Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 269/2019-129
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
pobytem adresa žalované
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částky částka a úroku ve výši 75,54 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 75,54 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 108,05 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši částka. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích příjmení a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. K výzvě soudu žalobkyně dále doplnila žalobní tvrzení tak, že při hodnocení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vyšla z dokladů o jejích příjmech. Celkový čistý měsíční příjem žalované činil částka, celkové měsíční náklady žalované činily částka. Z výše uvedených podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí částka. Pokud jde o konkrétní postup před poskytnutím úvěru žalované, pak žalobkyně odkázala zejména na formulář hodnocení klienta. Zde byla provedena analýza bonity žalované, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou částka, dále byly zjišťovány informace týkající se jejího stavu, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a je to právě klient/žalovaný, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. K uvedeným výdajům žalobkyně/věřitel dále přičítá rezervu ve výši částka a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku částka. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce (vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají), je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou částka. Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky, jako paušální výdajové stránky žadatele. Pokud by žadatel o úvěr uvedl částku nižší, než částka a poskytovatel úvěru by pro posouzení úvěruschopnosti vycházel z takto uvedené nižší částky, v tu chvíli je třeba žadatelem důvěryhodně vysvětlit, na základě čeho došel k uvedené nižší částce. Jen pro pořádek, je třeba uvést, že životní minimum není minimální částkou stanovenou„ k přežití“ (kterou je existenční minimum), ale částkou, která postačuje k obživě. Další případné výdaje byla povinna uvést žalovaná. Dále měla žalobkyně před poskytnutím úvěru k dispozici kopii občanského průkazu ověřenou dle originálu dne datum. Z ní bylo zjištěno, že občanský průkaz je platný a ověřena identita žalované; výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), kde byl proveden skóring žalované v registru NRKI; výpis z registru příjmení - z něj bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy číslo nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Dále žalobkyně disponovala pracovní smlouvou ze dne datum, výplatními páskami za měsíce 1/ 2018 a 2/ 2018 – na základě kterých bylo ověřeno, že žalovaná má sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, byl ověřen stálý příjem žalované ze závislé činnosti a skutečnost, že ze mzdy žalované nejsou strhávány žádné srážky na její další závazky; dílčím výpisem z bankovního účtu– na základě kterého bylo ověřeno, že žalovaná je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen a byla ověřena příchozí mzda od zaměstnavatele. Po poskytnutí úvěru ve výši částka žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaná uhradila do data zesplatnění celého úvěru pouze částku částka dne datum, částku částka dne 15. 6 2018, částku částka dne datum a částku částka dne datum. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží následující částky:
a) částka odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši částka (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši částka a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka) s příslušenstvím
b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši částka s příslušenstvím,
c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši částka s příslušenstvím,
d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši částka,
e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka od datum do zaplacení. Žalobkyně žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,54 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala.
2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.
3. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je korporací, právnickou osobou, registrovanou jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů /viz úplný výpis ze seznamu ČNB na č. l. 26 spisu/. Žalovaná a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele paní jméno příjmení, uzavřeli Smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované, dne datum na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 24 měsíčních splátkách po částka splatných vždy nejpozději k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila částka, úroková sazba 108,05 % p. a. byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN na úvěr činilo 108,05 %. Návrh na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován dne datum. Doručením tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy o úvěru /viz, předsmluvní formulář na č. l. 9-11 spisu, shodně na č. l. 108-110 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 14, dodejka na č. l. 34 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 19 spisu, splátkový kalendář na č. l. 14 p.v. – 15 spisu/. U žalované byla před poskytnutím úvěru ověřena její totožnost a byl s ní sepsán předsmluvní formulář /předsmluvní formulář na č. l. 9-11 spisu, shodně na č. l. 108-110 spisu, kopie OP na č. l. 102-103 spisu/, byly jí poskytnuty informace zprostředkovatelem úvěru /viz prohlášení klientů na č. l. 16-17 spisu, shodně na č. l. 106 spisu/, byla před poskytnutím úvěru dne datum kontrolována v registru příjmení a nebyl zjištěn žádný záznam /viz výpis záznamů z registru příjmení na č. l. 19 spisu/, rovněž byl proveden skóring žalované v nebankovním registru klientských informací /viz výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) na č. l. 111 spisu/. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, a tyto skutečnosti podepsala, že její čistý měsíční příjem činí částka z pracovního poměru na dobu neurčitou, výdaje - životní minimum – částka, jako formu bydlení uvedla jiné, je svobodná, má maturitu, nežije v domácnosti s manželem (partnerem), nespoří, nesplácí jiné úvěry, výživné ani hypotéky, výdaje na bydlení má částka, celkem tak výdaje činí částka. Pokud se připočte rezerva ve výši částka, pak rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované činí částka /viz hodnocení klienta na č. l. 12-13 spisu, shodně na č. l. 113 spisu/. Žalovaná byla v tu dobu zaměstnána jako operátor výroby od datum na dobu neurčitou /viz pracovní smlouva na č. l. 24spisu, shodně na č. l. 104 spisu/. Žalovaná dále doložila výplatními páskami a dílčími výpisy z bankovního účtu žalované, že jí byla výplata vyplacena na účet, a to za měsíc leden 2018 ve výši částka a za únor 2018 ve výši částka /viz výplatní páska za leden 2018 na č. l. 21 spisu, shodně na č. l. 105 spisu, výplatní páska za únor 2018 na č. l. 23 spisu, dílčí výpis z bankovního účtu žalované s platbou datum na č. l. 20 spisu, shodně na č. l. 112 spisu, dílčí výpis z bankovního účtu žalované s platbou datum na č. l. 22 spisu, shodně na č. l. 107 spisu/. Žalovaná zaplatila z titulu smlouvy o úvěru mezi účastníky žalobkyni celkem částka /viz karta klienta na č. l. 25 spisu/. Dopisem ze dne datum a ze dne datum byla žalovaná žalobkyní upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru a dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalované, že k tomuto datu došlo k zesplatnění celého úvěru /viz oznámení ze dne datum na č. l. 33 spisu, výzva k zaplacení ze dne datum a datum na č. l. 35, 32 spisu/. Dne datum žalobkyně předala k odeslání předžalobní výzvu ze dne datum, kdy žalobkyně stanovila žalované lhůtu k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky /viz předžalobní výzva na č. l. 36, poštovní podací arch na č. l. 37 spisu/.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované na její účet dne datum částku ve výši částka, kterou měla žalovaná splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 24 měsíčních splátkách po částka splatných vždy nejpozději k 17. dni každého kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná kontrolována v registru příjmení, NRKI a byla ověřena její totožnost. Žalovaná předložila pracovní smlouvu se sjednáním pracovního poměru na dobu neurčitou, výplatní pásky a dílčí výpisy z bankovního účtu žalované s vyplacením mzdy a ověřením, že žalovaná je vlastníkem účtu, na který má být úvěr vyplacen. Uvedla, že její výdaje činí jen životní minimum a částka za bydlení označené jako„ jiné“. Žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila celkem částku částka.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Po provedeném dokazování soud při jednání dne datum konstatoval, že nemůže uzavřít na závěr o tom, že žalobkyně jako věřitel dostatečně zkoumala výdaje žalované před poskytnutím úvěru. Soud proto poučil žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnila, resp. navrhla důkaz k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to zejména ohledně výdajů žalované, resp. jakým způsobem byly tyto zjištěny a ověřeny a poučil ji o tom, že nesplnění uvedené výzvy může mít za následek neúspěch ve sporu v podobě neunesení břemene důkazního. Žalobkyně reagovala tak, že nemá žádná další konkrétní tvrzení, ani návrhy na doplnění dokazování.
15. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. V projednávané věci má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Žalobkyně, jak vyplývá z provedených důkazů, provedla lustraci žalované v registrech příjmení a NRKI a provedla její hodnocení dle jí poskytnutých údajů o jejích příjmech a výdajích. Není však postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované. Žádné výdaje žalované, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalované na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovanou uvedenou formou bydlení„ jiná“ s částkou částka měsíčně, aniž by bylo zřejmé, o jakou formu bydlení se skutečně jedná a zda uvedená částka odpovídá reálným výdajům na bydlení (což lze s ohledem na uvedenou nízkou výši bez dalšího zkoumání obtížně akceptovat). Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela. Výpis z účtu žalované byl pouze„ denní obrat“, a to v den, kdy jí je na účet připsána výplata. Opět je tedy prokazována pouze příjmová složka finančních poměrů žalované a nelze vůbec hodnotit její výdaje ani to, zda jsou nižší či vyšší než příjmy žalované. Stejně tak lze předpokládat, že žalovaná bude mít i jiné obvyklé výdaje na volnočasové aktivity, koníčky, ošacení, na komunikační prostředky. Žalobkyně stanovila výši výdajů žalované v částce částka, tj. ve výši životního minima. Žalobkyně však nemá vycházet pouze z obecných částek vyplývajících ze zákonných ustanovení, ale naopak se má zabývat skutečnými výdaji žalované, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelskému úvěru dostála, neunesla. Pro absenci dostatečných důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.
16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
17. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
18. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi ní a žalovanou neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).
19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, když na její účet byla žalobkyní poukázána částka částka, kterou žalovaná zcela nevrátila. Žalovaná je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částka. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši částka (částka – částka), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Soud tak žalované uložil tuto částku žalobkyni zaplatit. V souladu s citovaným § 1958 o. z. byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě žalobkyně k zaplacení. Protože v řízení nebylo prokázáno, že předchozí výzvy žalobkyně odeslala a že by se dostaly do dispozice žalované, bylo třeba za doručení výzvy považovat až odeslání předžalobní upomínky žalobkyně dne datum, kdy žalobkyně stanovila žalované lhůtu k úhradě do 15 dnů od odeslání upomínky. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, tak jak požadovala od datum, a to výši 9 % ročně. Lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 o.s.ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně své zbylé nároky odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.