Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 60/2021-38
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 1 524 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci
a) částku ve výši 24 Kč,
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení,
b) částku ve výši 1.500 Kč,
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.500 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám titul. jméno jméno, advokáta v obec, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, b) částku ve výši 1.500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.500 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám [titul]. [jméno] [jméno], advokáta v [obec], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 24 Kč s příslušenstvím a částky 1.500 Kč s příslušenstvím z titulu porušení smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o přepravě osob. Uvedl, že žalovaná dne 24. 8. 2020 použila ke své přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy provozované žalobcem (tramvaj), přičemž se při přepravní kontrole neprokázala platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole číslo. Vznikla jí proto povinnost zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému jakožto smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč, přičemž tyto částky dobrovolně neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobce, která byla žalované zaslána dne 2. 11. 2020.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem níže uvedených předložených listinných důkazů, kdy žalobce současně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaná se na výzvu soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřila, byl její souhlas presumován a soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání.
Ze zápisu o provedené přepravní kontrole číslo ze dne 24. 8. 2020 vzal soud
za prokázané, že žalovaná ve shora uvedený den 24. 8. 2020 cestovala hromadným dopravním prostředkem žalobce, linkou číslo přičemž při provedené kontrole nebyla tato schopna prokázat se jízdním dokladem. Žalobce žalovanou vyzval dopisem ze dne 2. 11. 2020 k úhradě dlužné částky, ve které nárokoval mimo jiné částku ve výši 1524 Kč (z toho jízdné ve výši 24 Kč
a přirážka ve výši 1500 Kč), který byl dle potvrzení o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence žalované odeslán téhož dne. Nárok žalobce přitom vyplývá ze zákona č. 266/1994 Sb.
o drahách, konkrétně pak z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b), které žalobci přiznává právo uložit cestujícímu bez platného jízdního dokladu zaplacení jízdného včetně přirážky. Dle citovaného zákonného ustanovení a prováděcí vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tarifu a přepravních podmínek žalobce, jakož i dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), je žalovaná, jakožto cestující, povinna k úhradě částky, kterou vůči ní žalobce, jakožto dopravce, nárokuje z titulu porušení smluvních povinností vyplývajících z přepravní smlouvy, a to v částce odpovídající základnímu jízdnému a přirážce k jízdnému, které v daném případě představují částku celkem 1.524 Kč. Protože soud neshledal žádný důvod, který by žalované zakládal právo požadovanou částku nezaplatit a žalovaná takovýto důvod v řízení ani nevznesla, vyhověl žalobě jako důvodné v celém rozsahu. Současně soud přiznal žalobci také požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jdoucí od prvního dne prodlení do zaplacení. Výše úroku z prodlení
je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dle tohoto citovaného ustanovení je však možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě šlo o soudní spor, který se vedl ohledně vymáhání pohledávky na zaplacení jednorázového jízdného a přirážky k jízdnému za cestujícího, který se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobce je společností zajišťující přepravu cestujících veřejnou linkovou dopravou, spor tvořil jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž vyřizování měl být dostatečně materiálně i personálně vybaven, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř., nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto
na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci tak bylo přiznáno pouze právo na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby a 200 Kč za dva úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé), neboť tyto je naopak třeba považovat za účelně vynaložené náklady soudního řízení. Celková náhrada nákladů ve výši
600 Kč je přitom splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li splněna povinnost, uložená tímto rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí.