 2.100 Kč (úroková sazba 23,72% dle Smlouvy I), odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč, tj. celkem 26.100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaná na tento dluh ke dni zahájení řízení uhradila částku 14.400 Kč. Dle Smlouvy II žalovaná obdržela ke dni jejího podpisu v hotovosti částku 10.000 Kč, zavázala se ji vrátit s úrokem za zapůjčené peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč (úroková sazba 18,96% dle Smlouvy II), odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, tedy celkem 18.000 Kč ve výši 60 týdenních splátek po 300 Kč. Z tohoto právního titulu žalovaná uhradila celkem 4.830 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná si smluvní povinnosti vyplývající ze Smlouvy I a II neplnila řádně, ani včas, dostala se se zaplacením jednotlivých splátek do prodlení. Právní předchůdce žalobce proto mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce mohl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky u každé Smlouvy I a II, zvlášť požadovat úrok z prodlení v zákonné výši celé dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Z důvodu prodlení žalované se úročí v každém ze smluvních případů zvlášť neuhrazená jistina o zesplatnění dluhu až do zaplacení. V případě Smlouvy I úrokem 23,72% ročně a v případě Smlouvy II úrokem 18,96% ročně tak, jak se na této výši úroku smluvní strany shodly (čl.. 4 Smlouvy I a II). Z těchto důvodů žalobce v případě Smlouvy I požaduje po žalované uhrazení dlužné částky ve výši 11.700 Kč (sestávající se z dlužné jistiny 9.010,40 Kč a dlužných úhrad za služby 2.689,60 Kč), kapitalizovaných úroků 2.095,71 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 779,40 Kč, úroků ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 9.010,40 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9% ročně z téže dlužné jistiny od téhož data do zaplacení a z titulu Smlouvy II požaduje uhrazení z dlužné částky 13.420 Kč (sestávající z dlužné jistiny 10.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3.420 Kč), kapitalizovaných úroků 1.132,33 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 563,33 Kč, úroku ve výši 18,96% ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z téže dlužné jistiny od téhož data, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce tyto pohledávky za žalovanou ze Smlouvy I a II (včetně příslušenství), postoupil na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, s účinností od 29. 11. 2019. Změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena dopisem z téhož dne. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k plnění, se základním, skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě a to konkrétně dopisem ze dne 30. 4. 2020, žalovaná dodatečně nic nezaplatila.

2. Žalobce na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a k těmto novým tvrzením doložením listin, doplnil návrh podáním ze dne 12. 5. 2021, ve kterém zopakoval citaci právní úpravy (-89 ), podle které se má daná věc posoudit, poukázal na těchto Smluv, ve které žalovaná potvrdila, že právní předchůdce žalobce jednal s odbornou péčí a posoudil její schopnost splácet požadovaný spotřebitelský úvěr, dále žalovaná v kartě zákazníka vyplněné pro každou Smlouvu zvlášť uvedla svého zaměstnavatele, příjem, další příjem a bytové poměry, kterými se právní předchůdce žalobce řídil. Žalobce zdůraznil, že žalovaná byla po celou dobu nečinná, neplatnosti těchto Smluv se nedovolala ve smyslu ust. věty druhé .

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, byla procesně nečinná. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 7. 5. 2021. Protože se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, zástupce žalobce včetně žalobce se k jednání též nedostavili, z jednání se omluvili a souhlasili, aby věc byla projednána bez jejich přítomnosti, soud věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti ( ).

4. S ohledem na nečinnost žalované soud vycházel z obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů, a to konkrétně: smlouvy o postoupení pohledávek z datum, smluv o spotřebitelském úvěru z datum a datum, karet zákazníka ze datum a datum, výzvy k plnění z 30. 4. 2020, strany 259 a 237 ze Seznamu postoupených pohledávek, podacích lístků z 1. 5. 2020 a 13. 12. 2019, oznámení o postoupení pohledávek z datum, karet zákazníka z 31. 10. 2017 a 4. 3. 2018, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

5. Ze Smlouvy I soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná ji opatřili svými podpisy dne 31. 10. 2017 a žalovaná proti podpisu obdržela v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a zavázala se zaplatit celkem částku 26.100 Kč (kromě převzaté jistiny, kapitalizovaný úrok 2.100 Kč, za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč a poplatek 3.000 Kč), a to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Součástí Smlouvy I jsou doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru, včetně poučení žalované o následcích nesplacení spotřebitelského úvěru, včetně výše smluvních pokut spojené s prodlením žalované se splácením jednotlivých splátek. Ze Smlouvy II bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce a žalovaná ji opatřili podpisy dne 4. 3. 2018 a žalovaná proti podpisu obdržela v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a zavázala se zaplatit celkem částku 18.000 Kč (kromě převzaté jistiny, kapitalizovaný úrok 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč), a to vše v 60 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč. Rovněž součástí Smlouvy II jsou doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru ve shodném znění jako u Smlouvy I. V zákaznické kartě k žádosti o zápůjčku, kterou žalovaná podepsala dne 31. 10. 2017, žalovaná uvedla jako příjem státní podporu ve výši 6.100 Kč a další blíže neidentifikovaný příjem ve výši 6.500 Kč, a osobní výdaje 7.000 Kč. V případě karty zákazníka v žádosti o zápůjčku, kterou žalovaná podepsala dne 4. 3. 2018, žalovaná uvedla jako další příjmy (příjem z podnikání, jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu) částku 6.309 Kč bez bližší identifikace, údaj o hlavním příjmu neuvedla, uvedla státní podporu 6.100 Kč. Osobní výdaje uvedla nižší, než v předcházejícím případě, ve výši 5.000 Kč, splátky úvěru uvedla ve výši 1.800 Kč bez bližší identifikace. V případě karty zákazníka z 31. 10. 2017 žalovaná nepředložila podle údajů uvedených na tétoě, jak soud zjistil, žádné dokumenty k ověření finanční situace žalované, v případě karty zákazníka ze dne 4. 3. 2018, podle uvedených údajů, žalovaná předložila bankovní výpisy – příjmy, výplatní pásky, pracovní smlouvu. Tytoy ani na výzvu soudu, žalobce nepředložil, a proto soud nemohl údaje uvedené z těchto listin přezkoumat. Žalobce se k jednání nedostavil a tím se zbavil práva být soudem poučen ve smyslu ust. ,3 o povinnosti dotvrdit další skutečnosti týkající se ověřování schopnosti žalované úvěr zaplatit. Pokud se týká výše peněžního plnění, které žalovaná právnímu předchůdci žalobce poskytla, soud vycházel z údajů tvrzených a doložených žalobcem, kdy žalovaná byla v průběhu soudního řízení nečinná a proto netvrdila, ani neprokázala, že by nad rámec tvrzený žalobcem něco více právnímu předchůdci žalobce, či žalobci z titulu Smlouvy I a II plnila. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I a II postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek a ze strany 259 a 237 přílohy číslo Smlouvy o postoupení pohledávek Seznamu postoupených pohledávek). Vzhledem k tomu, že nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaná po postoupení pohledávky něco plnila, žalobce požaduje peněžní plnění v rozsahu, jak na něho bylo právním předchůdcem žalobce postoupeno, Právní předchůdce žalobce oznámil změnu v osobě věřitele dopisem ze dne 29. 11. 2019. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 30. 4. 2020, k zaplacení uvedeného dluhu včetně příslušenství. Veškeréy, které právní předchůdce žalobce, popř. žalobce zasílal žalované, byly předány držiteli poštovní licence se žádostí o doručení na adresu uvedenou ve Smlouvách, když jinou adresu žalovaná právnímu předchůdci žalobce, popř. žalobci neoznámila. Proti výši dluhu se žalovaná nebránila, ani nečinila jiné procesní návrhy.

6. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ustanovení a 2 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle ustanovení , poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud na základě shora zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

13. Právní předchůdce žalobce uzavřel ve dnech datum a datum uzavřel Smlouvy I a II, které obsahují podstatné náležitosti smlouvy o úvěru tak, jak jsou vymezeny v ustanovení § 2395 o. z. Smlouvy byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrujícím) a žalovanou (dále též spotřebitelkou). S ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany a obsah uzavíraných Smluv, vztahují se na povinnosti právního předchůdce žalobce a žalované, před a při jejím uzavírání, ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření každé ze Smluv I a II zvlášť. Povinností úvěrujícího proto bylo mj. před jejich uzavřením řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Na výzvu soudu žalobce dotvrdil, že úvěruschopnost žalované byla posouzena porovnáním výdajů a příjmů žalované uvedených v kartě zákazníka. Žalobce poukázal na to, že ve Smlouvách žalovaná prohlásila, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil její schopnost každý úvěr zvlášť uhradit. K prokázání zákonného postupu právním předchůdcem žalobce před uzavřením Smlouvy I a II žalobce předložil karty zákazníka, které spotřebitelka podepsala v den uzavření Smlouvy I a II. Z obsahu zákaznických karet soud zjistil, že žalovaná neměla žádný hlavní příjem a pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet posloužily údaje, které v případě Smlouvy I nebyly ničím doloženy. Úvěrující bez ověření při poskytnutí úvěru ve výši 15.000Kč vycházel z toho, že žalovaná pobírala státní podporu ve výši 6.100 Kč měsíčně a další příjem 6.500 Kč. Úvěrující z těchto údajů ničím nedoložených a tedy ani neověřených vycházel a úvěr jí poskytl. V případě Smlouvy II za obdobných majetkových poměrů, ke kterým měly býty předloženy (ani na výzvu soudu doloženy nebyl), jí poskytl úvěr ve výši 10.000Kč. Žalobce, ani jeho právní předchůdce se k jednání nedostavili a k těmto nedostatečným tvrzením ohledně zkoumání schopnosti spotřebitelky poskytnuté úvěry zaplatit, nemohli tedy nic dotvrdit, ani označit důkazy. Soud s ohledem na jejich nepřítomnost, je nemohl poučit ve smyslu ust. ,3 , když toto poučení může být dáno pouze ústně na jednání soudu. Podle názoru soudu, s přihlédnutím ke kogentní úpravě ustanovení o spotřebitelském úvěru, byla úvěruschopnost úvěrující posouzena nedostatečně. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalované získat další podklady pro řádné posouzení úvěruschopnosti žadatelky o úvěr – žalované. Takovými podklady může být i zejména potvrzení o výši příjmu zaměstnavatele, nájemní smlouva z místa jejího bydliště, kalendář plateb záloh energií, výpis z rejstříku exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, SIPO, potvrzení o dalších příjmech, učinění dotazů na registr dlužníků jako je příjmení a NRKI. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, byť svoji ledabylostí, či z důvodu nesouhlasu spotřebitelky, není možné řádně posoudit její schopnost úvěr zaplatit na základě údajů uvedených v kartě zákazníka, eventuálně prohlášení ve Smlouvě, že úvěrující řádně zkoumal úvěruschopnost spotřebitelky před jejich uzavřením. Je s podivem, že úvěrující v tomto případě půjčuje peněžní prostředky žalované, aniž by v případě Smlouvy I žalovaná vůbec nějakéy ohledně schopnosti úvěr zaplatit předložila a v případě Smlouvy II nevyžadoval další informace ohledně solventnosti žalované a znovu se spoléhá na její prohlášení uvedené a ničím nedoložené, v zákaznické kartě (alespoň to nebylo prokázáno). Tento ledabylý postup právního předchůdce žalobce nemůže před zákonem obstát. Za tohoto stavu věci proto není na místě, aby úvěrující spotřebitelce úvěr poskytnul, neboť úvěrující si nemůže být jistý, že úvěr bude spotřebitelkou řádně splácen. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebitelce úvěr poskytne, i za situace, kdy s odbornou péčí náležitě nezjistí schopnost spotřebitelky splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy I a II, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované opakovaně spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. věta druhá a proto jsou Smlouvy I a II absolutně neplatné. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ustanovení se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. K limitům komfortního výkladu se výslovně vyjádřil Ústavní soud v plenárním usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , kterým odmítl obecným soudem předloženou právní úpravu obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 2010 zrušit s tím, že i v tomto případě je možný komfortní výklad. Soud z těchto právních názoru vyšel a má proto za to, že žalobce má v tomto případě právo požadovat po žalované plnění nikoliv ze Smlouvy I a II, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná převzala v hotovosti úvěr v případě Smlouvy I ve výši 15.000 Kč a v případě Smlouvy II ve výši 10.000 Kč a proto je povinna tyto peněžní prostředky, a to z tohoto právního titulu žalobci vrátit (,2 o. z.). Jak bylo zjištěno, žalovaná z titulu Smlouvy I zaplatila částku 14.400 Kč, z titulu Smlouvy II částku 4.830 Kč a proto je povinna dosud nevrácené peněžní prostředky, které bez právního důvodu od právního předchůdce žalobce převzala, vrátit ve smyslu ust. ,2 o. z. Soud z tohoto důvodu a v tomto rozsahu, tj. ohledně částky 5.770 Kč žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalované výzva (návrh na vydání EPR) doručena, tj. 18. 3. 2021, je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení a proto ji soud zavázal zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, stanoveného podle o.z. a nař. vl. č. (odst. I. výroku).

Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).

Soud aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení má za prokázanou na základě zjištění ze Smlouvy o postoupení pohledávek z datum, když její nedílnou součástí byl Seznam postoupených pohledávek, kde byly pohledávky ze Smlouvy I a II explicitně uvedeny. Tím, že bylo prokázáno, že žalovaná převzala v těchto případech v hotovosti peněžní prostředky představující úvěr poskytnutý právním předchůdcem žalobce, byla prokázána pasivní procesní legitimace žalované pro toto řízení.

14. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení za situace, kdy byl žalobce ve věci úspěšný v menším rozsahu, než žalovaná. Žalovaná by proto měla vůči žalobci nárok na poměrnou část náhrady nákladů tohoto řízení, které by vynaložila. Jelikož žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

15. Uloženou platební povinnost je žalovaná povinna splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v obec, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).